Gunnar Heiberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gunnar Heiberg v roce 1928.

Gunnar Heiberg (18. listopadu 1857, Christiania, dnes Oslo - 22. února 1929, tamtéž) byl norský dramatik a esejista, představitel expresionismu, nejvýznamnější nástupce Henrika Ibsena.

Život[editovat | editovat zdroj]

Heiberg pocházel z konzervativní úřednické rodiny, od níž se odpoutal vlivem hnutí inspiorovaného Georgem Brandesem, hlavním teoretikem nástupu modernismu v severských literaturách. Vystudoval Královskou Fredrikovu univerzitu v Christianii, pracoval jako novinář v deníku Dagbladet a po raných básnických a prozaických pokusech se prosadil jako dramatik. Ve svých lyrickopsychologicky pojatých hrách zobrazoval sílu i nedosažitelnost lásky, řešil politické a umělecké otázky, problematiku mezilidských vztahů a satiricky komentoval negativní společenské jevy, především kariérismus a pokrytectví soudobé společnosti. Jeho hry však byly také vysoce provokativní a uvedení některých z nich zpùsobilo největší skandály v historii norského divadla (například násilné vypískání jeho politických her Národní rada a Chci bránit svou zemi). Kromě tvorby divadelních her se věnoval též psaní esejů, které publikoval v novinách a později i knižně.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Christian Sinding, Gunnar Heiberg a Knut Hamsun, obraz od norského malíře Henrika Lunda.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Tante Ulrikke (1883, Teta Ulrikke), první autorova významměnjší hra,
  • Kong Midas (1890, Král Midas), hra znamenala první velký autorův úspěch,
  • Kunstnere (1893, Umělci), konverzační komedie o kariérismu umělců,
  • Balkonen 1894, Balkón), hra s milostnou tematikou,
  • Gerts have (1894, Gertova zahrada), milostná komedie,
  • Det store lod (1895, Velká výhra), politická hra o zradě dělnického vůdce napsaná po dlouhém pobytu v Paříži a v Berlíně,
  • Folkerådet (1897, Národní rada), fraška o žvanivosti politiků,
  • Harald Svans mor (1899, Matka Haralda Svana), satira o prodejnosti novinářů,
  • Kærlighed til Næsten (1902, Láska k bližnímu),
  • Kjærlighedens tragédie (1904, Tragédie lásky),
  • Jeg vil værge mid land (1912, Chci bránit svou zemi), politická hra vzniklá z hlubokého pocitu zklamání z událostí roku 1905, kdy vzniklo samostatné Norsko, ale jako monarchie.
  • Paradesengen (1913, Slavností lože), společenská satira,
  • I frihetens bur (1929, V kleci svobody), hra napsaná roku 1910 a uvedená až po smrti autora.

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Pariserbreve (1900, Dopisy z Paříže),
  • Set og hørt (1917, Vidět a slyšet),
  • Ibsen og Bjørnson paa Scenen (1918, Ibsen a Bjørnson na scéně),
  • Franske Visitter (1919, Francouzské návštěvy),
  • Norsk Teater (1920, Norské divadlo).

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Heiberg u nás[editovat | editovat zdroj]

Žádné Heibergovy hry česky knižně nevyšly. Roku 1921 byla ve Stavovském divadle hrána jeho hra Tragédie lásky (překlad Antonín Bernášek, scéna Josef Čapek, režie Jiří Steimar).[2] V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy rukopisy dvou překladů Heibergovy hry Balkón, jeden je od Viktora Šumana a druhý od Jiřího Ščerbinského.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.imdb.com/title/tt0495526/
  2. Národní divadlo - soupis repertoáru od roku 1883
  3. Knihovna Divadelního ústavu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]