Grossglocknerská vysokohorská silnice

Grossglocknerská vysokohorská silnice
Základní údaje
Začátek	Bruck an der Großglocknerstraße; 47°16′0″ N, 12°49′0″ E
Konec	Heiligenblut; 47°2′28.99″ N, 12°50′12.51″ E
Celková délka	47,8
v provozu:	47,8 km
Stát	Rakousko
Region	Heiligenblut; Fusch an der Großglocknerstraße; Rauris;
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grossglocknerská vysokohorská silnice (německy Großglockner Hochalpenstraße) spojuje rakouské spolkové země Salcbursko a Korutany.

Cesta vede z obce Bruck an der Großglocknerstraße v Salcbursku do Heiligenblutu am Großglockner v Korutanech.^[1] Od hlavního spojení odbočují další cesty, které vedou k různým vyhlídkám, jako například Edelweissspitze (2571 m n. m.) a Franz-Josefs-Höhe (2369 m n. m.) s pěkným výhledem na ledovec Pasterze a Grossglockner. Pro osobní automobily je však tato cesta zpoplatněna mýtem. Vede krajinou v centru Národního parku Vysoké Taury.^[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První plán na vybudování cesty ve Vysokých Taurech přetínající hlavní hřeben Alp v blízkosti nejvyššího rakouského vrcholu předložil roku 1924 dvorní rada Ing. Franz Wallack. Samotná stavba byla zahájena 30. 8. 1930 na severní straně hřebene ve Ferleitenu. Takřka přesně za 5 let – 3. 8. 1935 – byla slavnostně otevřena. Uvědomíme-li si klimatické podmínky panující v tomto koutu Alp, byla stavba zvládnutá velmi rychle.

V některých úsecích sleduje průběh dávné horské cesty, která se užívala pro přechod Alp již v době Keltů a Římanů.^[1]

Klimatické podmínky[editovat | editovat zdroj]

Průměrná sněhová nadílka zde činí až 5 metrů, 100 dní v roce fouká bouřlivý vítr a v 250 dnech jsou hlášeny srážky. Průměrná roční teplota v nejvyšších partiích silnice je -3 °C, což odpovídá teplotním poměrům na Sibiři či v Grónsku.

Statistika[editovat | editovat zdroj]

Grossglockner Hochalpenstrasse je dlouhá 48 km (Ferleiten – Heiligenblut), najdeme na ní 26 číslovaných zatáček a překonává 1748 metrů převýšení. Největší stoupání dosahuje 12 %, na odbočce k Edelweissspitze dokonce 14 %. Tento vrchol je zároveň nejvyšším bodem cesty – 2571 m n. m. Z vrcholové plošiny přehlédneme najednou 37 vrcholů vyšších 3000 metrů a 19 ledovců! Druhá odbočka nás zavede přímo k ledovci Pasterze. Nejvyšší bod samotné cesty je vstupní portál do 2,3 km dlouhého tunelu Hochtor – 2505 m n. m. Nejnižším místem je Bruck – 755 m n. m.^[2] Za průjezd se platí mýto (2020: cyklisté mají vjezd zdarma, motorky 28 €, osobní automobily 38 €; průjezd tentýž den zpoplatněn není, lze tedy zpoplatněný prostor opustit a týž den se na něj vrátit). Na silnici je 12 zastávek, které nabízejí v různých kombinacích informace, občerstvení, toalety, tematická hřiště pro děti, možnost vycházky do okolí či nákupu suvenýrů. Číslovány jsou od severu k jihu.^[1]

Otevírací doba[editovat | editovat zdroj]

Silnice je otevřená denně od začátku května do začátku listopadu. Od začátku května do 15. června od 6:00 do 20:00 hod. Od 16. června do 15. září od 5:00 do 21:30 hod. Od 16. září do 26. října od 6:00 do 19:30 hod. Od 27. října do zimní uzavírky od 8:00 do 17:00 hod. Vjezd na silnici je povolen nejpozději 45 minut před nočním uzavřením silnice. V zimním období (začátek listopadu – konec dubna) je silnice uzavřena.

Odkazy v němčině[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

WALLACK, Franz. Die Großglockner-Hochalpenstraße. Die Geschichte ihres Baues. [s.l.]: [s.n.], 1949.
RIGELE, Georg. Die Automobilisierung im neuen Österreich; Gezeigt am Beispiel der Großglockner-Hochalpenstraße 1928–1938. Stuttgart: Technik – Politik – Identität, Klaus Plitzner, 1995. Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-05-27. ISBN 3-928186-27-2. S. 137–147. Archivováno 27. 5. 2003 na Wayback Machine.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Großglockner-Hochalpenstraße na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d DVOŘÁK, Rudolf. Rakouská panoramata. Země světa. 6.8.2020, roč. 19, čís. 8, s. 2–13. Dostupné online.
↑ CZERNIEWICZ-UMER, Teresa, et al. Rakousko. 1. vyd. Praha: Ikar, 2003. 384 s. Dostupné online. ISBN 80-249-0327-X, ISBN 978-80-249-0327-9. OCLC 320618107 S. 280.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[:0-1] DVOŘÁK, Rudolf. Rakouská panoramata. Země světa. 6.8.2020, roč. 19, čís. 8, s. 2–13. Dostupné online.

[2] CZERNIEWICZ-UMER, Teresa, et al. Rakousko. 1. vyd. Praha: Ikar, 2003. 384 s. Dostupné online. ISBN 80-249-0327-X, ISBN 978-80-249-0327-9. OCLC 320618107 S. 280.

[1]

[2]