Grit Breuerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přehled medailí
 Grit Breuerová (vpředu) v roce 1989
NDR Grit Breuerová (vpředu) v roce 1989
Letní olympijské hry
bronz Atlanta 1996 štafeta 4×400 m
Mistrovství světa v atletice
stříbro Tokio 1991 běh na 400 m
bronz Tokio 1991 štafeta 4×100 m
bronz Tokio 1991 štafeta 4×400 m
zlato Athény 1997 štafeta 4×400 m
bronz Sevilla 1999 štafeta 4×400 m
stříbro Edmonton 2001 štafeta 4×400 m
Halové MS v atletice
bronz Sevilla 1991 běh na 200 m
zlato Sevilla 1991 štafeta 4×400 m
zlato Paříž 1997 štafeta 4×400 m
zlato Maebaši 1999 běh na 400 m
bronz Birmingham 2003 běh na 400 m
Mistrovství světa juniorů v atletice
zlato Sudbury 1988 běh na 400 m
zlato Sudbury 1988 štafeta 4×100 m
zlato Sudbury 1988 štafeta 4×400 m
Mistrovství Evropy v atletice
zlato Split 1990 běh na 400 m
zlato Split 1990 štafeta 4×400 m
zlato Budapešť 1998 běh na 400 m
zlato Budapešť 1998 štafeta 4×400 m
stříbro Mnichov 2002 běh na 400 m
zlato Mnichov 2002 štafeta 4×400 m
Halové ME v atletice
zlato Stockholm 1996 běh na 400 m
zlato Valencie 1998 běh na 400 m

Grit Breuerová (* 16. února 1972, Röbel, Meklenbursko-Přední Pomořansko) je bývalá německá atletka, sprinterka, jejíž specializací byl běh na 400 metrů.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

První mezinárodní úspěchy zaznamenala v roce 1988 coby reprezentantka NDR na juniorském mistrovství světa v kanadském Sudbury, kde získala tři zlaté medaile (400 m, 4×100 m, 4×400 m).[1] V témže roce reprezentovala na letních olympijských hrách v jihokorejském Soulu, kde nastoupila v rozběhu štafetového závodu na 4×400 metrů a společně s Dagmar Neubauerovou, Kirsten Emmelmannovou a Petra Müllerovou postoupila do finále. V něm pak místo tehdy šestnáctileté Breuerové nastoupila Sabine Buschová a východoněmecké kvarteto získalo bronzové medaile včetně Breuerové.[2]

V roce 1990 se stala ve Splitu mistryní Evropy v individuálním závodě i ve štafetě na 4×400 metrů.

Tokio 1991[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 vybojovala jednu stříbrnou (400 m) a dvě bronzové medaile (4×100 m, 4×400 m) na světovém šampionátu v Tokiu. V úvodním rozběhu závodu na 400 m obsadila časem 52,56 s desátou příčku a ve čtvrtfinále trať zaběhla o 40 setin sekundy rychleji (13. místo). Mezi hlavní favoritky tehdy patřila především Francouzka Marie-José Pérecová a Ukrajinka Olga Bryzginová reprezentující Sovětský svaz. Breuerové bylo v době šampionátu 19 let. V semifinále však výkonem 50,14 s zaběhla druhý nejrychlejší čas.[3]

Ve finále, které se běželo 27. srpna dokázala cílem proběhnout na druhém místě v čase 49,42 s. Tímto výsledkem vytvořila nový světový juniorský rekord, který dosud žádná z atletek nedokázala překonat.[4][5] Mistryní světa se stala favorizovaná Marie-José Pérecová, jež 400 metrů zaběhla za 49,13 s.

1. září byly na programu oba štafetové běhy. Kratší sprinterská štafeta na 4×100 metrů měla start v 16:15.[6] Východní Němky ve složení (Grit Breuerová, Katrin Krabbeová, Sabine Richterová a Heike Drechslerová) vybojovaly bronzové medaile. Mistryněmi světa se staly Jamajčanky, stříbro získala sovětská štafeta. Čtvrtkařská štafeta byla odstartována před 18. hodinou. Za NDR běžela první úsek juniorská mistryně Evropy v běhu na 400 metrů Uta Rohländerová-Frommová, která štafetový kolík předala Katrin Krabbeové.[7] Třetí úsek běžela půlkařka Christine Wachtelová a finišmankou byla Grit Breuerová, která do cíle doběhla v čase 3:21,25 na třetím místě.

Doping a návrat[editovat | editovat zdroj]

V letech 19921995 si odpykávala trest za doping a po jeho vypršení se vrátila zpět na atletické ovály.[8] V roce 1996 se stala ve Stockholmu halovou mistryní Evropy. Titul obhájila na následujícím halovém ME 1998 ve Valencii, kde mj. vybojovala bronz Helena Fuchsová. Na evropském šampionátu v Budapešti v roce 1998 získala druhý titul mistryně Evropy pod širým nebem. Společně s Anke Fellerovou, Ute Rohländerovou a Silviou Riegerovou uspěla také ve čtvrtkařské štafetě když Němky ve finiši porazily Rusky o 53 setin.

V roce 1999 se stala v Maebaši halovou mistryní světa. Před ME v atletice 2002 v Mnichově ji sužovaly zdravotní problémy s Achillovou šlachou, které ji nedovolovaly trénink na dráze.[2] Na evropském šampionátu před domácími diváky však nakonec startovala a z rozběhu postoupila do finále. V něm prohrála pouze s Ruskou Zykinovou a na stupních vítězů obdržela stříbro. Na halovém MS 2003 v Birminghamu vybojovala bronzovou medaili.

V roce 2004 byla zbavena obvinění, když se vyhnula dopingové kontrole na soustředění v Jižní Africe.[9] O rok později ukončila atletickou kariéru.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1988 World Athletics Junior Championships [online]. Wjah.co.uk. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b ČTK, par. Bývalý východoněmecký idol se nechce vzdát. iDNES.cz [online]. 2002-05-06 [cit. 2013-08-28]. Dostupné online.  
  3. 1991 World Championships in Athletics – Women's 400 metres [online]. IAAF.org. Dostupné online. (anglicky) 
  4. 1991 World Championships in Athletics – Women's 400 metres (Final) [online]. IAAF.org. Dostupné online. (anglicky) 
  5. World Junior Outdoor Records – Women [online]. IAAF.org. Dostupné online. (anglicky) 
  6. 1991 World Championships in Athletics – Women's 4 × 100 metres relay [online]. IAAF.org. Dostupné online. (anglicky) 
  7. 1991 World Championships in Athletics – Women's 4 × 400 metres relay [online]. IAAF.org. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HOŠEK, Jiří. Německý trenér Springstein čelí podezření z genového dopingu. Rozhlas.cz [online]. 2006-01-31 [cit. 2013-08-28]. Dostupné online.  
  9. ČTK. Němci vyšetřují atlety kvůli dopingu. iDNES.cz [online]. 2006-11-20 [cit. 2013-08-28]. Dostupné online.  
  10. Breuer beendet Karriere nach Verletzungsmisere [online]. Faz.net. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]