Grigorij Žatkovič
Šablona:Infobox Osoba Grigorij Žatkovič (po rusínsky: Ґріґорій Жатковіч, anglicky Gregory Ignatius Zatkovich) (* 2. prosince 1886 Holubina (Berežská župa, Rakousko-Uhersko, dnes Ukrajina) – † 26. března 1967 Pittsburgh (USA) byl americký právník a rusínský politik, první guvernér Podkarpatské Rusi.
Životopis
Narodil se v obci Holubina (Голубине - Golubine) v tehdejší Berežské župě v Rakousko-Uhersku, dnes jde o součást okresu Svaľava Zakarpatské oblasti Ukrajiny. V roce 1891, když mu bylo pět let, emigroval s rodiči do Spojených států. Střední školu a univerzitu absolvoval v Pittsburghu (1907), doktorát z práva získal v roku 1910.
Žatkovičův otec, Pavol Žatkovič, byl zakládajícím redaktorem významných rusínsko-amerických novin Amerikansky Russky Viestnik. Otcův vliv ho přivedl k úloze mluvčích Americké národní rady Uhro-Rusínů, který vznikl 23. července 1918. Žatkovič Rusíny zastupoval na setkání s americkým prezidentem Wilsonem, po kterém Wilson uznal Rusíny jako samostatný národ.
Žatkovič také jednal s budoucím prezidentem Československa T.G. Masarykem o připojení Podkarpatské Rusi k vznikajícímu státu. Navzdory rozdílným názorům se rusínská reprezentace přiklonila k připojení k Československu a stejné řešení sdílely i Dohodové mocnosti. Podle vyjádření poslance Gatiho (viz reference) mu prof. Masaryk 25. října 1918 slíbil, že "pokud se Rusíni rozhodnou připojit k Československé republice, budou mít plně autonomní stát; i hranice budou nastavené tak, aby byli Rusíni spokojeni."[1]
Na základě smlouvy ze St. Germain z 10. září 1919 se potom Podkarpatská Rus stala součástí Československa. Smlouva stanovila, že Podkarpatská Rus bude autonomní jednotkou. Navzdory tomu se tak po vzniku republiky nestalo.[2]
26. dubna 1920 Masaryk ustanovil Žatkoviče prvním guvernérem Podkarpatské Rusi. Avšak vzhledem k nesplnění rusínských požadavků na autonomii 17. dubna 1921 rezignoval a zakrátko se vrátil zpět do Pittsburghu a dále se věnoval právnické praxi. Po návratu do USA se krátce negativně vyjadřoval o československé politice vůči Podkarpatské Rusi. V době 2. světové války svůj anti-československý postoj přehodnotil a stal se vydavatelem časopisu The Carpathian (1941-1943), ve kterém se vyjadřoval za obnovení Československa se třemi rovnoprávnými národy - Čechy, Slováky a Rusíny.
Zemřel v Pittsburgu v roce 1967. Ze Žatkovičovy pozůstalosti se zachovalo málo, po jeho smrti byly jeho zápisky spáleny.
V literatuře
Třetí část románu Karpatská rapsodie maďarského levicového propagandisty Bély Illése se odehrává na Podkarpatské Rusi mezi koncem 19. století a koncem 2. světové války. V Království Řehoře Žatkoviče je Žatkovič vylíčen jako exponent francouzského a amerického kapitálu a militarismu, který má malý vliv a malý zájem o správu svěřené země.
Reference
Externí odkazy
- The Tragic Tale of Sub-Carpathian Ruthenia - Tragický příběh Podkarpatské Rusi (anglicky)
- Gregory I. Zatkovich (1886-1967) - životopis (anglicky)