Gratiánův dekret

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
“Strom“ (obsah) Gratiánova dekretu. Rukopis ze 13. stol.
Stránka Dekretu s komentáři. 13. stol.

Gratiánův dekret, původně Concordia discordantium canonum (česky „Soulad rozporných kánonů“), je kompendium církevních předpisů vydaných před rokem 1140. Jeho autorem je mnich a učitel boloňské univerzity Gratianus, podle něhož se obvykle nazývá. Patří k zakladatelským dílům církevního práva a západní právní vědy vůbec.

Popis[editovat | editovat zdroj]

„Soulad rozporných kánonů“ čili Decretum Magistri Gratiani vzniklo jako učebnice církevního práva na boloňské univerzitě. Gratián mohl navázat na několik předchůdců a jeho vzorem byl Corpus iuris civilis, soustavná kodifikace římnského práva, kterou dal roku 534 vypracovat císař Justinián I.

Dekret Gratiánův má tři hlavní části:

  • Distinctiones čili rozlišení a definice. V celkem 101 „distinkcích“, většinou dále dělených na kánony, Gratián probírá nejprve obecnou teorii práva a základní pojmy, potom jednotlivé otázky církevního práva. U jednotlivých tvrzení uvádí také prameny - zejména římské právo, Bibli, papežská a koncilní rozhodnutí nebo také starší podobné sbírky.
  • Causae čili případy. Na celkem 36 fiktivních případech probírá Gratian různé právní otázky (quaestiones), které se v nich objevují, diskutuje různé názory a podává nakonec řešení.
  • De consecratione pojednává o svátostech a svěcení, například kostelních budov.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dialektická forma diskuse v jednotlivých kapitolách vybízela čtenáře, aby se do ní také zapojili a Gratiánovy názory komentovali. Některé z těchto komentářů se pak také opisovaly a šířily a staly se základem vyučování práva na univerzitách. Když papež Pius V. roku 1566 zadal vypracování nového Kodexu církevního práva (Codex iuris canonici), stal se upravený text Dekretu Gratiánova jeho první částí a v římskokatolické církvi měl legální platnost až do 27. května 1917, kdy byl novelizován.

Gratian je právem považován za zakladatele vědy církevního práva. Bologna se díky němu stala evropským centrem studií "obojího práva" (ius utrumque, odtud i zkratka JUDr., juris utriusque doctor) pro několik následujících století.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]