Giuseppe Garibaldi (551)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giuseppe Garibaldi (551)
Základní údaje Vlajka
Typ: letadlová loď
Číslo trupu: 551
Objednána: 1978
Zahájení stavby: 26. března 1981
Spuštěna na vodu: 4. června 1983
Uvedena do služby: 30. září 1985
Osud: aktivní (2011)
Poznámka: domácí přístav Tarent
Takticko-technická data
Výtlak: 9369 t (standardní)
13 240 t (plný)
Délka: 180,20 m
Šířka: 30,40 m
Ponor: 6,7 m
Pohon: COGAG
80 000 SHP
Rychlost: 29,5 uzlu
Dosah: 7 000 mil při 20 uzlech
Posádka: 550 (+ asi 225 členů leteckého personálu)
Výzbroj: Otomat Mk 2 (4×2)
Selenia Aspide (1×8)
6× 324mm torpédomet (2×3)
6× 40mm kanón DARDO (3×2)
Letadla: 16× AV-8B Harrier II
či 18× vrtulník Agusta

Giuseppe Garibaldi (551) je italská lehká letadlová loď, která byla v letech 19852009 zároveň vlajkovou lodí italského námořnictva (poté ji nahradila nová letadlová loď Cavour). Je pojmenována tradičním jménem italského vlastence Giuseppe Garibaldiho a je vpořadí již čtvrtou lodí tohoto jména. Uvažovalo se ještě o stavbě druhé lodi této třídy, pojmenované Guiseppe Mazzini, ta ale nakonec nebyla nikdy objednána.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Uspořádání letové paluby lodi

Diskuse o potřebě nové letadlové lodě se v Itálii vedla už od 70. let 20. století. Nakonec bylo rozhodnuto postavit lehkou letadlovou loď, která by byla kompromisem mezi požadavky námořnictva, odporem letectva[1] a ekonomickou silou země. Loď byla objednána v roce 1978 a postavena v loděnici Italcantieri (nyní Fincantieri) v Monfalcone. Kýl byl založen v 26. března 1981, trup byl spuštěna na vodu v 4. června 1983 a do služby vstoupila 30. září 1985.

Jelikož mírová smlouva, uzavřená Itálií po prohrané druhé světové válce, zakazovala operace letounů s pevnými křídly z palub lodí, operovaly z paluby Guiseppe Garibaldi až do roku 1988 pouze vrtulníky. Zákaz byl zrušen až v roce 1989 a poté z lodi operovaly kolmostartující letouny McDonnell Douglas AV-8B Harrier II, čímž výrazně zvýšily její bojovou hodnotu.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Giuseppe Garibaldi během cvičení v Atlantiku
Palubní letoun TAV-8B Harrier na palubě Giuseppe Garibaldi v roce 1992

Giuseppe Garibaldi byla projektována především pro protiponorkové operace. Koncepce lodi je klasická s velitelským ostrovem na pravoboku. Přímá, průběžná letová paluba, která má rozměry 174 m x 30 m, je v ose lodi. Na přídi lodi se navíc nachází skokanský můstek s úhlem 6°, který usnadňuje start letounů V/STOL. Podpalubní hangár má rozměry 110 m x 15,6 m, výšku 6,3 m a přístup z paluby je do něj pomocí dvou šestiúhelníkových výtahů. Do hangáru se vejde jedenáct těžkých vrtulníků či jeden vrtulník a 10 letounů Harrier. Guiseppe Garibaldi může nést maximálně 16 letounů AV-8B Harrier II, nebo 18 helikoptér Agusta, což jsou licenční vrtulníky firmy Bell, přičemž jsou možné i různé kombinace. Letecký provoz na moři usnadňují dva páry křídlových stabilizátorů náklonu.

Loď na palubě nese čtyři odpalovacích kontejnery protilodních střel Otomat Mk 1 s doletem 145 km (nyní již má osm střel verze Mk 2), doplněných dvěma trojhlavňovými 324mm protiponorkovými torpédomety. Protiletadlovou obranu zajišťují dvě osminásobná odpalovací zařízení Albatros pro protiletadlové řízené střely Selenia Aspide s doletem 19 km. Zásoba střel činí 48 kusů. Další výzbroj se skládá ze tří automatických dvoukanónů Bofors ráže 40 mm obranného systému DARDO. Loď je rovněž vybavena protitorpédovým systémem AN/SLQ-25 Nixie.

Pohonný systém je koncepce COGAG. Tvoří ho čtyři plynové turbíny General Electric LM2500, které roztáčejí dvojici pětilopatkových lodních šroubů. Nejvyšší rychlost je 29,5 uzlu. Dosah činí 7000 námořních mil při 20 uzlech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Garibaldi (551) na anglické Wikipedii.

  1. Od roku 1921 byly všechny italské letouny podřízeny letectvu, tento monopol nová loď narušovala a letectvo se proto její stavbě bránilo.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Letadlová loď Guiseppe Garibaldi. HPM. 1993, čís. 5, s. 18–19. ISSN 1210-1427.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu