Giovanni Legrenzi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giovanni Giovanni
Giovanni Legrenzi
Giovanni Legrenzi
Narození pokřtěn 12. srpna 1626
Clusone, Itálie
Úmrtí 27. května 1690
Benátky, Itálie

Giovanni Legrenzi (pokřtěn 12. srpna 1626, Clusone27. května 1690, Benátky) byl italský varhaník a hudební skladatel barokního období.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Clusone nedaleko Bergama v Lombardii. V letech 16451656 byl varhaníkem v chrámu Santa Maria Maggiore v Bergamu. Roku 1656 odešel do Ferrary, kde se stal mistrem kapelníkem (maestro di cappella) v Akademii svatého Ducha (Accademia dello Spirito Santo). Tam setrval do roku 1665.

O jeho životě v následujících pěti letech není nic podstatného známo. Ucházel se o zaměstnání v řadě evropských měst, ale nikde se natrvalo neuchytil. V roce 1670 se stal sbormistrem v sirotčinci Ospedale dei Derelitti. V tehdejším slova smyslu šlo o zařízení mezi internátní školou a konzervatoří. Kromě sirotků a opuštěných dětí tam byly na náklady města vychovávány i nadané děti z řádných rodin. Vedle toho byl od roku 1671 kapelníkem v kostele Congregazione dei Filippini. O deset let později vystřídal Antonia Sartoria ve funkci zástupce kapelníka chrámu sv. Marka v Benátkách, aby se v roce 1685 stal v tomto chrámu kapelníkem.

Nejplodnější období jeho operní tvorby je okolo roku 1861, kdy komponoval minimálně dvě opery ročně. Poté co se stal v chrámu sv. Marka hlavním kapelníkem se soustředil spíše na hudbu chrámovou. K povinnostem tehdejšího „maestro di cappella“ a patřila i péče o další hudební vzdělání členů souboru. Mezi jeho studenty v té době byli např. i Francesco Gasparini, Antonio Lotti nebo Giovanni Varischino.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Legrenzi byl aktivní ve většině žánrů barokní hudby severní Itálie včetně opery, vokální chrámové hudby i hudby instrumentální.

Legrenzovo dílo upadlo neprávem v zapomenutí a bylo zastíněno jmény jeho žáků (Antonio Vivaldi, Antonio Caldara), kteří dovedli k dokonalosti myšlenky jejichž autorem byl Giovanni Legrenzi. Zasloužil se mimo jiné o rozvoj sonátové formy, které dal pevný řád. Dbal na zřetelné kontrasty mezi jednotlivými větami a předepisoval i tempa jednotlivých částí, což nebylo do té doby zvykem. Ve jeho sonátách pro dva nástroje (sonatas a due) i triových sonátách (sonatas a tre) byly party jednotlivých nástrojů prakticky rovnocenné. Podobně jeho kantáty po formální stránce významně ovlivnily dílo Alessandra Scarlattiho.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Živé instrumentální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 18 Sonate da chiesa a due e tre Libro Primo op. 2 (1655).
  • 30 Sonate da camera et da chiesa Libro Secondo op. 4 (1656)
  • 16 Sonate a due, tre, cinque e sei Libro Terzo op. 7 (1663)
  • La Galini – sonata pro housle, violoncello a klavír op. 8
  • La Cetra - 16 Sonate a due, tre e quatro Libro Quatro op. 10 (1673)
  • 16 Balletti e Correnti a cinque stromenti con il basso continuo per il cembalo Libro Quinto op.16 (1691)

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Nino il giusto (1662 Ferrara) ztraceno
  • L'Achille in Sciro (1663 Ferrara) ztraceno
  • Zenobia e Radamisto (1665 Ferrara)
  • Tiridate (revidovaná verze Zenobia e Radamisto - 1668 Benátky) ztraceno
  • Eteocle e Polinice (1675 Benátky)
  • La divisione del mondo (1675 Benátky)
  • Adone in Cipro (1676 Benátky) ztraceno
  • Germanico sul Reno (1676 Benátky)
  • Totila (1677 Benátky)
  • Il Creso (1681 Benátky)
  • Antioco il grande (1681 Benátky)
  • Il Pausania (1682 Benátky)
  • Lisimaco riamato (1682 Benátky)
  • L'Ottaviano Cesare Augusto (1682 Mantova) ztraceno
  • Giustino (1683 Benátky)
  • I due Cesari (1683 Benátky)
  • L'anarchia dell'imperio (1684 Benátky) ztraceno
  • Publio Elio Pertinace (16846 Benátky) ztraceno
  • Ifianassa e Melampo (1685 Pratolino) ztraceno

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]