Gijón

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gijón
Gijón – znak
znak
Gijón – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška0–662 m n. m.
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Autonomní společenstvíAsturie
ProvincieAsturie
ComarcaGijón
Administrativní dělení26 obvodů (parroquia)
Gijón
Gijón
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha184,3 km²
Počet obyvatel268 313 (2023)[1]
Hustota zalidnění1 455,8 obyv./km²
Správa
StarostaCarmen Moriyón (od 2023)
Oficiální webwww.gijon.es
PSČ33201–33213 a 33200
Označení vozidelO
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gijón (astursky Xixón) je přístavní, historické a průmyslové město v Asturii na severu Španělska, na pobřeží Biskajského zálivu. Žije zde přibližně 268 tisíc[1] obyvatel a je nejlidnatější obcí Asturie (autonomního společenství a zároveň provincie) a předčí i 25 km vzdálené asturské hlavní město Oviedo, s nímž tvoří více než osmisettisícovou metropolitní oblast. Již ve starověku patřil Gijón (tehdy nazývaný Gigia) mezi důležitá města Římské říše.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Gijón 1634

Nejstarší archeologické nálezy dokládají přítomnost lidí v oblasti města v 6.5. století před Kr. a pocházejí ze severozápadní hranice města (Campa Torres). Původními obyvateli byli Asturové, lidé hispánsko-keltského původu (část obyvatel byli pravděpodobně nositelé halštatské kultury a na sever dnešního Španělska přišli z oblasti Bavorska a Čech).[2] S příchodem Římanů byli romanizováni. V 7. století po Kr. byla oblast pravděpodobně obsazena Vizigóty. V roce 713 území ovládli Arabové, ale již v roce 718 byli Arabové poraženi v bitvě u Covadongy. Pelagius, který velel křesťanským vojskům, se stal zakladatelem Asturského království. Do konce 13. století jsou v historických pramenech o Gijónu jen nepatrné zmínky. Ve 14. století skončil souboj mezi Alfonzem E. Kastilským a Jindřichem III. Kastilským vypálením a zničením města. V průběhu 15. a 16. století bylo město obnoveno, byl vystavěn nový přístav, který přinesl zisky z rybolovu a obchodu. V 17. a 18. století zažil Gijón velký rozvoj; město se rozšířilo (z původního místa osídlení na poloostrově Cimadevilla). Hlavní příčinou byl námořní obchod s novými koloniemi v Americe. V průběhu 19. století byla do Gijónu zavedena železnice a město se postupně stávalo průmyslovým centrem; významný byl obchod s uhlím. Během španělské občanské války bylo město bombardováno a výrazně poškozeno. Po válce se město stalo centrem hutnictví a výroby lodí. S hospodářskou krizí v těchto oblastech na konci 20. století se Gijón zaměřil více na rozvoj turismu a vzdělání; v Gijónu byl postaven mj. kampus Oviedské univerzity.

Město, památky a významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Eduardo Chillida: Elogio del Horizonte, beton, 1989
katedrála San Lorenzo, Centro

Nejstarší historická část města se nachází na výběžku pevniny do oceánu (Punta Peňa del Cuervo). Spodní část výběžku zaujímá rybářská čtvrť Cimadevilla, horní část tvoří pahorek sv. Kateřiny. Na pahorku se nachází jeden ze symbolů Gijónu, socha Elogio del Horizonte („Chvála horizontu“) světově významného španělského umělce Eduarda Chillidy. Čtvrť Cimadeville tvoří ve větší míře zástavba z druhé pol. 20. století, protože za španělské občanské války byla čtvrť výrazně poškozena. V místech propojení poloostrova s pevninou na náměstí Plaza Mayor stojí radnice z roku 1861. Západně se nachází starý přístav (Puerto Deportivo). Zde na náměstí Plaza Marqués stojí palác Revillagigedo z 18. století v neobarokním a neorenesančním stylu. Sídlí zde galerie umění 20. století a konají se tu koncerty a jiné kulturní akce. Vedle paláce stojí barokní kostel sv, Jana Křtitele (San Juan Bautista) z roku 1702.[3] Za palácem se nachází Torre del Reloj, moderní věž vystavěná na troskách původní historické věže ze 16. století. V interiérech je instalována výstava věnovaná historii města.[4]

Hlavní městské a obchodní centrum Gijónu tvoří čtvrti Centro a El Arena. Ve střední části čtvrti Centro stojí gijónská katedrála San Lorenzo. Jednou z dominant čtvrti i celého města je Avenida Rufo Garcia Rendueles, hlavní třída s nábřežní promenádou a především pláží San Lorenzo. Jednou z hlavních nákupních zón v Gijónu, s obchody, kavárnami a restauracemi, je oblast okolo náměstí Plaza del Carmen, zejména ulice Calle Corrida. Z památek v této části města jsou nejvýznamnější městské divadlo Teatro Jovellanos z roku 1899 a budova muzea Museo Jovellanos, palácová stavba z konce 15. století, upravovaná a přestavovaná v 16. století a v roce 1758 – z té doby je dnešní podoba.

Na severozápadě města se nachází přístav El Musel, jeden z největších přístavů v severním Španělsku i v Evropě. Významnou institucí sídlící v Gijónu je univerzitní komplex Universidad Laboral de Gijón. Zahrnuje nejvyšší a největší budovu ve Španělsku (270 000 m²); byl vybudován v letech 19461956.

Vedle zmíněné pláže Playa de San Lorenzo jsou v západní části města ještě nově zrekonstruované a upravené městské pláže Playa de Poniente a Playa del Arbeyal.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Městské části[editovat | editovat zdroj]

Gijón se skládá z šesti obvodů (distritos) a 45 čtvrtí (barrios):

  • Centro – Centro, Cimadevilla a Laviada
  • Este – La Arena, El Bibio, Las Mestas, Viesques, El Coto a Ceares
  • Llano – El Llano
  • Sur – Pumarín, Montevil, Contrueces, Polígono de Pumarín, Perchera-La Braña, Nuevo Gijón, Santa Bárbara a Roces
  • Oeste – La Calzada, Jove, Tremañes, Natahoyo, Moreda a Veriña
  • Rural – Baldornón, Bernueces, Cabueñes, Caldones, Cenero, Deva, Fano, Fresno, Granda, Huerces, La Pedrera, Lavandera, Leorio, Poago, Porceyo, Ruedes, San Andrés de los Tacones, Santurio, Serín, Somió a Vega

Sport[editovat | editovat zdroj]


Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti spjaté s městem Gijón[editovat | editovat zdroj]

Slavní rodáci:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Národní statistický institut: Municipal Register of Spain of 2023. 13. prosince 2023. Dostupné online.
  2. MOUNTAIN, Harry. The Celtic Encyclopedia. Volume 1. Parkland, Florida: Upublish.com, 1998.
  3. NOVOTNÁ, J. a ŽÁKOVÁ, M. Španělsko a Andorra: průvodce do zahraničí. 2. vyd. Praha: Olympia, 1996. 175 s. ISBN 80-7033-397-9.
  4. ELLINGHAM, M. Španělsko: turistický průvodce. Brno: Jota 2005, s. 557. ISBN 80-7217-312-X

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ELLINGHAM, Mark et al. Španělsko: turistický průvodce. Brno: Jota, 2005. 1030 s., [24] s. barev. obr. příl. Livingstone – průvodci, sv. 51. ISBN 80-7217-312-X.
  • MOUNTAIN, Harry. The Celtic Encyclopedia. Parkland, Florida: Upublish.com, 1998. 5 svazků, 1361 s. ISBN 9781581128949.
  • NOVOTNÁ, Jana a ŽÁKOVÁ, Miluše. Španělsko a Andorra: průvodce do zahraničí. 2. vyd. Praha: Olympia, 1996. 175 s. Globus. ISBN 80-7033-397-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]