Gestapo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gestapo
Základní údaje
Datum založení26. dubna 1933
Datum zániku8. května 1945 a 10. října 1945
PředchůdcePruská tajná policie
ZakladatelHermann Göring
Adresa sídlaPrinz-Albrecht-Palais, Německo
Souřadnice sídla52°30′26″ s. š., 13°22′57″ v. d.
Charakteristika firmy
Mateřská společnostReichssicherheitshauptamt (1939–1945)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sídlo hlavního úřadu gestapa na Prinz-Albrecht-Straße v Berlíně (1933)
Petschkův palác neboli Petschkárna, kde sídlila hlavní úřadovna gestapa v Protektorátu Čechy a Morava.

Gestapo (zkratka z Geheime Staatspolizei, česky tajná státní policie[1]) byla tajná policie nacistického Německa a jím okupovaných území.

Gestapo vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie dne 26. dubna 1933. Gestapo založil Hermann Göring, ale v roce 1934 se dostalo pod vedení SS. V roce 1939 bylo převedeno pod RSHA. Zaniklo 8. května 1945. Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci.

Vznik a fungování

Ještě v roce 1933, když se Hitler stal německým kancléřem, stal se Hermann Göring pruským ministrem vnitra. Oddělil politickou a výzvědnou složku od pořádkové policie, do jejího vedení jmenoval řadu členů SS a její bezpečnostní složky Sicherheitsdienstu (SD). Přesto většina z 32 000 až 46 000 zaměstnanců gestapa nebyli nacisté (v roce 1939 bylo jen asi 15 % členy SS), byli to však loajální úředníci, kteří přesně plnili rozkazy nadřízených.[2] Roku 1936 Hitler sjednotil tradičně zemské policie v jednu říšskou organizaci, těsně ji propojil s SS a SD a zákonem stanovil, že její činnost nepodléhá soudnímu přezkoumání.

Tak se hlavní zbraní gestapa stalo právo kohokoli zatknout a uvěznit, třeba i v koncentračním táboře, bez soudního procesu. Zaměstnanci gestapa se nikdy neprokazovali legitimací s fotografií, nýbrž jen odznakem. Možnosti gestapa ve smyslu jeho všudypřítomnosti a vševědoucnosti byly někdy přeceňovány; ve skutečnosti bylo úředníků gestapa poměrně málo: například ve Frankfurtu nad Mohanem to bylo asi 45 zaměstnanců a o něco větší počet placených agentů. O to větší význam měla běžná udání, která způsobila až 80 % pronásledování. Jen asi čtvrtina z nich měla politický motiv, většinou šlo o osobní spory a snahu prokázat vlastní loajalitu.[3]

Šéfové gestapa

Organizace gestapa

Úřad A (Nepřátelé)

Úřad B (Náboženství)

Úřad C (Administrativa a záležitosti strany)

Centrální administrativní kancelář gestapa, zodpovědné za kartové informace o celém personálu.

Úřad D (Okupovaná území)

Úřad E (Kontrarozvědka)

Úřad F (Hraniční a pohraniční policie)

  • Vykonávala dozor nad pohraničím.
  • Zajišťovala bezpečnost německých hranic.
  • Odhalovala utečence, překupníky a pašeráky.

Místní úřadovny (Gestapostellen)

  • I. – organizační, správní, osobní
  • II. – hospodářské a správní záležitosti
    • C – technické záležitosti
      • 3 – autoprovoz
  • III. – skupina pro zvláštní úkoly (později převedena pod odd. IV, referát 3 [4])
  • IV. – exekutiva (nepřetržitá služba pro příjem zatčených, příjem hlášení od konfidentů a důvěrníků, nejdůležitější tzv. výkonná složka Gestapa, pod které spadaly jak formace pro boj s odbojovým hnutím, provádění důležitých prohlídek, intervence v případech sabotáže a vloupání politického charakteru, tak např. archív úřadovny - zabavené tiskoviny, letáky atd.; dále se dělily na jednotlivé referáty[4]):
    • 1a – komunistická a sociálně demokratická činnost
    • 1b – pravicový odboj
    • 1c – záležitosti válečných zajatců a dělníků z východu
    • 2a – vyšetřování sabotáží a neoprávněného držení zbraní
    • 2b – pátrání a vyšetřování parašutistů, boj s partyzány
    • 3 – kontrašpionáž (dříve byla tato agenda v samostatném Oddělení III, které bylo zrušeno)
    • 4 – agenda židů, spolků a církví
    • 5 – záležitosti týkající se ochranné vazby
    • 6a – kartotéka a spisovna
    • N – agenda konfidentů (v čele stál vedoucí služebny nebo jeho zástupce)
  • V. - Kriminální policie (Kripo) (od půlky r. 1944)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Internetová jazyková příručka [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2024. Heslo gestapo. 
  2. ↑ R. Gellately, The Gestapo and German Society.
  3. ↑ R. Gellately, The Gestapo and German Society.
  4. ↑ a b Gestapo | Historie (2. světová válka). www.gruntova.cz [online]. [cit. 2018-05-05]. Dostupné online. 

Literatura

  • GELLATELY, Robert, The Gestapo and German Society: Enforcing Racial Policy 1933-1945. Oxford: Clarendon Press, 1992. ISBN 0-19-822869-4, 0-19-820297-0.
  • LANG, Jochen von. Gestapo: nástroj teroru. Praha: Naše vojsko, 2008. 255 s. Edice Fakta a svědectví. ISBN 978-80-206-0941-0.
  • PAUL, Gerhard a Klaus-Michael MALLMANN (edd.). Gestapo za druhé světové války: domácí fronta a okupovaná Evropa. Přel. Petr Dvořáček. Praha: Academia, 2010. 724 s. Edice Historie. ISBN 978-80-200-1856-4.
  • TAUCHEN, Jaromír: Organizace bezpečnostních složek a správa na úseku obrany ve Třetí říši. In: Právní a ekonomické problémy současnosti IX. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 151–158. ISBN 978-80-7418-016-3.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nacismus
Organizace
Historie
Ideologie a rasismus
Mimo Německo
Související
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gestapo&oldid=16068788“