Gertruda Veliká

Gertruda z Helfty na středověké fresce

Svatá Gertruda Veliká, též Gertruda z Helfty (6. ledna 1256 – 17. listopadu 1301 nebo 1302), byla řeholnice benediktinské řehole v klášteře Helfta v Eisleben, mystička a vizionářka. Její duchovní spisy přispěly k ustavení kultu Lásky Nejsvětějšího Srdce Páně. Je patronkou Tarragony a Peru.

Život

Gertruda od svých pěti let žila v klášteře Helfta. Duchovními učitelkou jí byla abatyše Gertruda z Hackebornu a její rodná^[zdroj?] sestra svatá Mechtilda. Osvojila si vynikající znalost latiny a nevšedně široké vzdělání.^[zdroj?]

V roce 1281 měla své první vidění. Pod jeho vlivem se cele upnula k Bohu a začala usilovat o dokonalost ve svém náboženském životě. Měla různé mystické zážitky, včetně vidění Ježíše, který ji vyzval, aby položila hlavu na jeho prsa, aby slyšela bít jeho srdce. Obsah svých zjevení zapsala v čtyřdílné knize Poselství Božské Lásky.

Nikdy nebyla prohlášena za svatou, pouze byla papežem roku 1677 připsána do martyrologia. Její svátek je slaven 16. listopadu.

Odkazy

Literatura

• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.