Gerštorfové z Gerštorfu
Gerštorfové z Gerštorfu (též Gersdorffové z Gersdorffu) jsou šlechtický rod pocházející z Lužice, patří k nejrozšířenějším šlechtickým rodům vůbec.
Obsah |
Historie [editovat]
Do Čech přišli v 15. století, jedna část rodu bojovala proti husitům, někteří (např. Kryštof z Gerštorfu) veleli z pozice hejtmana husitským vojskům. Zikmund v letech 1453-1459 sloužil jako hejtman na Křivoklátě. Při rodinné schůzce roku 1527 se sešlo v lužické Žitavě dvě stě příslušníků rodu. V 16. století se stal Jiří hejtmanem Pražského hradu a podkomořím Království českého, založil větev Gerštorfů na Cholticích, patřil k oporám krále Ferdinanda I. během jeho bojů proti vzbouřeným stavům roku 1547. Jiřího vnuk Jindřich dal vzniknout rodové linii na Podhořansku. Drželi Osov, Běštín, Chrastinu. Malšovická odnož žila na Jičínsku a vlastinila tu Velké Horky a Samšinu, z této větve vzešel Mikuláš Gerštorf, jenž se stal svobodným pánem. Roku 1619 mělo v Lužici 13 Gerštorfů svá Léna.
Oldřich Gerštof z malšovické větve sloužil císaři Rudolfovi ve funkcích rady a prokurátora, za stavovského povstání povýšil a stal se direktorem a zemským správcem. Po Oldřichově smrti roku 1620 mu Ferdinand II. zkonfiskoval veškerý majetek. Další linie vznikaly po porážce na Bílé hoře, část v čele s Kašparem Kryštofem se usídlila v Dánsku, Jiřího linie emigrovala do Švédska. Někteří odešli do Pruska, Pomořan či Saska. Roku 1723 povýšil Kryštof Bedřich do hraběcího stavu. V roce 1875 sloužilo v pruské armádě 14 členů rodu v hodnosti důstojníků.
Příslušníci rodu žijí dodnes.
Erb [editovat]
Společný znak pro všechny linie tvoří dělený štít, nahoře červený, spodní polovina je rozdělena na stříbrnou a černou. Česká linie při povýšení umístila do horní poloviny zlatou korunku.
Příbuzenstvo [editovat]
Spojili se s Mitrovskými, pány z Czernhausu, z Palombini a dalšími.
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha : Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Gerštorfové z Gerštorfu, s. 50.
