Geoffroy z Villehardouinu
| Geoffroy z Villehardouinu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1148 Aube |
| Úmrtí | 1213 (ve věku 64–65 let) |
| Povolání | spisovatel, kronikář a historik |
| Významná díla | De la Conquête de Constantinople |
| Manžel(ka) | Channe de Villemaur Chane de Lezinnes |
| Děti | Erard I de Villehardouin, Sire de Lezinnes[1] |
| Rodiče | Vilain de Villehardouin, Sire de Villehardouin[1] a Dameron[1] |
| Příbuzní | Guillaume I de Villehardouin[1] (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geoffroy z Villehardouinu (francouzsky Geoffroi de Villehardouin, asi 1150 – asi 1213[2]) byl francouzský rytíř a historik, který se účastnil a zaznamenal Čtvrtou křížovou výpravu. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků své doby; nejznámější je jeho dílo Histoire de la Conquête de Constantinople (Dějiny dobytí Konstantinopole) o bitvě u Konstantinopole mezi západními a východními křesťany dne 13. dubna 1204. Dobytí je nejstarší francouzská historická próza, která přežila až do moderní doby. Jeho celý titul zněl „Geoffrey de Villerhardouin, maršálek Champagne a Romanie“.[p 1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se kolem roku 1155 jako nejstarší syn Damerony, druhé manželky Villaina z Arzillières/Villehardouinu. Byl dvakrát ženat - poprvé s Berengarií z Villemaur a podruhé s Chanou z Lézines. Z prvého svazku měl nejméně dvě dcery, z druhého manželství pocházeli dva synové a další dcera. V roce 1185 byl jmenován maršálkem champagneského hrabství.[5]
Účast na křížových výpravách[editovat | editovat zdroj]
Společně s hrabětem Jindřichem II. ze Champagne se zúčastnil třetí křížové výpravy, kolem roku 1194 již však byl zpět v rodném kraji. O pět let později se během rytířského klání pořádaného hrabětem Theobaldem III. ze Champagne připojil k další kruciátě. Theobald jej jmenoval jedním z velvyslanců do Benátek, aby zajistil lodě pro přepravu. Také pomohl ke zvolení Bonifáce z Montferratu jako nového velitele výpravy poté, co hrabě Theobald zemřel.
Je pravděpodobné, že podporoval odklon křižáků napřed k Zadaru a poté i ke Konstantinopoli. Když byl v Konstantinopoli, sloužil také jako vyslanec u Izáka II. Angela a byl jedním z těch, kteří požadovali, aby Izák učinil Alexia IV. spolucísařem. Po dobytí Byzantské říše roku 1204 byl jmenován maršálkem Latinského císařství; sloužil jako vojenský velitel a vedl útěk z bitvy u Adrianopole v roce 1205 poté, co byl císař Balduin zajat oddíly Druhé bulharské říše. Odměnou za jeho služby mu Bonifác z Montferratu daroval město Messinopolis v Thrákii.
Roku 1207 začal psát kroniku o křížové výpravě O dobytí Konstantinopole. Byla spíše napsána francouzsky než latinsky, což z ní činí nejranější francouzskou prózu. Geoffreyho přínos je na stejné úrovni jako Roberta z Clari, francouzského rytíře z nižší vrstvy, Nikety Choniata, vysoce postaveného byzantského úředníka a historika, který stejné události popsal ze svého pohledu, a Gunthera z Pairis, cisterciáckého mnicha, který převyprávěl příběh svého opata Martina, jenž putoval s křižáky.
Villehardouinův stejnojmenný synovec se v roce 1209 stal achajským knížetem v Morei (Morea - středověké jméno pro Peloponnéský poloostrov). Villerhardouin sám zemřel krátce poté; existují informace o památnících, vztyčovaných jeho dětmi na otcovu počest roku 1218, lze tedy předpokládat, že zemřel před rokem 1219.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Tímto názvem se označovalo Latinské císařství, křižácký stát vzniklý na troskách Byzance po roce 1204.[3][4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geoffrey of Villehardouin na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ LONGNON, Jean. Les Compagnons de Villehardouin: Recherches sur les croisés de la quatrième croisade. [s.l.]: [s.n.], 1978. S. 26, 32. (francouzsky)
- ↑ WOLFF, Robert Lee: Romania: The Latin Empire of Constantinople; in: Speculum, roč. 23, č. 1 (leden 1948), str. 1-34
- ↑ SETON, Kenneth Meyer: The Papacy and the Levant, 1204-1571; I. díl — The thirteenth and fourteenth centuries, American Philosophical Society, 1976, str. 41
- ↑ EVERGATES, Theodore: The aristocracy in the county of Champagne, 1100-1300, University of Pennsylvania Press, 2007, ISBN 978-0-8122-4019-1, str. 245-6
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Geoffroy z Villehardouinu na Wikimedia Commons
