Geoffroy z Villehardouinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O dobytí Konstantinopole

Geoffroy z Villehardouinu (francouzsky Geoffroi de Villehardouin, 1150-64 - 1212?) byl rytíř a historik, který se účastnil a zaznamenal Čtvrtou křížovou výpravu. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků své doby; nejznámější je jeho dílo Histoire de la Conquête de Constantinople (Dějiny dobytí Konstantinopole). Jeho celý titul byl: Geoffrey de Villerhardouin, maršálek Champagne a Románie[p 1])

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se kolem roku 1155 jako nejstarší syn Damerony, druhé manželky Villaina z Arzillières/Villehardouinu. Byl dvakrát ženat - poprvé s Berengarií z Villemaur a podruhé s Chanou z Lézines. Z prvého svazku měl nejméně dvě dcery, z druhého manželství pocházeli dva synové a další dcera. V roce 1185 byl jmenován maršálkem champagneského hrabství.[3]

Účast na křížových výpravách[editovat | editovat zdroj]

Společně s hrabětem Jindřichem II. ze Champagne se zúčastnil třetí křížové výpravy, kolem roku 1194 již však byl zpět v rodném kraji. O pět let později se během rytířského klání pořádaného hrabětem Theobaldem III. ze Champagne připojil k další kruciátě. Theobald jej jmenoval jedním z velvyslanců do Benátek, aby zajistil lodě pro přepravu. Také pomohl ke zvolení Bonifáce z Montferratu jako nového velitele výpravy poté, co hrabě Theobald zemřel.

Je pravděpodobné, že podporoval odklon křižáků napřed k Zadaru a poté i ke Konstantinopoli. Když byl v Konstantinopoli, sloužil také jako vyslanec u Izáka II. Angela a byl jedním z těch, kteří požadovali, aby Izák učinil Alexia IV. spolucísařem. Po dobytí Byzantské říše roku 1204 byl jmenován maršálkem Latinského císařství; sloužil jako vojenský velitel a vedl útěk z bitvy u Adrianopole v roce 1205 poté, co byl císař Balduin zajat oddíly Druhé bulharské říše. Odměnou za jeho služby mu Bonifác z Montferratu daroval město Messinopolis v Thrákii.

Roku 1207 začal psát kroniku o křížové výpravě O dobytí Konstantinopole. Byla spíše napsána francouzsky než latinsky, což z ní činí nejranější francouzskou prózu. Geoffreyho přínos je na stejné úrovni jako Roberta z Clari, francouzského rytíře z nižší vrstvy, Nikety Choniata, vysoce postaveného byzantského úředníka a historika, který stejné události popsal ze svého pohledu, a Gunthera z Pairis, cisterciáckého mnicha, který převyprávěl příběh svého opata Martina, jenž putoval s křižáky.

Villehardouinův stejnojmenný synovec se v roce 1209 stal achajským knížetem v Morei (Morea - středověké jméno pro Peloponnéský poloostrov). Villerhardouin sám zemřel krátce poté; existují informace o památnících, vztyčovaných jeho dětmi na otcovu počest roku 1218, lze tedy předpokládat, že zemřel před rokem 1219.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tímto názvem se označovalo Latinské císařství, křižácký stát vzniklý na troskách Byzance po roce 1204.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geoffrey of Villehardouin na anglické Wikipedii.

  1. WOLFF, Robert Lee: Romania: The Latin Empire of Constantinople; in: Speculum, roč. 23, č. 1 (leden 1948), str. 1-34
  2. SETON, Kenneth Meyer: The Papacy and the Levant, 1204-1571; I. díl — The thirteenth and fourteenth centuries, American Philosophical Society, 1976, str. 41
  3. EVERGATES, Theodore: The aristocracy in the county of Champagne, 1100-1300, University of Pennsylvania Press, 2007, ISBN 978-0-8122-4019-1, str. 245-6