Hořec bezlodyžný
 Hořec bezlodyžný | |
|---|---|
 Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hořcotvaré (Gentianales) |
| Čeleď | hořcovité (Gentianaceae) |
| Rod | hořec (Gentiana) |
| Binomické jméno | |
| Gentiana acaulis L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis) je jedním z nejkrásnějších a nejoblíbenějších druhů rodu hořec, který však již z volné přírody České republiky vymizel. Lze jej však občas spatřit v okrasných skalkách kde patří mezi často pěstované hořce.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Je to rostlina pocházející z hor, vyskytuje se až do alpínského pásma do nadmořské výšky okolo 3000 m. Hořec bezlodyžný je evropský endemit, roste v Pyrenejích, Juře, Alpách, Apeninách a ojediněle v Karpatech a balkánských pohořích. Na území České republiky před vymizením rostl na dvou lokalitách ve východní Moravě, v současnosti probíhají pokusy o jeho reintrodukci v Bílých Karpatech.
Nejčastěji roste na horských pastvinách a loukách s neutrální až mírně kyselou půdou. Nejvíce mu prospívají vlhká ale dobře odvodněná stanoviště s plným sluncem.[3][4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá přízemní bylina vyrůstající jen do výše 5 až 15 cm a vytvářející trsy. Z trvalého oddenku vyrůstá růžice eliptických až vejčitých, přisedlých, téměř kožovitých listů které mohou být dlouhé až 10 cm a z jejího středu pak jedna nebo více přímých, krátkých, někdy drobně olistěných lodyh ukončených jediným velkým modrým květem. Lodyha je někdy zakrnělá a květ zdánlivě sedí ve středu růžici. Jeho zelený, pětizubý kalich s cípy na bázi zúženými je nálevkovitého tvaru. Sytě modrá, 4 až 6 cm dlouhá, zvonkovitě nálevkovitá koruna je v ústí tmavozeleně tečkovaná, bezvousá a má mezi cípy zoubky. Slepené prašníky nesené pěti tyčinkami jsou v květu umístěny níže než blizna přisedlá na pestíku.
Rostlina vykvétá v závislosti na stanovišti od dubna do srpna, opylována je hmyzem. Výjimečně se může objevit pár květů i v pozdním létě nebo na podzim. Před deštěm nebo za dne bez slunečního svitu se koruna uzavírá. Stopka květu se při zrání semen prodlužuje a může přesáhnou i délku 10 cm. Plodem je tobolka s tmavšími, asi 1 mm velkými semeny která rozšiřují hlavně mravenci.[3][4][5][6]
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
Květiny s názvem hořec bezlodyžný se často pěstují v zahradách jako skalničky, jsou to však velmi často jeho hybridy které bývají méně náročné na životní podmínky a déle kvetou. Tyto rostliny obvykle dobře přezimují i v mokré jílovité půdě bez dostatečné drenáže a následně i vykvétají, což by pravý druh nesvedl. Pro zdravý růst potřebuje přes léto slunné, dostatečně vlhké ale nezamokřené stanoviště, přes zimu mu vlhko škodí. Trsy se na stanovištích rozšiřují přirůstáním oddenků a dále semeny která poměrně dobře klíčí. V zahradách lze v pozdním létě rostliny rozmnožovat dělením trsů nebo řízkováním.[3][4]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Hořec bezlodyžný nebyl již po několik desetiletí na svých tradičních lokalitách spatřen a je proto veden v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" jako vyhynulý druh (A1). Mezi chráněné nebo ohrožené druhy je zapsán také v Itálii, Německu, Rakousku, Srbsku, Švýcarsku a na Ukrajině, na Slovensku se nevyskytuje vůbec.[3][7]
-
Růžice listů a olistěná lodyhy -
Korunní trubka -
Pohled do koruny -
Skupina nakvétajících rostlin -
Květ
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ BioLib.cz – Gentiana acaulis (Hořec bezlodyžný) [online]. BioLib.cz [cit. 2014-02-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Hořec bezlodyžný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 05.07.2007 [cit. 2014-02-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c REJZEK, Michal. Skalničky, Gentianaceae: hořec bezlodyžný [online]. Michal Rejzek, Jivina 141, CZ, rev. 05.05.2009 [cit. 2014-02-27]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Hořec bezlodyžný [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2014-02-27]. S. 278. Dostupné online.
- ↑ RIVERS, Malin; WILFORD, Richard. Gentiana acaulis [online]. Kew, Royal Botanic Gardens, Richmond, UK [cit. 2014-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-03. (anglicky)
- ↑ Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: třetí vydáníGRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 27.02.2014]. Čís. 84, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hořec bezlodyžný na Wikimedia Commons
