Gaviál indický
 Gaviál indický | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 kriticky ohrožený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | Živočichové (Animalia) |
| Kmen | Strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | krokodýli (Crocodilia) |
| Čeleď | gaviálovití (Gavialidae) |
| Rod | Gavialis |
| Druh | Gaviál indický (Gavialis gangeticus) |
| Binomické jméno | |
| Gavialis gangeticus Gmelin, 1789 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gaviál indický (Gavialis gangeticus) je kriticky ohrožený druh krokodýla, žijící v Indii, kde je považován za posvátné zvíře.
Popis
Dospělí jedinci dosahují délky 3,5 až 7 metrů a váží 160 až 180 kilogramů. Hlava o délce až 130 centimetrů je zakončena čelistmi, jejichž délka může být téměř jeden metr. Z nich vyrůstá přes sto velmi ostrých zubů, které jsou jejich hlavním nástrojem pro obstarávání potravy. Zuby na horní a dolní čelisti vyrůstají vzájemně posunuté, takže při zavření čelistí zapadají mezi sebe. Na vrcholu hlavy jsou posazeny vystouplé oči; ve spojení s jejich ostrým zrakem gaviálům umožňují pozorovat okolí zpod hladiny vody, i když zbytek těla je ponořen; oči jsou vytočeny do stran, takže přehlédnou široký úhel bez otáčení hlavou. Jsou kryty jednak šupinatými víčky, jednak průhlednou blánou kterou gaviáli přes povrch očí přetahují jako ochranu jsou-li ponořeni pod vodu.
Dospělí samci mají na čenichu na konci horní čelisti chrupavčitý výrůstek zvaný ghara (v hindštině „hrnec“). Kromě funkce odlišení samců slouží i při dorozumívání zvířat jako rezonátor.
Nohy gaviálů jsou málo vyvinuté a proto jsou na souši neobratní. Jsou však opatřeny plovacím kýlem a ploutevním lemem, díky čemuž výborně plavou. Napomáhá jim při tom i dlouhý ohebný ocas, který je zploštělý ze stran a shora lemovaný řadou dobře viditelných hrotitých šupin. Ocas dosahuje až poloviny délky celého těla a díky jeho příčným pohybům mohou gaviálové rychle plavat vpřed i obratně zatáčet.
Způsob života
Nejvhodnějším přirozeným prostředím jsou členité řeky s velkým průtokem vody, strmými břehy, mělčinami, tůněmi a ostrůvky. Zde tráví dospělí gaviálové většinu času a loví; jejich potravu tvoří převážně ryby. Žijí v harémech – samci se obklopují několika samicemi. Samice hloubí v písčitých březích jámu do níž kladou vejce a poté ji opět pískem zahrnou. Okolo hnízda pak hlídkují až po dobu tří měsíců, než se z vajec vylíhnou mladí gaviáli. Po vylíhnutí se mláďata přemístí do vody a zůstávají zpočátku v péči rodičů kteří je hlídají, krmí a vozí na zádech nebo na hlavě.
Rozšíření
Gaviálové původně obývali Pákistán, Indii, Nepál, Bangladéš a Barmu – povodí řek Indus, Ganga, Mahanadi, Narayani, Brahmaputra a Irrawada. V důsledku znečištění vody, lovu, mizení původních biotopů a dalších faktorů se stali druhem ohroženým vyhynutím. Nejvýznamnější současná kolonie gaviálů žije dnes v Indii v povodí Gangy – v řekách Girwa a Čambal, další poslední zbytky se vyskytují v Nepálu. Jejich celkový počet se odhaduje na asi dvě stovky jedinců.
Od dubna 2008 mohou gaviály spatřit i návštěvníci pražské zoologické zahrady v novém pavilónu Čambal. Zoo získala z Indie sedm gaviálů a stala se tak jedinou evropskou zoo vlastnící tyto vzácné plazy. Mimo Indii je dosud chovalo pouhých 10 zoo ve čtyřech zemích (USA, Japonsko, Singapur a Šrí Lanka).[1] Zoo od ledna 2008 věnuje na záchranu ohrožených druhů jednu korunu z každé návštěvnické vstupenky a bude tak přispívat i na záchranu gaviálů.