Gaudium et Spes
Gaudium et Spes (latinsky Radost a naděje), aneb Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě, je jedním z dokumentů Druhého vatikánského koncilu (1962–1965). Název, jako většiny ostatních církevních textů, je odvozen z prvních slov dokumentu. Jako zkratka pro citace se používá GS.
Vývoj konstituce[editovat | editovat zdroj]
Konstituce jako taková je jednou ze dvou, které se během projednávání velmi významně odlišily od předkoncilních návrhů. Než byla přijata, byla konstituce vypracována celkem v osmi zněních a konečná podoba se od prvních velmi liší. Za počáteční impuls k sepsání je považováno poselství koncilních otců celému světu ze dne 20. října 1962. První schéma vypracované na jaře 1963 se na koncilu nedostalo k projednávání. Znění tedy bylo pod vlivem kardinála Suenense z Mechelen přepracováno, avšak dopadlo stejně jako minulé. Lépe přijat byl až návrh z jara 1964, který se transformoval do tzv. schématu 13. O tom se začalo mluvit v říjnu a listopadu 1964. Jeho znění se pak nadále diskutovalo a upravovalo až do posledního osmého znění. K závěrečnému hlasování došlo 7. prosince 1965 a konstituce byla schválena poměrem hlasů 2309 ku 75 (7 se zdrželo).
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Konstituce zejména vytyčuje vztah mezi církví a okolním světem. Církev se nechce uzavírat sama do sebe, ale otevřít se světu. Problémy světa jsou i problémy církve. To deklarují už první slova konstituce:
| „ | Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků... | “ |
| — (GS 1) | ||
První část dokumentu – Církev a povolání člověka – má vyložit jakou důstojnost má lidská osoba a jaký osobní a společenský úkol má ve světe plnit.[1] Druhá část – Některé naléhavější problémy – je pak věnována konkrétním problémům dnešního světa, jak je vidí církev. Dotýká se otázek důstojnosti manželství a rodiny, rozvoje kultury, hospodářsko-společenského rozvoje, solidarity mezi národy, mírových snah. V tomto duchu odsuzuje např. závody ve zbrojení,[2] vyzývá k odstranění obrovské hospodářské nerovnosti mezi národy[3] či se staví proti potratům jako možnosti regulace porodnosti.[4]
Struktura dokumentu[editovat | editovat zdroj]
- Předmluva
- Úvodní výklad
- Církev a povolání člověka (část první)
- Důstojnost lidské osoby (kap. 1)
- Lidské společenství (kap. 2)
- Lidská činnost ve světě (kap. 3)
- Úkol církve v dnešním světě (kap. 4)
- Některé naléhavější problémy (část druhá)
- Jak podpořit důstojnost manželství a rodiny (kap. 1)
- Jak správně podporovat rozvoj kultury (kap. 2)
- Situace kultury v dnešním světě (oddíl 1)
- Některé zásady správného rozvoje kultury (oddíl 2)
- Některé naléhavější úkoly křesťanů v kultuře (oddíl 3)
- Hospodářsko-společenský život (kap. 3)
- Hospodářský rozvoj (oddíl 1)
- Některé zásady týkající se celého hospodářsko-společenského života (oddíl 2)
- Život politického společenství (kap. 4)
- Mír a společenství národů (kap. 5)
- Vyloučení války (oddíl 1)
- Budování mezinárodního společenství (oddíl 2)
- Závěr
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Dokumenty II. vatikánského koncilu, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, ISBN 80-7192-467-9.
- II. vatikánský sněm : příprava a průběh, Křesťanská akademie, Řím 1966.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaudium et Spes na Wikimedia Commons - Český text konstituce [1]
- Dokumenty Druhého vatikánského koncilu ke stažení
- Úryvky[nedostupný zdroj] z knihy Učení II. vatikánského kocilu týkající se GS.
- Kratší pojednání o GS (Česká křesťanská akademie)
