Gaudium et Spes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Gaudium et Spes (latinsky Radost a naděje), aneb Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě, je jedním z dokumentů Druhého vatikánského koncilu (19621965). Název, jako většiny ostatních církevních textů, je odvozen z prvních slov dokumentu. Jako zkratka pro citace se používá GS.

Vývoj konstituce[editovat | editovat zdroj]

Konstituce jako taková je jednou ze dvou, které se během projednávání velmi významně odlišily od předkoncilních návrhů. Než byla přijata, byla konstituce vypracována celkem v osmi zněních a konečná podoba se od prvních velmi liší. Za počáteční impuls k sepsání je považováno poselství koncilních otců celému světu ze dne 20. října 1962. První schéma vypracované na jaře 1963 se na koncilu nedostalo k projednávání. Znění tedy bylo pod vlivem kardinála Suenense z Mechelen přepracováno, avšak dopadlo stejně jako minulé. Lépe přijat byl až návrh z jara 1964, který se transformoval do tzv. schématu 13. O tom se začalo mluvit v říjnu a listopadu 1964. Jeho znění se pak nadále diskutovalo a upravovalo až do posledního osmého znění. K závěrečnému hlasování došlo 7. prosince 1965 a konstituce byla schválena poměrem hlasů 2309 ku 75 (7 se zdrželo).

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Konstituce zejména vytyčuje vztah mezi církví a okolním světem. Církev se nechce uzavírat sama do sebe, ale otevřít se světu. Problémy světa jsou i problémy církve. To deklarují už první slova konstituce:

Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků...
— (GS 1)

První část dokumentu – Církev a povolání člověka – má vyložit jakou důstojnost má lidská osoba a jaký osobní a společenský úkol má ve světe plnit.[1] Druhá část – Některé naléhavější problémy – je pak věnována konkrétním problémům dnešního světa, jak je vidí církev. Dotýká se otázek důstojnosti manželství a rodiny, rozvoje kultury, hospodářsko-společenského rozvoje, solidarity mezi národy, mírových snah. V tomto duchu odsuzuje např. závody ve zbrojení,[2] vyzývá k odstranění obrovské hospodářské nerovnosti mezi národy[3] či se staví proti potratům jako možnosti regulace porodnosti.[4]

Struktura dokumentu[editovat | editovat zdroj]

  • Předmluva
  • Úvodní výklad
  • Církev a povolání člověka (část první)
    • Důstojnost lidské osoby (kap. 1)
    • Lidské společenství (kap. 2)
    • Lidská činnost ve světě (kap. 3)
    • Úkol církve v dnešním světě (kap. 4)
  • Některé naléhavější problémy (část druhá)
    • Jak podpořit důstojnost manželství a rodiny (kap. 1)
    • Jak správně podporovat rozvoj kultury (kap. 2)
      • Situace kultury v dnešním světě (oddíl 1)
      • Některé zásady správného rozvoje kultury (oddíl 2)
      • Některé naléhavější úkoly křesťanů v kultuře (oddíl 3)
    • Hospodářsko-společenský život (kap. 3)
      • Hospodářský rozvoj (oddíl 1)
      • Některé zásady týkající se celého hospodářsko-společenského života (oddíl 2)
    • Život politického společenství (kap. 4)
    • Mír a společenství národů (kap. 5)
      • Vyloučení války (oddíl 1)
      • Budování mezinárodního společenství (oddíl 2)
  • Závěr

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. srov.GS 46
  2. GS 81
  3. GS 66
  4. GS 51

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dokumenty II. vatikánského koncilu, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002, ISBN 80-7192-467-9.
  • II. vatikánský sněm : příprava a průběh, Křesťanská akademie, Řím 1966.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]