Galileiho princip relativity

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Galileiovská relativita)

Galileiho princip relativity (též klasický princip relativity) je fyzikální princip, který říká, že zákony mechaniky mají stejný tvar ve všech inerciálních vztažných soustavách.

Na základě tohoto principu se v klasické mechanice při transformaci souřadnic (poloha a čas) mezi různými inerciálními vztažnými soustavami zachová tvar fyzikálních zákonů.

V rámci klasické mechaniky vychází Galileiho princip relativity z těchto postulátů:

Galileiho transformace[editovat | editovat zdroj]

Transformace (Galileiho transformace) z jedné vztažné soustavy do druhé soustavy , která se vzhledem k první pohybuje konstantní rychlostí je dána vztahy

Odvození[editovat | editovat zdroj]

Uvažujme hmotný bod o hmotnosti , pak jeho pohybové rovnice můžeme psát jako

.

Pro rozdíl těchto sil dostáváme

.

Uvážíme-li, že je hmotnost nenulová, pak předchozí výraz bude nulový jen za předpokladu, že

,

z čehož vyplývá, že síly jsou si rovny jen v případě, že se obě souřadnicové soustavy vůči sobě pohybují konstantní rychlostí a stejným směrem. Předpokládáme-li, že je první soustava inerciální, pak musí být za těchto podmínek inerciální i soustava druhá, odkud plyne Galileiho princip relativity.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Galileiho princip relativity vyhovuje pohybům s rychlostí velmi nízkou v porovnání s rychlostí světla, tj. dějům klasické mechaniky.

Důsledky tohoto principu, např. možnost neomezeného růstu rychlosti, však odporují experimentům s pohyby, jejichž rychlost se blíží rychlosti světla. Pro takové děje je nutno použít Einsteinův princip relativity.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]