Front de gauche
| Levicová fronta | |
| Datum založení: | 2009 |
|---|---|
| Ideologie: | Demokratický socialismus antikapitalismus Republikanismus |
| Evropská strana: | Strana evropské levice |
| Politická skupina EP: | žádná |
| Barvy: | červená, zelená |
| Oficiální web | |
| frontdegauche.fr | |
Front de gauche (FG, česky Levicová fronta), celým názvem Front de gauche pour changer d'Europe (Levicová fronta pro změnu Evropy), je volební koalice Francouzské komunistické strany (PCF) a Levicové strany (PG) původně pro volby do Evropského parlamentu 2009. Cílem koalice bylo sdružit francouzskou radikální levici v odporu vůči ekonomickému liberalismu Evropské unie a ratifikaci Lisabonské smlouvy.
Obsah |
Volby do Evropského parlamentu 2009 [editovat]
Do volební koalice se odmítla zapojit Nová antikapitalistická strana, vzniklá po dobrovolném rozpuštění trockistické Revoluční komunistické ligy (LCR). Menšinová frakce vzešlá z někdejší LCR, vystupující pod názvem Jednotná levice, se do koalice přesto zapojila. Dále byla vedena neúspěšná jednání se stranou Dělnický boj, která se nakonec rozhodla kandidovat samostatně a s hnutím Alternatifs. Do fronty se zapojily pouze jednotlivé osobnosti z Republikánského a občanského hnutí, které participaci v koalici podmiňovalo účastí Socialistické strany. Zastoupení na kandidátce má také Konvence pro pokrokovou alternativu.
Následující tabulka znázorňuje počet získaných hlasů podle volebních obvodů (přehled zahrnuje i zisk Aliance zámořských stran).
| Obvod |
|
|
|
|
|
|---|---|---|---|---|---|
| Severozápad |
|
|
|
|
|
| Západ |
|
|
|
|
|
| Východ |
|
|
|
|
|
| Jihozápad |
|
|
|
|
|
| Jihovýchod |
|
|
|
|
|
| Massif central-Centre |
|
|
|
|
|
| Île-de-France |
|
|
|
|
|
| Outre-mer |
|
|
|
|
|
| Francouzská republika |
|
|
|
|
|
Regionální volby 2010 [editovat]
Pro regionální volby 2010 se kandidátky Levicové fronty lišila podle regionů. Kromě PCF a PG, které ve většině regionů tvořily páteř FG, se do fronty regionálně zapojilo hnutí Les Alternatifs, Federace pro sociální a ekologickou alternativu, Komunistická strana dělníků Francie a další.
V některých regionech (např. v Burgundsku) se komunisté oficiálně spojili do koalice se Socialistickou stranou, byť menšinové ("disidentské") frakce nadále participovaly na kandidátce Levicové fronty. Nová antikapitalistická strana, která postupovala ve většině regionů samostatně, se s FG spojila pouze ve třech regionech, právě ve kterých se komunisté spojili se socialisty.
1. kolo [editovat]
| Region |
|
|
|
|
|---|---|---|---|---|
| Alsasko |
|
|
|
|
| Akvitánie |
|
|
|
|
| Auvergne |
|
|
|
|
| Burgundsko |
|
|
|
|
| Bretaň |
|
|
|
|
| Centre |
|
|
|
|
| Champagne-Ardenne |
|
|
|
|
| Korsika |
|
|
|
|
| Franche-Comté |
|
|
|
|
| Île-de-France |
|
|
|
|
| Languedoc-Roussillon |
|
|
|
|
| Limousin |
|
|
|
|
| Celkem |
|
|
|
|
2. kolo [editovat]
| Region |
|
|
|
|
|
|
|
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Akvitánie |
|
|
|
|
|
|
|
| Auvergne |
|
|
|
|
|
|
|
| Limousin |
|
|
|
|
|
|
|
| Centre |
|
|
|
|
|
|
|
| Korsika |
|
|
|
|
|
|
|
| Celkem |
|
|
|
|
|
|
|
Prezidentské volby 2012 [editovat]
Kandidátem Levicové fronty na úřad prezidenta se stal Jean-Luc Mélenchon, vedoucí činitel Levicové strany a bývalý člen Socialistické strany. Ještě na začátku roku 2012 se pro něj v průzkumech veřejného mínění vyslovalo zhruba 6% voličů, v dubnu se jeho preference zvýšily až na 16 % dotázaných. Jeho volební kampaň byla provázena radikální rétorikou vůči politické elitě i systému V. republiky. Předvolební mítinky se dočkaly masové návštěvnosti: "pochodu za VI. republiku" se na Place de la Bastille v Paříži účastnilo až 120 000 lidí, desítky tisíc se jich sešly také v Lille, Toulouse a Marseille. Dopisem mu vyjádřil podporu ekvádorský prezident Rafael Correa.
V samotné prvním kole voleb však skončil Mélenchon až na čtvrtém místě, přičemž ho předběhla Marine Le Pen, kandidátka radikálně pravicové Národní fronty. Získal 3 985 298 hlasů, tj. 11,11 %. Před druhým kolem vyzval k volbě socialisty Hollanda.
Volby do Národního shromáždění 2012 [editovat]
Volby do Národního shromáždění nenaplnily očekávání nabytá po prezidentských volbách. V prvním kole získali kandidáti Levicové fronty celkem 1 792 923 hlasů, tedy jen 6,91 % (oproti 13,60 % hlasů pro Národní frontu). Zklamáním byla zejména přímá porážka vůdčího představitele Mélenchona radikálně pravicovou kandidátkou Marine Le Penovou v Pas-de-Calais. Kandidát FG obdržel 21,46 % hlasů a nepostoupil kvůli nízké voličské účasti do druhého kola (Le Penová se kvalifikovala z prvního místa s 42,26 % hlasů).
Do druhého kola postoupilo celkem 19 kandidátů FG. V patnácti případech se jejich soupeřem stal jiný levicový kandidát, ve třech kandidát pravice a v jednom kandidát Národní fronty. V součtu obdrželi 249 525 hlasů (tj. 1,08 %) a uspěli v deseti soubojích. V porovnání s volbami v roce 2007 tak radikální levice v součtu oslabila, prezidentská většina okolo Socialsitické strany není závislá na jejích hlasech, jak se o tom před volbami uvažovalo.
Zástupci Levicové fronty se nestali součástí vlády Jean-Marca Ayraulta.
Související články [editovat]
- Volby do Evropského parlamentu ve Francii 2009
- Regionální volby ve Francii 2009
- Parti communiste français
- Parti de gauche
