Fritz Hoffmann-La Roche
| Fritz Hoffmann-La Roche | |
|---|---|
 Fritz Hoffmann-La Roche (vpravo) spolu s Emilem Barellem | |
| Rodné jméno | Fritz Hoffmann |
| Narození | 24. října 1868 Basilej,  Švýcarsko |
| Úmrtí | 18. dubna 1920 (ve věku 51 let) Basilej, Švýcarsko |
| Místo pohřbení | Wolfgottesacker |
| Národnost | švýcarská |
| Povolání | chemik, podnikatel, v mladí i bankéř |
| Zaměstnavatelé | Bohny, Hollinger & Co; Hoffmann, Traub & Co; Hoffmann-La Roche |
| Následovník | Emil Barell (ve vedení společnosti Hoffmann La-Roche) |
| Choť | Adèle La Roche (1895 - 1919), Elisabeth von der Mühll (1919 - 1920) |
| Děti | dva synové (Emanuel a Alfred) |
| Rodiče | Friedrich Hoffmann a Anna Elisabeth Merian |
| Funkce | CEO of Hoffmann-La Roche (od 1894) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fritz Hoffmann-La Roche (24. října 1868, Basilej – 18. dubna 1920, tamtéž) byl švýcarský podnikatel, zakladatel farmaceutické společnosti Hoffmann-La Roche.
Raný život a původ[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako třetí dítě Friedricha Hoffmanna a Anny Elisabeth Merian. Rodiny obou jeho rodičů pocházely ze známých basilejských rodin. Měl jednoho staršího bratra (zemřel již ve třech letech), dva mladší bratry a jednu starší sestru.[1]
Jeho matka pocházela ze zámožného rodu Merianů. Fritzův pradědeček (Johann Jakob Merian) byl zakladatelem obchodní firmy Frères Merian (existovala v letech 1788 až 1831). V dobách největší slávy byla firma Frères Merian jednou z největších ve Švýcarsku, významně ale působila také v celé Evropě. Její vývoj probíhal hlavně v období Ancien régime. Společnost byla zaměřena především na investice a různé spekulativní obchody, což v té době nebylo úplně běžné.
Rodina jeho otce úspěšně podnikala již od roku 1669 v oblasti průmyslu, přičemž později vynikala především v oblasti výzkumu dehtových barviv. Mezi basilejskou smetánku vynesl otcovu část rodiny především úspěšný tkadlec Emanuel Hoffmann-Müller pocházející z Holandska. Emanuel Hoffmann-Müller působil v Basileji asi dvě století před Fritzovým narozením.[2]
Začátky kariéry[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako jeho předci se vydal na obchodnickou dráhu. Nejprve absolvoval učení v bankovním domě ve městě Yverdon, ležícím v Romandii (ukončeno roku 1886). Druhá část jeho studií probíhala v menší prodejně drogistického a smíšeného zboží Bohny, Hollinger & Co.
Po ukončení vzdělávání pracoval u jedné londýnské chemické firmy. Roku 1892 našel místo v koloniálu v Hamburku a zde tentýž rok prožil epidemii cholery.
Po konci epidemie odcestoval zpátky do Basileje a zde se stal roku 1893 obchodním partnerem drogerie Bohny, Hollinger & Co., kde již v minulosti pracoval. Zde vedl přičleněnou chemickou laboratoř. Brzy ovšem přišly rozmíšky s majitelem a aby se vyhnul propuštění, tak spolu s tehdejším spolupracovníkem Maxem Carlem Traubem koupil laboratoř, kde pracoval. Plán mohl realizovat díky pomoci svého otce, jenž chtěl synovi umožnit dobrý start podnikání a věnoval mu finanční obnos asi 200 000 švýcarských franků.[3] V roce 1894 společně s Traubem, lékárníkem původem z Mnichova, založili firmu Hoffmann, Traub & Co.[2]
Firma se poměrně záhy dostala do potíží. Velké množství produktů nové společnosti nešlo na odbyt podle představ zakladatelů. Přepracovaný Traub naléhal na Hoffmanna, aby se mohl ze spolupodílnictví vyvázat a ze společného podniku odejít. Po schválení návrhu Hoffmannem se firma již 1. října 1896 přejmenovává na F. Hoffmann-La Roche & Co.
Vzestup Hoffmann-La Roche[editovat | editovat zdroj]
Roku 1896 zaměstnal Hoffmann chemika Emila Christopha Barella, jenž se později stal jeho nástupcem ve vedení společnosti a který v ní až do roku 1952 zastával několik pozic, včetně prezidenta správní rady. Barell je dnes považován za jednu z klíčových postav firmy a také za spolutvůrce jejího mimořádného úspěchu.[4]
V roce 1898 firma Hoffmann-La Roche vytvořila a intenzivně propagovala sirup proti kašli s názvem Sirolin. I přes jeho, mnohými kritizovanou, účinnost zaznamenal tento lék velký komerční úspěch a Fritz Hoffmann-La Roche se dostal z finančních problémů a naopak získal další prostředky pro expanzi firmy.
Příčinou úspěchu Sirolinu byl, mimo jiného, také Hoffmannův nevšední talent pro marketing a propagaci. Hoffmann předběhl dobu tím, že myslel na všechny aspekty marketingu (např. balení jednotlivých preparátů nebo podpora lékárníků). Budoval si rozsáhlou síť mezinárodních kontaktů, které využíval k podpoře prodeje, koupi materiálů pro výrobu léků nebo pro podporu svého výzkumu.[5]
Díky penězům získaným z prodejů Sirolinu mohl Hoffmann spolu s Barellem a novým obchodním partnerem Carlem Meerweinem zahájit proces rozšiřování a internacionalizace společnosti. K tomu jí pomohly i další nové léky jako prostředek na srdeční problémy Digalen nebo preparát proti bolesti Pantopon. Firma Hoffmann-La Roche se postupně stávala známou po celém světě.[2]
Do začátku první světové války založil Hoffmann pobočky své firmy v Německu (pod Barellovým vedením), Paříži, New Yorku, Vídni, Londýně, Sankt-Petěrburgu a Jokohamě.[6]
Firemní problémy a konec života[editovat | editovat zdroj]
Rozvoj společnosti netrval věčně. V důsledku vypuknutí první světové války se znovu dostala do finančních problémů. Ve Francii byla mylně považována za německou firmu a její produkty byly bojkotovány. Ve Velké Británii se zase šířily fámy, že společnost vyrábí jedovatý plyn pro německou armádu. Ani v Německu se firmě nedařilo. Už v roce 1915 jí byl ze strany německých úřadů uzavřen nejdůležitější závod v Grenzachu s lživým odůvodněním obrany před nezákonným vyvážením produktů Hoffmann La-Roche přes hranice do Francie. Ředitel tohoto závodu byl dokonce na čas zatčen. Po válce se dostal podnik, kvůli hyperinflaci v Německu, do ještě děsivější ztráty.[7]
Další velkou ránou pro ní bylo i vypuknutí Říjnové revoluce v Rusku. V důsledku odpadnutí celého velkého ruského trhu se ukazovalo, že jedinou alternativou je vstup nového kapitálu do firmy. S pomocí Basilejské obchodní banky, v té době vedené Hoffmannovým švagrem Rudolfem Albertem Koechlinem, byla provedena transformace na akciovou společnost. a ozdravení firmy. Po sanaci společnosti v ní ztratil Hoffmann rozhodující vliv a udržel si pouze minoritní podíl. V důsledku velkého vyčerpání a rychle se zhoršujícího zdraví (v důsledku vážného onemocnění ledvin) se Hoffmann stáhl do ústraní do kantonu Ticino v jižním Švýcarsku.[2]
Hoffmann byl sužován velkými bolestmi a jeho stav se rychle zhoršoval. V březnu roku 1920 se na smrt nemocný navrátil zpátky do Basileje. Zde 18. dubna 1920 ve věku nedožitých 52 let zemřel. Nedožil se toho, jak se z jeho firmy stala jedna z největších farmaceutických korporací na světě. V čele společnosti Hoffmann La-Roche ho nahradil jeho dlouholetý spolupracovník Emil Barell.[6]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Fritz Hoffmann byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Adèle La Roche, kvůli které si dokonce změnil příjmení. Svatba proběhla v roce 1895, rozvod roku 1919. Společně měli dva syny, Emanuela a Alfreda. Rozpad manželství těsně před Hoffmannovou smrtí zapříčinil především dlouholetý milenecký vztah Hoffmana s jeho milenkou a následně druhou manželkou Elisabeth von der Mühll.
Jeho syn Emanuel pracoval v otcem založené firmě, velmi se zajímal také o umění. Je po něm pojmenována nadace Emanuel Hoffmann-Stiftung založená jeho manželkou Majou Hoffmann-Stehlin (později Majou Sacher podle druhého manžela Paula).
Jeho druhý syn, Alfred, proslul jako velký fanoušek automobilových závodů. Mezi lety 1926 a 1932 byl také sponzorem známého automobilového závodníka Louise Chirona (od něj vzniklo v Česku rozšířené úsloví „Jezdí jako širón“). Chiron v jeho týmu skončil po provalení nevěry s jeho manželkou Alicí Hoffman-Trobeck.[8]
V dnešní době je firma Hoffmann La-Roche z velké části ovládána potomky Fritze Hoffmanna, kteří založili společný fond. Tento fond má pomoci v jednotném rozhodování rodiny a dlouhou dobu jeho členové vlastnili majoritní podíl hlasovacích práv v korporaci (50,01%). Po tom co v roce 2011 vystoupila ze společného fondu Maja Oeri, ztratilo rodinné seskupení většinu hlasovacích práv a nadále ovládá již jen 45,01 procent společnosti. Druhým největším akcionářem firmy je společnost Novartis držící 33,33 % akcií. Basilejská farmaceutická firma se dokonce pokusil o neúspěšné převzetí většiny v Hoffmann La-Roche a je pro korporaci jedním z největších konkurentů (v roce 2014 byl Novartis největší farmaceutickou firmou na světě a Roche bylo na třetí příčce).[9][10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fritz Hoffmann-La Roche na německé Wikipedii a Frères Merian na německé Wikipedii.
- ↑ Auszug Stamm Hoffmann [online]. Stroux.org, 5. 6. 2009 [cit. 2015-09-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d ZOLLINGER, Michael. Pioniere der Schweizer Wirtschaft (7): Fritz Hoffmann-La Roche (1868-1920) [online]. Handelszeitung, 23.08.2006 [cit. 2015-09-24]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Fritz Hoffmann-La Roche [online]. Wizard.webquests.ch [cit. 2015-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (německy)
- ↑ BIERI, Alexander L. Aus Tradition der Zeit voraus [online]. Basilej: Historisches Archiv Roche, F. Hoffmann-La Roche AG, Basel, 2008 [cit. 2015-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-24. (německy)
- ↑ PEYER, Hans Conrad. Roche. Geschichte eines Unternehmens 1896-1996. Basilej: Basel, Schweiz : Ed. Roche, 1996. 472 s. ISBN 9783907770573. (německy)
- ↑ a b Unsere Geschichte [online]. Roche.com [cit. 2015-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02. (německy nebo anglicky)
- ↑ STRAHLMANN, Berend. Neue Deutsche Biographie 9: Hoffmann Fritz. [s.l.]: [s.n.], 1972. Dostupné online. S. 395. (německy)
- ↑ MIKOLÁŠ, Michal. Louis Chiron, legenda od Středozemního moře [online]. F1sport.autorevue.cz, 22. 6. 2013 [cit. 2015-09-27]. Dostupné online.
- ↑ RIST, Manfred. Roche: Aktionärspool neu ohne Maja Oeri - Keine Mehrheit mehr (AF) [online]. Neue Zürcher Zeitung, 25. 3. 2011. Dostupné online. (německy)
- ↑ Top 25 pharma companies by global sales [online]. Pmlive.com. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Peyer, Hans Conrad: Roche – Geschichte eines Unternehmens 1896-1996, Basilej 1996. ISBN 3-907770-68-4.
- Alex Capus: Patriarchen: Zehn Portraits, Albrecht Knaus-Verlag, Mnichov 2006. ISBN 3-813502-73-2.
- Gustaf Adolf Wanner: Fritz Hoffmann-La Roche 1868-1920. Zur Hundertsten Wiederkehr seines Geburtstages., F.Hoffmann-La Roche & Co., Basilej 1968.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Stránky společnosti Roche o firemní historii (německy)
- Genealogický strom rodiny Fritze Hoffmanna (německy)
- Stručná biografie (německy)
- Prezentace o Fritzu Hoffmannovi a jeho firmě (německy)
