Friedrich Gustav Piffl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Eminence
Friedrich Gustav kardinál Piffl
Arcidiecéze vídeňská
XII. arcibiskup
vídeňský

kardinál Friedrich Gustav Piffl
Církev Římskokatolická
Předchůdce Franz Xaver Nagl
Nástupce Theodor Innitzer
Heslo

Labori non honori

Práci, nikoliv slávu
Znak COA cardinal AT Piffl Friedrich Gustav.png
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • arcibiskup vídeňský (1913–1932)
  • úřad 2 (rok–rok)
Zúčastnil se
  • významné události 1
  • významné události 2
Osobní údaje
Datum narození 15. října 1864
Místo narození Lanškroun
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí 21. dubna 1932 (ve věku 67 let)
Místo úmrtí Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní

Friedrich Gustav kardinál Piffl, krtěn Gustav Adolf (15. října 1864, Lanškroun[1]21. dubna, 1932 Vídeň) byl římskokatolický duchovní, kardinál a v letech 19131932 arcibiskup ve Vídni.

Narodil se v rodině lanškrounského papírníka a knihtiskaře. Lanškroun bylo tehdy převážně německé město. Gustavova rodina patřila mezi usedlé, jeho předkové v tomto městě žili prokazatelně již v 17. století.

V roce 1874 se stal žákem místního gymnázia. Studoval úspěšně, ale studium dvakrát přerušil. Poprvé se chtěl stát knihařem (k návratu do školy ho zprvu nepřesvědčili ani profesoři, kteří vyhledali jeho otce a Gustavovo počínání odsoudili), podruhé se vydal do Vídně, aby se tam pokusil uchytit v některém nakladatelství. Jeho snaha získat zaměstnání odpovídající jeho schopnostem byla ale neúspěšná. V obou případech se nakonec ke studiu vrátil.

S výborným maturitním vysvědčením odjel roku 1882 do Vídně, kde byl přijat jako jednoroční dobrovolník k maďarskému 38. pěšímu pluku a současně začal studia na filosofické fakultě. Volné chvíle trávil u svého strýce Bibuse, který byl ve Vídni lékárníkem. Protože Gustavovi povolání armádního důstojníka nevyhovovalo, rozhodl se věnovat se po skončení vojenské služby buď teologii, nebo právům. Nakonec dal přednost první možnosti a v roce 1883 vstoupil do kláštera augustiniánů v Klosterneuburgu u Vídně, kde přijal řádové jméno Friedrich.

Po ukončení studia byl 8. ledna 1888 vysvěcen na kněze. Poté působil jako kaplan na klášterních farách ve Floridsdorfu nedaleko Vídně (od roku 1889) a později ve vídeňské čtvrti Heiligenstadt (od 1892). Během tohoto svého působení se seznámil se sociálními problémy místního dělnictva, jejichž řešení později věnoval část svého úsilí. V Klosterneuburgu začal vydávat Noviny pro město a venkov (Zeitung für Stadt und Land), do nichž psal většinu hlavních článků.

V roce 1892 se stal profesorem morální teologie a sociologie, v letech 18941895 se věnoval studiu tomistické filosofie v Římě. Po návratu do Rakouska pokračoval v započaté práci v Klosterneuburgu. Pro své schopnosti byl pověřen správou klášterních majetků na maďarském území, později se stal ředitelem kanceláře kláštera (1906) a roku 1907 byl zvolen jeho proboštem. Když roku 1913 zemřel vídeňský arcibiskup Franz Xaver Nagl, navrhl následník trůnu František Ferdinand d'Este, který klosterneuburský klášter se svou manželkou Žofií často navštěvoval, na jeho místo F. G. Piffla a současně mu udělil knížecí titul.

Arcibiskupem vídeňským ho jmenoval císař František Josef I. dne 1. dubna 1913, biskupské svěcení přijal 1. června v klášterním kostele v Klosterneuburgu z rukou Raffaela kardinála Scapinelliho di Leguigno. Po získání papežova souhlasu byl Friedrich Gustav Piffl dne 8. června 1913 nastolen do nové funkce, 25. května následujícího roku mu pak byla udělena kardinálská hodnost (kardinálský biret nasadil Pifflovi jeho příznivec d'Este, který se o měsíc později stal obětí atentátu v Sarajevu). Během války podporoval arcibiskup Piffl monarchii, svoji pozornost zaměřil mj. na sociální péči o příslušníky císařské armády.

Po první světové válce, ve které podporoval monarchii, jíž byl nejvyšším církevním představitelem, kardinál Piffl vyzval rakouské katolíky k bezpodmínečné věrnosti novému státu a vzdal se rovněž knížecího titulu. V následujících letech se věnoval především charitativní činnosti, v čemž spolupracoval s páterem Lukasem Etlinem a holandským biskupem Arnoldem Franzem Diepenem. Podporoval různá odvětví katolické kultury, obzvláště katolické spolky - od malířů a sochařů přes školy, hudební akademie a katolický tisk až k čtenářským spolkům. Svou organizační činností výrazně přispěl k lepšímu hmotnému zajištění nemocnic, zajímal se také o katolické odborové hnutí.

Kardinál Piffl zemřel 21. dubna 1932 za labilních politických poměrů v zemi, které předcházely nastolení autoritativního režimu v Rakousku a následnému anšlusu k Německu. Jeho pohřeb 26. dubna se stal jednou z posledních událostí demokratického Rakouska.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Arcibiskup vídeňský
Předchůdce:
Franz Xaver Nagl
19131932
Friedrich Gustav Piffl
Nástupce:
Theodor Innitzer