Fridrich Vilém IV.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Fridrich Vilém IV. Pruský)
Skočit na: Navigace, Hledání
Fridrich Vilém IV.
pruský král
kníže neuchâtelský
Fridrich Vilém IV.
Doba vlády 4. červen 18402. leden 1861
Úplné jméno Friedrich Wilhelm von Hohenzollern
Tituly Jeho veličenstsko
Jeho královská výsost
Narození 15. října 1795
Berlín, Prusko
Úmrtí 2. leden 1861
Postupim, Prusko
Předchůdce Fridrich Vilém III.
Nástupce Vilém I. Pruský
Manželky Alžběta Ludovika Bavorská
Rod Hohenzollernové
Otec Bedřich Vilém III.
Matka Luisa Meklenbursko-Střelická

Fridrich Vilém IV. (plným jménem Friedrich Wilhelm von Hohenzollern) (15. října 1795, Berlín2. ledna 1861, Postupim) byl v letech 18401861 pruský král a neuchâtelský kníže v letech 1840– [1848]]. Byl nejstarším synem krále Fridricha Viléma III. Pocházel z braniborské větve rodu Hohenzollernů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Budoucí král Fridrich Vilém se narodil 15. října 1795 jako první syn krále Bedřicha Viléma III. a jeho manželky Luisy Meklenbursko-Střelické. V roce 1797 po smrti jeho děda Fridricha Viléma II. nastoupil na pruský trůn jeho otec a malý Fridrich Vilém se stal ve dvou letech korunním princem. Jako jeho vychovatele rodiče vybrali pruského státníka a filosofa Jeana Pierra Frédérica Ancillona, s nímž Fridricha Viléma posléze pojily blízké vztahy po celý život.

Prvním silným dramatickým zážitkem v životě korunního prince byla porážka pruské armády napoleonskými vojsky v bitvě u Jeny 14. října roku 1806. Královská rodina uprchla do východního Pruska; mezi všemi sourozenci byl Fridrich Vilém jediný, kdo si uvědomoval tragiku tohoto útěku. Pozdější vítězství na Napoleonem se stalo ústředním motivem románu "Královna Bornea", který princ napsal ve letech 18151816.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

19. listopadu roku 1823 se v Berlíně oženil s bavorskou princeznou Alžbětou Ludovikou Bavorskou, dcerou Maxmiliána I. Josef Bavorského (starší sestrou Žofie Frederiky Bavorské, matky rakouského císaře Františka Josefa II.); s manželkou ho spojovaly intelektuální zájmy např. o výtvarné umění a zřejmě i pod jeho vlivem původně katolická princezna konvertovala roku 1830 k protestantské víře. Jejich manželství bylo považováno za šťastné. Nevzešli však z něj žádní potomci; jeho lékař Christoph Wilhelm Hufenland později přiznal, že již v mládí diagnostikoval u Fridricha Viléma impotenci.

Fridrich Vilém IV. a jeho manželka Alžběta Ludovika Bavorská při korunovaci v roce 1840

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Když v roce 1840 zemřel jeho otec, král Fridrich Vilém III., stal se Fridrich Vilém pruským králem Fridrichem Vilémem IV. Náležel k přívržencům Sjednocení Německa. Po svém nástupu na trůn vyhlásil amnestii pro politické vězně. Ve vedení státu se zbavil "starců" Harenberga a Sayn-Wittengesteina, které označil za absolutisty a byrokraty; snažil se zmírnit konflikt s katolickou církví.

Jeho velký vzor byl ruský car Alexandr I. a jím vytvořená Svatá aliance. Král byl silně nábožensky orientovaný člověk a opravdu věřil, že je králem z Boží milosti, kterému dal Bůh povinnost vládnout nad zemí. Jeho víra v Boží milost byla také příčinou jeho pasivity během roku 1848, jehož události označoval za Boží trest, který si musí odpykat.

Reformátor[editovat | editovat zdroj]

Zákon z roku 1847 zaváděl v Prusku svobodu vyznání. Fridrich Vilém IV. se marně snažil o změny státní správy, neboť i zde se postavil proti liberálním tendencím doby. Královský patent vydaný roku 1847 i proti vůli korunního prince Viléma a bez kontrasignace ministrů definitivně ukončil metternichovský systém; toto datum lze označit za počátek pruského ústavního života.

Císařská koruna na dosah[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. května 1848 se ve Frankfurtu nad Mohanem sešel první celoněmecký parlament. 27. března 1849 shromáždění těsnou většinou schválilo dědičnost německé císařské koruny a o den později se shodlo i na tom, že koruna bude nabídnuta pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV. Tato volba měla dosadit pruského krále do čela liberálního hnutí. U berlínského dvora vypukl zmatek. Král Fridrich Vilém IV. však po váhání 27. dubna korunu odmítl.

Odmítnutí císařské koruny mělo zřejmě dva hlavní důvody. Jelikož byl král z Boží milosti, nemohl přijmout korunu (ač o sjednocení také usiloval) z rukou frankfurtského shromáždění, jež považoval za revoluční instituci – císařskou korunu by přijal jako legitimistický panovník pouze od rovnorodých knížat. Stejný názor zastával i králův bratr, budoucí král Vilém I.

Druhý důvod byl ten, že Fridrichu Vilémovi připadalo v rozporu se svatým duchem německých dějin a také se mu příčilo, aby si pruský král vsadil na hlavu uctívanou císařskou korunu, která podle historického práva přísluší rakouskému panovníkovi.

Prusko muselo roku 1852 uznat suverenitu Dánsku nad Šlesvickem a Holštýnskem, neboť londýnský protokol přiřkl dědičného práva Glückburgské větvi rodu Oldenburků.

Ve Francii se zatím roku 1851 synovec Napoleona Bonaparte, Ludvík Napoleon prohlásil císařem Napoleonem III. V té době se znovu změnila rozloha Pruska – roku 1848 přišla pruská koruna o švýcarský kanton knížectví Neuenburg (Neuchâtel), který získala v roce 1707 a který teď vyhlásil republiku a král Fridrich Vilém IV. se v roce 1857 musel svých práv na toto území vzdát. Na druhou stranu ovšem Prusko získalo v roce 1850 od švábské větve rodu území Hohenzollernska ve kterém odstoupil za finanční rentu kníže Karel Anton, který byl v letech 18581862 pruským ministerským předsedou. Další území získalo Prusko v roce 1853 koupí od Oldenburska, toto území zahrnovalo území dnešního přístavu Wilhemshaven, který tu Prusové vybudovali jako základnu svého námořního loďstva.

Král Fridrich Vilém IV. předává vládu svému bratru Vilémovi jako regentovi

Regentství bratra Viléma[editovat | editovat zdroj]

Krále Fridricha Viléma IV. v červenci 1857, když se vracel z návštěvy synovce své manželky, rakouského císaře Františka Josefa I., postihl záchvat mrtvice a ztratil schopnost mluvit (afázie). Další záchvaty ochromily jeho mozkové funkce, nebyl tedy schopen vládnout, proto se jeho mladší bratr princ Vilém stal v roce 1858 regentem; královský pár poté podnikal dlouhé cesty po Evropě. Fridrich Vilém tři a půl roku po prvním záchvatu mrtvice (2. ledna 1861) zemřel, nedlouho nato následovaný svým pobočníkem Leopoldem von Gerlachem. Protože po sobě Fridrich Vilém IV. nezanechal žádné potomky, jeho nástupcem se tak roku 1861 stal jeho bratr Vilém jako pruský král Vilém I.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fridrich Vilém III.
Znak z doby nástupu Pruský král
18401861
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vilém I.
Předchůdce:
Fridrich Vilém III.
Znak z doby nástupu Neuchâtelský kníže
18401848
Znak z doby konce vlády Nástupce:
republika