Fridrich V. Švábský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fridrich V. Śvábský na středověké iluminaci
Příbuzenstvo
otec Fridrich I. Barbarossa
matka Beatrix Burgundská

Fridrich V. Švábský (16. dubna 1167 Modigliana20. ledna 1191 Akkon)[1] byl švábský vévoda, přední účastník a velitel třetí křížové výpravy.

Fridrich byl třetím synem Fridricha Barbarossy, původně se jmenoval Konrád a jméno Fridrich převzal po starším zemřelém bratrovi.[1] Společně s bratrem Jindřichem byl při slavnostním dvorském sjezdu o svatodušních svátcích 1184[2] pasován rytířem a o pět let později se vydal vstříc svému osudu do Svaté země. Roku 1181 byl zasnouben s dcerou dánského krále Valdemara.[3] [pozn. 1] a poté se jeho snoubenkou stala uherská princezna Konstancie.[1][pozn. 2] Ani jedno ze zasnoubení nebylo naplněno sňatkem.

Historie křížové výpravy císaře Fridricha[editovat | editovat zdroj]

Třetí křížovou výpravu předznamenala zkáza jeruzalémského království a plamenné papežské výzvy o pomoc. Císař Fridrich Barbarossa přijal znamení kříže na slavnostním sněmu v Mohuči 27. března 1188.[7] Poté se císař snažil zabezpečit bezpečnost říše a vyslal také mnohá poselstva k vládcům zemí přes jejichž území by se výprava měla ubírat. Na jaře 1189 tak jednal v Norimberku s posly byzantského císaře Izáka Angela, seldžuckého sultána Kiliče Arslana a srbského knížete Štěpána Nemanji. Poslové byli ujištěni o zcela mírových úmyslech a na základě přísahy würzburského biskupa Gottfrieda, rakouského vévody Leopolda Babenberského a Fridricha Švábského přislíbili otevřít křižákům bulharské horské průsmyky, zajistit jim zásobování a přepravu přes Hellespont.[8] Zhruba patnáctitisícové[9] křižácké vojsko vedené osobně starým císařem, se vydalo na cestu o rok později 11. května 1189[10] a skládalo se z velmožů celé Svaté říše římské.

Fridrich Barbarossa dává klestit lesy za pochodu do Svaté země (Liber ad honorem Augusti)
Z velké dálky se blížilo nové neštěstí, jako by bojovní barbaři nebyli dostatečným soužením, byl to Friderichos, král Alamanů...
— Nikétas Choniátes[11]

Říši svěřil Barbarossa po dobu své nepřítomnosti svému nástupci Jindřichovi. Mladší Fridrich po celou dobu tažení působil jako zástupce vrchního velitele[9] a svou statečnost opakovaně projevil. Barbarossa společně se svou družinou zvolil pro počáteční úsek cesty lodní dopravu po Dunaji a během cesty se setkával se svými spojenci. V táboře u dnešní Bratislavy byl císařem vydán vojenský a táborový řád.[6] Během zastávky v Uhrách bylo křižácké vojsko přívětivě přijato panovníkem a jeho rodinou, císař obdržel četné dary a proviant[12] pro své bojovníky, mezi nimiž byla i česká výprava pod vedením Děpolta II. Fridrich Švábský byl během pobytu u Ostřihomi zasnouben s Konstancií, dcerou krále Bély III.

Výprava poté vstoupila na území byzantské říše a až do Braničeva se dařilo velení putovat lodí. Po výstupu na souš a během pouti přes Nemus Ungariae[13] začali být křižáci sužováni drobnými přepady místním obyvatelstvem.[10] Císař Izák Angelos krom toho nechal uvěznit Barbarossovy vyslance[10] a tím svůj protějšek dostatečně přesvědčil o svém nepřátelství. Poslal také k Barbarossovi posla se sdělením jeho přesvědčení, že Barbarossa má v plánu dobytí Konstantinopole a nahrazení Izáka synem Fridrichem. U Filippopole se křižáci poprvé utkali přímo s byzantskými vojáky.[14] Až hrozba tentokrát již reálné kruciáty proti Byzanci jej donutila ke smíru a propuštění křižáckých pánů.[15] Barbarossa spolu s vojskem přezimoval v Adrianopoli a poté se spolu s byzantskými rukojmími přepplavil přes Hellespont a přes Dardanely se vydal k jihu. Další pochod výpravy byl poznamenán pro křižáky nezvyklým klimatem[16] a také hladem a žízní a také neustálými drobnými i většími potyčkami s turkmenskými nájezdníky.

...někteří pili vlastní moč, někteří krev koní, jiní žvýkali kvůli šťávě koňský hnůj a mnozí přežvykovali travnaté drny.
— Ansbert

U křesťanské, ale nepříliš přátelské Filadelfie, musel císař vyslat Fridricha, aby Čechům a mužům řezenského biskupa zabránil v útoku na již povolující městskou bránu.[17] V květnu 1190 se vyhládlá[18] armáda poutníků setkala se seldžuckým vojskem u Philomelionu. Seldžukové chtěli získat od císaře za klidný průchod výkupné, které jim nabídl ve výši jednoho stříbrného groše. Napadli předvoj výpravy a rytířské pluky nájezdníky odrazily a přešly do protiútoku. Na straně křižáků nebyly žádné ztráty, Turci přišli o téměř pět tisíc vojáků.[19] 13. května se poblíž rozvalin města Axarate křižáci střetli s vojskem seldžuckého vládce Qutb ad-Dína[20] a 18. května strženi osobním příkladem obou Štaufů dosáhli skvělého vítězství u Ikonia. Na počátku června při sestupu pohořím Taurus se císař nečekaně utopil v říčce Saléf a Fridrich převzal po otci velení.

Vévoda švábský, nejvznešenější kníže a nejušlechtilejší dědic otcův, byl pak všemi učiněn také vůdcem vojska Kristova a nadšeně veleben...
— Ansbert[21]
Obléhání Akkonu

Vévoda vzal otcovo tělo naložené v octu [22] do Tarsu, kde pohřbil vnitřnosti a zbytek císařovy tělesné schrány našel odpočinek v Antiochii.[21] Po císařově smrti se část Němců vrátila domů, ale prořídlé jádro české výpravy pod vedením Fridricha Švábského pokračovalo dále na východ.[23] Fridrich v Mamistře onemocněl malárií[24] a vojsko pak bylo v Antiochii z velké části zdecimováno úplavicí. V srpnu 1190 se zbytek křižáků vydal pod vedením Fridricha a Konráda z Montferratu na jih do Tripolisu.[25] Z Tripolisu se křižáci plavili do Tyru, kde získali informaci o návratu Jindřicha Lva z anglického exilu, což znamenalo další úbytek mužů, protože se někteří šlechtici pro jistotu vraceli domů obhájit svá práva. 7. října byli křižáci konečně pod hradbami Akkonu.[26] Fridrich během obléhání Akkonu a dlouhém čekání na vytoužené posily z Evropy zemřel a byl pohřben v městském špitále německých rytířů v Akkonu.[1]

...táhl do Antiochie a odtud dále do Sýrie, porazil povstaleckou a Ismailtům nakloněnou Laodikáju, obsadil bez potíží Berytos a mnoho jiných syrských měst, která kdysi patřila Latinům... Přišel také do Tyru, oblehl Saracény obsazený Akkon, ještě dlouho snášel mnohé útrapy ve jménu Krista a nakonec tam položil svůj život.
— Nikétas Choniátes[27]

Vývod předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Plánovaný sňatek měl upevnit spojenectví mezi císařem a dánským králem,[4] ze sňatku však po Valdemarově brzkém skonu sešlo pro rozdílnost politiky obou zaangažovaných královských dvorů.[5] Princezna byla roku 1187 poslána zpět na bratrův dvůr.[6]
  2. Svatba měla posílit dobré vztahy mezi Štaufy a Arpádovci. Konstancie se roku 1199 provdala za českého krále Přemysla Otakara I.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d www.genealogie-mittelalter.de
  2. Opll, str. 147
  3. OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa : císař a rytíř. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9. S. 248.  
  4. Oppl, str. 141
  5. Opll, str. 146
  6. a b Oppl, str. 173
  7. SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram : Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. ISBN 80-86240-67-3. S. 50.  
  8. Opll, str. 171-172
  9. a b Soukup, str. 26
  10. a b c BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 152.  
  11. HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1982. ISBN 14-409-82. S. 149.  
  12. Soukup, str. 55
  13. Opll, str. 174
  14. Opll, str. 1745
  15. Opll, str. 176
  16. Opll, str. 177
  17. WETZKY, Karl von. Bůh tomu chce : Češi a Moravané na 3. křížové výpravě do Svaté země. Brno : Moba, 1998. ISBN 80-7173-917-0. S. 80.  
  18. soukup, str. 100
  19. Wetzky, str. 100
  20. Wetzky, str. 109.
  21. a b Soukup, str. 110
  22. Bridge, str. 153
  23. Hrochová, str. 175.
  24. Wetzky, str. 155.
  25. Wetzky, str. 157.
  26. Wetzky, str. 158.
  27. Hrochová, str. 154

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9.  
  • NICOLLE, David. Třetí křížová výprava 1191 : Richard Lví srdce, Saladin a zápas o Jeruzalém. Praha : Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2382-2.  
  • DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Překlad Vladimír Pražák. Praha : Orbis, 1973. 214 s.  
  • HROCHOVÁ, Věra. Křižáci v Levantě. Praha : Mladá fronta, 1975. 309 s.  
  • HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 255 s.  
  • OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa : císař a rytíř. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9.  
  • SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram : Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. ISBN 80-86240-67-3.  
  • TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Překlad Jaroslava Rauschová. Praha : Slovart, 1996. ISBN 80-85871-15-7.  
  • WETZKY, Karl von. Bůh tomu chce : Češi a Moravané na 3. křížové výpravě do Svaté země. Brno : Moba, 1998. ISBN 80-7173-917-0.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fridrich IV.
Znak z doby nástupu Švábský vévoda
Fridrich V.
11701191
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Konrád II.