Frico Kafenda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Frico Kafenda

Frico Kafenda (2. listopadu 1883, Mošovce, Uhersko3. září 1963, Bratislava) byl slovenský hudební skladatel a pedagog. Mezi jeho žáky ve hře na klavír patřil i slovenský hudební skladatel Eugen Suchoň.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po studiích působil v Německu jako dirigent, nicméně po první světové válce se vrátil na Slovensko. Pokusil se napsat slovenskou národní operu, ale kvůli propuknuvší druhé svetové válce zůstalo jeho dílo nedokončeno. Narukoval a padl do ruského zajetí, kde skicoval budoucí Smyčcové kvarteto G dur, které je zobrazením jeho osobních zážitků ze zajateckého života. Po 1. světové válce se vrátil na Slovensko a stal sa jednou z vedoucích osobností hudebního života. Byl ředitelem Hudební školy v Bratislavě, byl jmenován lektorem hudby na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Složil cyklus Tři mužské sbory (Išli hudci horou, Sedemdesiat sukieň mala). Poslední z jeho písní je Pieseň vďaky na Plávkova slova, kde vyjadřuje pocity radosti nad víťězným ukončením války. Zemřel v roce 1963 v Bratislavě.

Asanovaný rodný dům Frice Kafendy v Krčméryho ulici

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frico Kafenda na slovenské Wikipedii.