František Josef I. z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Josef I. z Lichtenštejna
Narození19. listopadu 1726
Milán
Úmrtí18. srpna 1781 (ve věku 54 let)
Mety
Místo pohřbeníHrobka Lichtenštejnů ve Vranově
Povolánípolitik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
ChoťMarie Leopoldina ze Šternberka (od 1750)[1]
DětiAlois I. z Lichtenštejna[2]
Jan I. z Lichtenštejna
Filip z Lichtenštejna (1762-1802)[2]
Marie Josefa z Lichtenštejna[2]
RodičeEmanuel Josef z Lichtenštejna a Marie Anna Antonie z Ditrichštejna[2]
RodLichtenštejnové
PříbuzníKarel Boromej Josef z Lichtenštejna (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef I. Jan Adam kníže z Lichtenštejna (německy Franz Josef I. Johann Adam Fürst von und zu Liechtenstein, 19. listopad 1726, Milán – 18. srpen 1781, Mety) byl lichtenštejnský kníže od roku 1772 až do své smrti. V mládí se uplatnil jako voják císařské armády a diplomat ve službách Habsburků. Jako vládnoucí kníže rezignoval na další aktivity ve veřejném životě a zaměřil se na správu rozsáhlého rodového majetku na Moravě, v Čechách a Dolním Rakousku.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Josef I. kníže z Lichtenštejna

Pocházel z knížecího rodu Lichtenštejnů, narodil se jako nejstarší syn prince Emanuela z Lichtenštejna (1700–1771), matka Marie Antonie (1706–1777) patřila k rodině Ditrichštejnů. I když náležel k vedlejší linii Lichtenštejnů, díky předčasným úmrtím vzdálenějších příbuzných byl od roku 1748 předurčen jako dědic lichtenštejnského knížectví. Svou kariéru v armádě a diplomacii budoval pod patronátem strýce, polního maršála knížete Josefa Václava (1696–1772). Svého strýce doprovázel za války o rakouské dědictví do severní Itálie, kde bojoval ve vítězné bitvě u Piacenzy (1745). V roce 1760 byl členem diplomatického poselstva do Parmy, které mělo přivézt do Vídně princeznu Isabelu jako nevěstu Josefa II.[3] V roce 1761 doprovázel do Mergentheimu prince Karla Alexandra Lotrinského k převzetí titulu velmistra Řádu německých rytířů. Nejvýznamnější diplomatickou misi vykonal v roce 1763, kdy stál v čele poselstva žádajícího o ruku infantky Marie Ludoviky pro arcivévodu Leopolda (jejich sňatek v zastoupení se konal již v únoru 1764 v Madridu, až o rok později se osobně setkali v Innsbrucku). František Josef byl v roce 1767 jmenován císařským tajným radou a v roce 1771 obdržel Řád zlatého rouna.[4]

Hlavou rodu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1772 se stal hlavou rodu Lichtenštejnů po smrti strýce Josefa Václava a do smrti byl panujícím lichtenštejnským knížetem. Po strýci zároveň zdědil stěžejní majetek na Moravě a v Čechách (Valtice, Lednice, Břeclav, Branná, Plumlov, Moravská Třebová, Bučovice, Ruda nad Moravou, Zábřeh, Úsov, Lanškroun). Již o rok dříve zdědil po otci panství Moravský Krumlov, kterého se ale v roce 1772 vzdal ve prospěch mladšího bratra Karla.[5] V roce 1772 se navíc stal univerzálním dědicem své vzdálené tety Marie Terezie Savojské (1694–1772) a převzal značný majetek ve středních Čechách (panství Kostelec nad Černými lesy, Uhříněves se zámkem v Kolodějích, Kounice a Rataje nad Sázavou).[6] S ohledem na vysoké výdaje na reprezentaci v armádě a diplomacii za vlády jeho strýce odmítl další působení u dvora a soustředil se na správu zděděného majetku. S podporou schopných hospodářských úředníků inicioval na svých panstvích ekonomické reformy, zároveň se ale nevyhýbal dalším úpravám rodových sídel. Nechal například znovu přestavět zámek v Lednici (projekt Isidore Canevale). Plánoval také přestavbu hradu ve Šternberku jako letního sídla pro svou manželku (rozenou Šternberkovou), k té ale nedošlo.

Kníže František Josef I. zemřel náhle na cestě do Paříže 18. srpna 1781 ve francouzských Metách. Jeho ostatky byly uloženy v rodové hrobce Lichtenštejnů v moravském Vranově.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1750 se ve Valticích oženil s hraběnkou Marií Leopoldinou ze Šternberka (1733–1809), dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou diplomata a dvořana František Filip ze Šternberka. Z jejich manželství se narodilo osm dětí. Nejstarší dva synové zemřeli v dětství, další dva synové postupně zdědili knížecí titul.

František Josef měl dvanáct sourozenců, z nichž Jan Josef (1734–1781) dosáhl v armádě hodnosti generálmajora, další bratr Filip Josef (1731–1757) padl za sedmileté války v bitvě u Štěrbohol. Další bratr Karel Boromejský (1730–1789) založil vedlejší linii, sekundogenituru na Moravském Krumlově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii, Národní památkový ústav, České Budějovice, 2020; s. 446–451 ISBN 978-80-87890-31-8
  4. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 273
  5. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl; Praha, 2000; s. 148 ISBN 80-85983-16-8
  6. ↑ OULÍKOVÁ, Petra: Marie Terezie vévodkyně Savojská a české země; NLN, Univerzita Karlova, Praha, 2019; s. 12, 34 ISBN 978-80-7422-695-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Josef_I._z_Lichtenštejna&oldid=23606803“