František Křižík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Křižík
František Křižík na fotografii Jindřicha Eckerta
František Křižík na fotografii Jindřicha Eckerta
Narození8. července 1847
Plánice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. ledna 1941 (ve věku 93 let)
Stádlec u Tábora
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze (od 1866)
Povolánívynálezce, podnikatel, vědec, železniční inženýr, politik, elektroinženýr, elektrotechnik a průmyslník
Oceněnírytíř Řádu Františka Josefa
Recipients of the Napoleonic order of the Iron Crown
Funkcečlen Panské sněmovny (od 1905)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Křižík (8. července 1847 Plánice[1] – 22. ledna 1941 Stádlec u Tábora) byl český technik, průmyslník a vynálezce. Jeho nejznámějším vynálezem byla oblouková lampa se samočinnou regulací. Vynalezl světelnou fontánu, zdokonalil elektrické tramvaje a mnoho dalších zařízení.

Život

Křižíkův rodný dům (čp. 86) v Plánici, dnes slouží jako muzeum.
zápis v matrice Plánice o narození Františka Křižíka

Narodil se jako jediný syn venkovského ševce a posluhovačky v pošumavském městečku Plánice.[2] Brzy v mládí přišel o otce.[3] Ve dvanácti letech odešel na studia na tehdejší jedinou českou reálku v Praze, kterou vystudoval. Pro nedostatek peněz ale nemohl složit maturitu, jelikož si nemohl dovolit zaplatit poplatek za její složení. Přesto ho profesor Václav Zenger, který rozpoznal jeho nadání a technické nadšení, přijal na pražskou techniku (ČVUT) jako mimořádného posluchače.[2] Již během studia si musel najít práci, nejprve soukromé doučování, opisování not[3] a později práci v továrně Markus Kaufmann, která se zabývala výrobou telegrafních a signalizačních zařízení. Během práce zdokonalil železniční signalizaci, což se také stalo jeho prvním uznávaným vynálezem, za který obdržel 1000 zlatých.[3]

Po studiích nastoupil jako železniční opravář[2] a úředník u různých drah, od roku 1873 jako přednosta telegrafního oddělení na trati Plzeň–Chomutov.[4]

Vynálezy a podnikání

V roce 1878 zkonstruoval blokové signalizační zařízení. Navrhl zdokonalené elektrické návěstidlo, zkonstruoval ústřední stavění výhybek a vytvořil blokovací signalizační zařízení, které znatelně omezilo nebezpečí vlakových srážek.[2] Peníze z prvních vynálezů mu umožnily, aby se v létě roku 1878 vydal do Paříže na světovou výstavu. Kromě jiných technických novinek tu spatřil také elektrickou obloukovou lampu ruského vynálezce Jabločkova.[2] Myšlenka elektrického osvětlení byla fascinující a předurčila další dráhu jednatřicetiletého vynálezce.

Křižíkův regulátor obloukové lampy.

Ještě téhož roku vymyslel řadu zlepšení a roku 1880 patentoval podstatně zdokonalenou obloukovou lampu. Problém velmi účinných obloukových lamp bylo uhořívání uhlíkových elektrod, které se původně nastavovaly ručně, později různými regulátory. Křižík zkonstruoval jednoduché elektromagnetické zařízení, které pomocí dvou cívek a kuželových železných jader udržovalo stálý elektrický proud v lampě.

Vzápětí přesídlil do Plzně a otevřel si vlastní dílnu na výrobu obloukových lamp. Spřízněnou duši nalezl v plzeňském podnikateli Piettovi. V roce 1880 zavedl osvětlení v jeho papírně a Piett mu pomáhal uvést obloukovou lampu na český i zahraniční trh. V roce 1881 dosáhl velkého úspěchu na výstavě v Paříži.[2] Jeho obloukovka konkurovala Edisonově žárovce, jelikož svítila silněji než Edisonova žárovka[5] – a získala zlatou medaili.[6] Další ocenění získal na výstavě v Mnichově. Prodejem licencí do Anglie, Francie a Německa, kde firma Schuckert vyráběla až 5000 lamp ročně,[4] získal dost peněz, aby se osamostatnil. Vrátil se do Prahy, pronajal si starou tovární budovu v Karlíně a zahájil rozsáhlou reklamu: v roce 1883 např. provedl bezplatně osvětlení technické výstavy ve Vídni a dostal opět medaili. Jenže sklízel spíš pocty než zakázky.

Pohled z Kamenného mostu na Písecký hrad a městskou elektrárnu, kterou nechal do mlýnů instalovat Křižík.

Situace se obrátila v roce 1887, kdy obdržel první zakázky na městské pouliční osvětlení. V březnu rozzářily obloukovky Jindřichův Hradec a krátce nato také Písek.[7] V roce 1888 postavil první městskou elektrárnu v Českých zemích pro Žižkov, a zanedlouho začal vyrábět vedle obloukovek i lustry, dynama a elektroinstalační materiál.

Už několik let ovšem připravoval další velký projekt – pouliční elektrickou dráhu v Praze. Získat zakázku se mu však nedařilo, protože exkluzivní smlouvu na pražskou dopravu měly koňské dráhy. On však našel východisko: uskutečnil svoji myšlenku v rámci plánované Jubilejní výstavy v roce 1891.[2] Provedl osvětlení celé výstavy a skutečně vybudoval tramvajovou trať na Letné. Měřila sice jen 800 metrů,[7] stala se však opravdovou senzací. Ještě větší slávu přinesla Křižíkovi jeho světelná fontána na Výstavišti.[3] Tento triumf mu vynesl nové zakázky i bankovní úvěry. V roce 1896 zprovoznil hlavní část tramvajové trati Florenc–Karlín–Libeň–Vysočany. Po prodloužení a rozvětvení měřila 8 km a přepravovala ročně 2 miliony pasažérů; roku 1907 ji odkoupily pražské Elektrické podniky.

Během svého života postupně vybavil na 130 českých elektráren svým zařízením.[2][7] Zároveň mu ale začal vyrůstat nebezpečný konkurent – o patnáct let mladší inženýr Emil Kolben. Nezadržitelně se blížil střet koncepcí: zatímco on sám, podobně jako Thomas Alva Edison, stále věřil v budoucnost stejnosměrného proudu, Kolben pochopil, že větší perspektivu má proud střídavý. K rozhodující konfrontaci došlo při vyhlášení soutěže na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích. Tuto výhodnou zakázku získala Kolbenova firma.

Tato jeho obchodní prohra znamenala ztrátu zakázek i bankovních úvěrů. Přesto se pustil do dalšího náročného podniku: v roce 1903 vybudoval první elektrickou železnici v Rakousku-Uhersku, z Tábora do Bechyně. Z finančních problémů už nevybředl a během první světové války jej banky donutily přeměnit zadluženou firmu na akciovou společnost. V roce 1917 pak pro nesplácení úvěru Pražská úvěrní banka převzala jeho podnik.[2] Roztrpčený vynálezce se stáhl do ústraní.[7]

Pocty

Pomník s bustou Františka Křižíka, Křižíkovy sady, Plzeň.
Pamětní plaketa v rodné Plánici.

Roku 1883 mu byl udělen Řád Františka Josefa, roku 1891 Řád železné koruny a stal se císařským radou. Roku 1905 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny, 1906 obdržel čestný doktorát technických věd a v roce 1927 se stal prvním laureátem Ceny dra Hanuše Karlíka.

Národ na svého „Edisona“[2] nezapomněl. Když ve věku téměř 94 let ve Stádlci u Tábora zemřel, byl převezen do Prahy a s poctami pohřben na Vyšehradském hřbitově.[2] Pohřeb slavné české osobnosti v době německé okupace proběhl jako symbol tiché manifestace proti této okupaci.[7]

Dnes je na jeho počest pojmenováno mnoho ulic v různých městech a v místě, kde stál jeho závod, i stanice pražského metra Křižíkova. V jeho rodném městě bylo zřízeno malé muzeum, které dokumentuje jeho život a práci.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznamo narození a křtu
  2. ↑ a b c d e f g h i j k Converter.cz - František Křižík [online]. [cit. 2008-07-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Quido.cz - František Křižík [online]. [cit. 2008-07-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Ottův slovník naučný, heslo Křižík.
  5. ↑ František Křižík – nejen český Edison [online]. Světlo - časopis pro světelnou techniku [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ Český rozhlas - Frantisek Krizik [online]. Český rozhlas [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e František Křižík přivedl tramvaje do Prahy a rozsvítil Čechy [online]. idnes.cz [cit. 2008-07-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Křižík
  • Ottův slovník naučný, heslo Křižík (Sv. 15, str. 218; sv. 28, str. 831)
  • Ottův slovník nové doby, heslo Křižík, Frant. Ing. Dr. tec. h. c. (sv. 6, str. 908)
  • Paměti Františka Křižíka. Praha: Technicko-vědecké vydavatelství 1952
  • JÁCHIM, František. Osobnosti české minulosti. František Křižík. Historický obzor, 1995, 6 (2), s. 41-42.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Křižík&oldid=16206961“