František Klapuch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Milost
František Klapuch
čestný kanovník litoměřické kapituly
infulovaný arciděkan v Liberci
Liberecký arciděkan František Klapuch někdy mezi lety 1957-1964
Liberecký arciděkan František Klapuch někdy mezi lety 1957-1964
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
ZnakZnak
Osobní údaje
Datum narození22. srpna 1908
Místo narozeníRaduň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí29. října 1984
(ve věku 76 let)
Místo úmrtíVyskeř, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
PodpisPodpis: František Klapuch
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

J. M. can. František Klapuch (22. srpna 1908, Raduň29. října 1984, Vyskeř)[1] byl český katolický kněz, čestný kanovník litoměřické kapituly sv. Štěpána, infulovaný arciděkan v Liberci a děkan v Postoloprtech.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Klapuch jako infulovaný arciděkan v Liberci dne 21. července 1957

Rodák z Raduně u Opavy, vyšší postavy než byl v jeho době obvyklý populační průměr, byl na kněze vysvěcen 24. června 1934 v Litoměřicích. V roce 1940 se stal ve Vyskeři farářem. Neblaze proslul svou spoluprací s komunistickým totalitním režimem a jeho manifesty. Již v roce 1948 působil ve Vyskři jako předseda MNV. Podepsal mezi prvními signatáři dokument Čeští a slovenští katolicí manifestují za dohodu se státem, který byl uveřejněn v Katolických novinách v roce 1949 a byl v rozporu s církví vedenou československými římskokatolickými biskupy.[2] V roce 1951 administroval farnost Sobotku a excurrendo farnosti Libošovice, Vyskeř a Mladějov.[3] Od roku 1954 sloužil jako administrátor farnosti v Liberci.[4] V letech 19551957 byl děkanem v litoměřickém kostele Všech svatých. V Litoměřicích byl 22. listopadu 1955,[4] jmenován kanovníkem svatoštěpánské kapituly. V roce 1957 byl ustanoven v Liberci arciděkanem. V roce 1964 odešel do farnosti Postoloprty, kde byl v pořadí 24. děkanem. V roce 1972 odešel do důchodu[p 1] do Vyskeře,[p 2] místa svých mladých kněžských let. Zde působil jako výpomocný duchovní do 29. října 1984, kdy zemřel. Ve Vyskeři byl také 3. listopadu 1984 pohřben.[1]

Kromě duchovní služby se však dokázal se věnovat i historické badatelské činnosti, jak je vidět u jeho prací zabývající se historií Vyskeře a okolí.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Důchodce §16
  2. Bydlel na adrese: Vyskeř, č.p. 96

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Acta Curiae Litomericensis. Litoměřice: Litoměřická diecéze, 1984. S. 40. 
  2. SECURITAS IMPERII 11. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005. 424 s. ISBN 978-80-7195-121-6. S. 262. 
  3. Stav kněží v duchovní správě v Litoměřické diecézi k 30. červnu 1954 [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-02. 
  4. a b Vinculum, řada 5, č. 4 [online]. Via della Conciliazione 1, Řím: Pracovní kroužek Unionis apostolicae, únor 1956 [cit. 2012-12-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]