František Weyr (právník)
| děd | |
|---|---|
| otec | |
| strýc |
František Weyr (25. dubna 1879 Vídeň – 29. června 1951 Brno) byl český právník, právní filosof, státovědec a statistik, zakladatel tzv. normativní teorie právní, člen brněnského městského zastupitelstva a městské rady.[1]
Obsah |
[editovat] Život
Patřil mezi přední zemské úředníky, kteří přešli plně do služeb nového státu a zapojili se do budování jeho správních i vědeckých organizací. Vystudoval práva na české univerzitě v Praze, v letech 1903–1909 byl úředníkem politické správy vídeňského místodržitelství, ústřední statistické komise a ministerstva vyučování. Roku 1912 se habilitoval na pražské právnické fakultě. Vyučoval rakouské ústavní a správní právo na pražské technice, v roce 1919 byl jmenován řádným profesorem na české technice v Brně.[1]
V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, která se brzy transformovala do Československé národní demokracie.[2][3]
Zároveň vedl Státní úřad statistický a Státní radu statistickou. Jako člen ústavního výboru se podílel na tvorbě nové ústavy po roce 1918 a významně se zasloužil o umístění Nejvyššího soudu v Brně zákonem č. 216/1919 Sb. Spolupůsobil i při vzniku mnohých dalších zákonů Československé republiky.
Patřil k zakladatelům Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, byl jejím řádným profesorem a prvním děkanem (1919–1920, později ještě 1927–1928 a 1935–1936). V roce 1923–1924 byl rektorem Masarykovy univerzity.[1]
Weyr byl členem řady československých i zahraničních vědeckých organizací. Jako teoretik se zabýval zároveň právní vědou a filosofií, byl jedním z tvůrců normativní právní teorie. Byl spoluredaktorem Slovníku veřejného práva československého (vycházel v letech 1929–1938 a 1945–1948, celkem 60 svazků) a mezinárodní Revue Internationale de la Théorie du Droit, který vydával společně se svým dobrým přítelem Hansem Kelsenem, rakouským právním teoretikem. Mezi jeho nejdůležitější práce patří Základy filosofie právní (1920), Soustava československého práva státního (1924), Teorie práva (1936), Československé ústavní právo (1937). Publikoval v tuzemských i zahraničních odborných časopisech.
Po 2. světové válce znovu působil na právnické fakultě v Brně, ale roku 1948 byl penzionován a nemohl ani publikovat. Napsal ještě řadu studií a rozsáhlé paměti, které byly připraveny k vydání v roce 1998.
[editovat] Rodina
Narodil se jako syn Emila Weyra, profesora matematiky na pražské a vídeňské univerzitě a jeho manželky Marie Waniekové z Domyslova; strýc Eduard byl také matematikem a rektorem pražské techniky.
[editovat] Spisy
- Rakouské právo veřejné. [Česko] : Spolek posl. zemědělského inženýrství, 1910. 189 s.
- Soustava československého práva státního. Brno : Barvič a Novotný, 1921. 374 s.
- Teorie práva. Brno ; Praha : Orbis, 1936. 388 s.
- Československé právo ústavní. Praha : Melantrich, 1937. 339 s.
- Paměti 1. Za Rakouska (1879-1918). Brno : Atlantis, 1999. 486 s. ISBN 80-7108-193-0.
- Paměti. 2, Za republiky (1918-1938). Brno : Atlantis, 2001. 518 s. ISBN 80-7108-194-9.
- Paměti. 3, Za okupace a po ní (1939-1951). Brno : Atlantis, 2004. 230 s. ISBN 80-7108-195-7.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b c Prof. JUDr. František Weyr [online]. encyklopedie.brna.cz, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky)
- ↑ František Weyr [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky)
[editovat] Literatura
- KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha : Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.
