František Neumann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

František Neumann (16. června 1874, Přerov25. února 1929, Brno) byl český dirigent a hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval obchodní akademii v Chrudimi, pracoval u dopravní firmy v Praze a vyučil se uzenářem u dvorního dodavatele uzenin ve Vídni. Vedle toho studoval soukromě hudbu a začal komponovat. V roce 1892 posoudil jeho skladby Karel Bendl a povzbudil ho k další skladatelské činnosti. Začal sice pracovat jako uzenářský tovaryš u svého otce v Prostějově, ale v roce 1896 odešel na konzervatoř do Lipska, kde studoval u Carla Reinecka a Salomona Jadassohna. Po absolvování konzervatoře se stal korepetitorem divadla v Karlsruhe a v roce 1898 městského divadla v Hamburku. Již o rok později byl prvním kapelníkem v Řezně. Pak vystřídal několik dalších divadel: Linec (1900), Liberec (1901), Teplice (1902) až konečně na delší čas zakotvil ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1906 mu bylo nabízeno místo dirigenta v pražském Národním divadle, ale k angažování nakonec nedošlo. ¨

Po vzniku Československé republiky přijal nabídku Leoše Janáčka a stal se šéfem opery brněnského Národního divadla. Prakticky z ničeho vybudoval operní soubor, který si záhy získal mezinárodní pozornost. Kromě děl světového repertoáru uvedl v Brně cyklus Smetanových oper, díla Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, ale zejména se zasloužil o uvádění děl Leoše Janáčka. Prakticky všechna Janáčkova jevištní díla vzniklá po roce 1918 měla premiéru v Brně pod jeho taktovkou. Uváděl na scénu i opery svých současníků (Otakar Ostrčil, Vítězslav Novák).

V roce 1919 se také stal profesorem dirigování na brněnské konzervatoři, kde vychoval řadu vynikajících dirigentů (Zdeněk Chalabala, Břetislav Bakala). Byl předsedou Klubu moravských skladatelů a v roce 1925 byl jmenován ředitelem brněnského Národního divadla.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Macecha, zpěvohra o dvou jednáních (1891, neprovedeno)
  • Z dob růžového jitra, dramatický pokus na slova Julia Zeyera (1892, neprovedeno)
  • Idalka, opera v jednom dějství, premiéra 1895 Berlín
  • Peri, opera o dvou dějstvích, premiéra 1896 Lipsko
  • Assarpai, opera o čtyřech dějstvích na libreto Richarda von Hartwiga a Ernsta von Wildenbrucha, premiéra 1898 Brunšvik
  • Leyer und Schwert (Lyra a meč, 1901)
  • Námluvy aneb Markýz (Die Brautwerbung oder Der Marquis), lyricko-komická opera o dvou dějstvích na libreto L. Pohla, premiéra 19. ledna 1901 Linec
  • Milkování (Liebelei), opera o třech jednáních na libreto Arthura Schnitzlera, premiéra 18. září 1910 Frankfurt nad Mohanem
  • Ekvinokce (Herbststurm), opera ve čtyřech jednáních na libreto Idy Steinschneiderové podle Iva Vojnoviče, premiéra 9. dubna 1919 Berlín-Charlottenburg
  • Beatrice Caracci, opera o třech jednáních na libreto Ludwiga Huny, premiéra 29. dubna 1922 Brno

Další větší díla[editovat | editovat zdroj]

  • Gänseliesel (pohádková scéna)
  • V sladké pasti (balet, 1895)
  • Pierrot (balet)
  • Bouře (kantáta, 1903)
  • Heimgefunden (kantáta, 1907)
  • Pan (melodram, 1922)
  • Potopený zvon (orchestrální suita)
  • Moravská rapsodie pro orchestr
  • Mše,moteta a další chrámové skladby

Komponoval rovněž písně, sbory, orchestrální pochody a tance i drobnější komorní skladby.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník II (M–Ž), 1965, SHV, Praha
  • Bohumil Štědroň: Leoš Janáček a František Neumann (Vzájemná korespondence)
  • Vladimír Helfert: František Neumann (Prostějov, 1936, dostupné na [1])

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]