František Moravec (generál)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Brigádní generál František Moravec (*23. červenec 1895 – †26. červenec 1966) byl legionářem, důstojníkem československé armády a přednostou 2. oddělení generálního štábu (vojenská zpravodajská služba).
Obsah |
[editovat] Mládí a studia
František Moravec se narodil v Čáslavi jako nejstarší z deseti dětí v rodině městského úředníka. Ve čtvrté třídě obecné školy přestoupil na gymnázium, které v roce 1913 jako osmnáctiletý absolvoval a kde s vyznamenáním maturoval. Poté začal studovat na filozofické fakultě Univerzity Karlovy moderní filologii (latina, francouzština). V roce 1915 musel ale studia ukončit, neboť byl odveden. V armádě absolvoval důstojnickou školu záložních důstojníků a poté odešel s 12tým pěším plukem do Kaniže v Maďarsku.
[editovat] I. světová válka
Prvních bojů na frontě se zúčastnil na východní frontě u Krakova a Lembergu a také u ruské Rawy. 13. ledna 1916 přešel v Polsku s celou hlídkou do ruského zajetí. Celé ruské zajetí, až do konce února 1916 byl umístěn v důstojnickém zajateckém táboře v Caricinu.
V březnu 1916 vstoupil do Srbské legie, v jejichž řadách bojoval na rumunské frontě v Transylvanii a Dobrudzi, kde byl v listopadu 1916 raněn. Po výléčení v únoru 1917 byl soustředěn s ostatními československými legionáři v Charkově, odkud odjel přes Archangelsk do Anglie.
Od listopadu 1917 do ledna 1918 bojoval na frontě u Saloniky, v dubnu s jednotkou převelen do Francie (účastní se bitvy u Saint Maixant Mulhouse)., v létě 1918 znovu převelen, tentokrát do Itálie k 35tému pluku čs. legií (bitvy u Piavy a Tagliamenta).
[editovat] Poválečná vojenská služba
V listopadu 1918 se vrací se svým plukem do nově vzniklého Československa, ale obratem je odeslán na Slovensko proti maďarským revolucionářům Bely Kuna. Odtud se vrací v červnu 1919.
Poté se rozhodne stát se vojákem z povolání. Je přidělen k 35tému pluku do Plzně. V Plzni se žení.
V letech 1927-1929 studuje Vysokou školu válečnou a po jejím absolvování se vrací zpět do Plzně v hodnosti majora jako přednosta operačního oddělení druhé divize. V lednu 1930 je rozkazem přidělen ke zpravodajskému oddělení zemského velitelství v Praze.
[editovat] Zpravodajská služba
V roce 1934 je v hodnosti podplukovníka jmenován přednostou výzvědné a protivýzvědné sekce 2. oddělení GŠ, v roce 1937 se již v hodnosti plukovníka stává přednostou celého 2. oddělení GŠ.
14. března 1939 opouští společně s dalšími čs. zpravodajci republiku a uniká tak německé okupaci Československa (informaci o obsazení Československa 2. oddělení GŠ získalo od svého nejvýznamějšího agenta v německém Abwehru Paula Thümmela (agent A - 54)). Usazuje se v Anglii a pokračuje ve zpravodajské práci při exilové vládě E. Beneše. Mimo jiné je považován za autora plánu na atentát na zastupujícího říšského kancléře R. Heydricha provedený čs. výsadkáři v roce 1942[1]. V roce 1943 je Moravec povýšen do hodnosti brigádního generála.
V roce 1945 se vrací do osvobozeného Československa. Je však poslán na nucenou dovolenou. Teprve na jaře 1946 je jmenován velitelem divize v Mladé Boleslavi. V únoru 1948 je z této funkce odvolán. V březnu téhož roku opouští republiku a odchází do americké zóny v západním Německu.
V letech 1951 - 1952 řídí z Vídně skupinu OKAPI[2] vysílající do Československa agenty pro sběr informací. Skupina je však infiltrována StB. Navíc selžou i plány operace Velký metař mající za cíl unést na Západ generálního tajemníka KSČ R. Slánského (o plánu se dozví i Stalin a nařídí Slánského zatknout a odsoudit). V dalších letech Moravec pracoval jako poradce na americkém ministerstvu zahraničních věcí.
František Moravec zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu na srdeční záchvat. Od roku 1999 jeho jméno nese 601. skupina speciálních sil Armády České republiky[3].
[editovat] Vyznamenání
- 1915: Velká stříbrná medaile za statečnost (Rakousko)
- 1916: Kříž svaté Anny, Kříž svatého Jiří (Rusko); Zlatá medaile, Řád Bílého Orla (Srbsko); Řád Corona (Rumunsko)
- 1917-1918: Řád Zeus (Řecko); Stříbrná medaile (Černá Hora)
- 1918: Croix de Guerre (Francie); Croce di Guerre (Itálie); Válečný kříž (Československo)
[editovat] Reference
- ↑ http://www.fronta.cz/dokument/zaznam-z-prijeti-prislusniku-anthropoidu-u-plk-frantiska-moravce
- ↑ http://www.praguecoldwar.cz/kent.htm
- ↑ http://www.601skss.cz/historie.html
[editovat] Zdroj
Moravec, František - Špión, jemuž nevěřili, nakl. Rozmluvy, 1990, ISBN 0-946352-42-9
