František Kriegel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
MUDr. František Kriegel, CSc.
Pro nápovědu klikněte

Ve funkci:
1964 – 1968

Ve funkci:
1969 – 1969

Narození 10. dubna 1908
Stanislaviv
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. prosince 1979
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Politický subjekt KSČ
Vzdělání

Univerzita Karlova

Commons Kategorie František Kriegel

František Kriegel (10. dubna 1908 Stanislaviv, Halič [korunní země Rakouska-Uherska], dnes Ivano-Frankivsk, Ukrajina3. prosince 1979 Praha) byl československý lékař, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Přední osobnost pražského jara roku 1968, jediný člen čs. delegace, který odmítl podepsat Moskevský protokol a jeden ze čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří na podzim 1968 hlasovali proti přijetí smlouvy o „dočasném pobytu“ sovětských vojsk na území ČSSR. Po roce 1968 pronásledován. V 70. letech 20. století signatář Charty 77.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

In memoriam František Kriegel, Škrétova 44/6, Praha

Narodil se v rodině haličských Židů. Na konci 20. let odešel do Prahy, aby na zdejší německé univerzitě vystudoval medicínu. Ve 30. letech bojoval jako člen Interbrigád ve španělské občanské válce jako lékař. Dosáhl zde hodnosti majora, a po porážce republikánů odešel v roce 1939 v řadách Červeného kříže do Číny napadené Japonskem.

Od roku 1945 byl jedním z vedoucích představitelů pražské komunistické organizace a v únoru 1948 se jako organizační tajemník pražské organizace KSČ a zástupce velitele Lidových milicí aktivně podílel na komunistickém převratu.

V letech 19491952 působil jako náměstek ministra zdravotnictvíkomunistické vládě. Po antisemitské čistce ve vedení strany byl z funkce odvolán a skončil jako závodní lékař v Tatře Smíchov. V roce 1957 byl dekorován Řádem 25. února za svou aktivní účast v komunistickém převratu z roku 1948 a následně byl vyznamenán Řádem rudé hvězdy a Řádem práce.

Vrchol politické kariéry v 60. letech[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 60. let odjel jako poradce kubánské vlády pomáhat organizovat kubánské zdravotnictví. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[1][2] Stal se členem předsednictva Národního shromáždění a předsedou jeho zahraničního výboru.

XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Vysočanský sjezd KSČ v srpnu 1968 ho ve funkci potvrdil. V období duben - srpen 1968 byl i členem předsednictva ÚV KSČ. Z Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl vyloučen 30. května 1969.[3] V dubnu 1968 se stal nejen členem předsednictva ÚV KSČ ale i předsedou Ústředního výboru Národní fronty Čechů a Slováků.[4] K roku 1964 se profesně uvádí jako primář lůžkového oddělení Výzkumného ústavu chorob revmatických v Praze.[5]

Kriegel byl spolu se Smrkovským a Indrou členem delegace KSČ, která 23. května 1968 jednala se členy přípravného výboru pro obnovu sociální demokracie. Tříhodinové jednání skončilo neúspěšně, sám Kriegel myšlenku obnovy strany odmítl. K dalšímu slíbenému jednání KSČ s PÚV ČSSD nedošlo.[6]

V srpnu 1968 se mi jednou dr. Kriegel přiznal, že od setkání se sovětským vedením v Čierné nemůže spát – stále musí myslet na to, v jakých primitivních rukou jsou osudy národů i celého lidstva…
— František Janouch, F. Kriegel – politik, který zachránil československou čest II. 11. duben. 2008. Dostupné online.  

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl spolu s dalšími vedoucími československými komunistickými politiky unesen do Moskvy, kde jako jediný člen československé delegace odmítl podepsat tzv. Moskevský protokol. Stal se pak nepřijatelným pro Sověty a již 31. srpna 1968 byl odvolán z předsednictva ÚV KSČ.[7] Ztratil i z post předsedy Národní fronty. Na podzim 1968 coby řadový poslanec hlasoval jako jeden z mála proti smlouvě o pobytu sovětských vojsk v ČSSR.

Odmítl jsem podepsat tzv. Moskevský protokol. Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země… Hlasoval jsem proti ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk na našem území… Tato smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území postrádá základní náležitost řádné smlouvy, tj. dobrovolnost… Smlouva byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů…
— František Kriegel, Projev na zasedání ÚV KSČ, podzim 1968

Po federalizaci Československa usedl ještě roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha 4 - Braník, Krč), kde ale setrval jen do října 1969, kdy byl zbaven poslaneckého mandátu.[8]

Aktivity po roce 1969[editovat | editovat zdroj]

30. května 1969 byl vyloučen z KSČ. Šlo o jeden z prvních případů vylučování z komunistické strany po nástupu Gustáva Husáka na post prvního tajemníka ÚV KSČ – hlavní vlna čistek přišla až v roce 1970.[9] V roce 1970 byl penzionován. Patřil mezi první signatáře Charty 77.[10][11] 18. září 1979 byl s infarktem převezen do nemocnice, na jeho následky zemřel 3. prosince 1979.

Na jeho počest byla Nadací Charty 77 zřízena Cena Františka Kriegla, která je udělována „za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody, národní nezávislost, suverenitu a demokracii“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  2. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  5. Ustavující schůze nově zvoleného Národního shromáždění. Rudé právo. červen 1964, roč. 44., čís. 174, s. 2. Dostupné online.  
  6. [cit. 2013-08-21].  
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 508. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  9. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 537. (česky) 
  10. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ch77_k.php
  11. http://libpro.cts.cuni.cz/charta/kriegel_frantisek.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]