František Karel Kolár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Karel Kolár
František Kolár (1881)
František Kolár (1881)
Narození 29. ledna 1829
Zahájí (obec Lesná u Tachova
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. prosince 1895 (ve věku 66 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Občanství Česko
Povolání herec
Příbuzenstvo
strýc Josef Jiří Kolár

František Karel Kolár (29. ledna 1829 Zahájí (obec Lesná u Tachova)[1]4. prosince 1895 Praha), někdy uváděný i jako Kolář, byl český herec, režisér a výtvarník, významná postava českého divadla 70. a 80. let 19. století.

Narodil se v obci Waldheim[2] na Tachovsku (po 2. světové válce přejmenovaná na Zahájí, zanikla r. 1952)[3] v rodině finančního úředníka.[2] Po studiích na gymnáziu v Praze absolvoval v letech 1845 – 51 pražskou malířskou akademii.[2] Během studia hrál ve Švestkově ochotnickém divadle v Mikulášském domě.[4] Zlom v jeho kariéře nastal 30. listopadu 1851, kdy ho strýc Josef Jiří Kolár uvedl do Stavovského divadla.[5] Určitou dobu mu ale trvalo, než získal zkušenost a přesvědčil vedení divadla, že dokáže i náročnější úlohy. První, nepříliš atraktivní rolí byl pán z Nemanic v Claurenově veselohře Amerikánský ženich aneb Brambory na loupačku. Velkou příležitost dostal roku 1852 v Shakespearově hře Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, když původně obsazený herec Grabinger kvůli sporu s ředitelem nečekaně opustil soubor. Tehdy teprve nadřízení poznali jeho talent a získali důvěru, že zvládne i náročné charakterní role. V letech 1854 – 58 hrál v řadě dalších Shakespearových dramat.[4]

V 60. letech přešel Kolár do Prozatímního divadla a dobře se uplatnil v salonní veselohře v rámci čtveřice Kolár – ŠamberkPešková – Čermáková.[4] Jako známý herec pak hrál různé významné úlohy, komické i tragické. Patřil k nim např. Václav I. (Stroupežnického Velký sen),[6] šašek (Král Lear), Polonius (Hamlet) a Napoleon (Bozděchův Světa pán v županu). Podle Jana Nerudy (v článku v Osvětě z roku 1876) sledoval každou postavu do detailu a nechal ji přirozeně se vyvíjet; svým talentem obsáhl velkolepý okruh úloh, ve kterém se střídali bohatí a chudí, obyvatelé měst i venkova, veselí i smutní, kladní i záporní.[5]

V divadle hrál Kolár čtyřicet let; jeho poslední dvě role před odchodem do důchodu v roce 1891 byly Kryštof ze Švamberka (Zvíkovský rarášek) a Mikuláš Dačický (Paní mincmistrová, obě hry od Stroupežnického). I v posledních letech života se občas objevoval na jevišti.[5]

Jak v Prozatímním, tak i později v Národním divadle působil také jako úspěšný režisér. Po odchodu strýce Josefa Jiřího Kolára se stal vrchním režisérem činohry, opery i baletu. V letech 1873 – 74 byl i ředitelem Prozatímního divadla. Jeho specialitou bylo aranžování živých obrazů; nejvíc se jich odehrálo během Jubilejní výstavy r. 1891. Národopisné výstavy v roce 1895 se už nemohl aktivně zúčastnit ze zdravotních důvodů a koncem téhož roku po dlouhé nemoci zemřel.[5]

Kolár se uplatnil i jako kreslíř a ilustrátor. Pro Humoristické listy nakreslil množství obrázků, včetně karikatur neoblíbených rakouských politiků Herbsta a Schmerlinga.[7]

František Kolár byl ve své době uznávaný jako jeden z nejnadanějších herců s velkým vlasteneckým cítěním[6]. Oceňována byla i jeho režie, při které využíval svého výtvarného nadání a vzdělání k aranžování působivých scén.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c František Kolár. Zlatá Praha. 12 1886, roč. 3, čís. 52, s. 830. Dostupné online.  
  3. Historie obce Lesná
  4. a b c d TURNOVSKÝ, Josef Ladislav. František Kolár. Světozor. 12 1886, roč. 21, čís. 3, s. 33 - 34. Dostupné online.  
  5. a b c d František Kolár. Světozor. 12 1895, roč. 30, čís. 5, s. 57 - 58. Dostupné online.  
  6. a b František Kolár. Zlatá Praha. 1 1885, roč. 2, čís. 14, s. 174. Dostupné online.  
  7. František Kolár. Humoristické listy. 11 1881, roč. 23, čís. 48, s. 378. Dostupné online.  

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).

Literatura[editovat | editovat zdroj]