František Jílek (1913–1993)
| František Jílek | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 22. května 1913 Židenice, Morava  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. září 1993 (ve věku 80 let) Brno  Česko |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | dirigent, hudební skladatel, klavírista a dramaturg |
| Nástroje | klavír |
| Ocenění | národní umělec (1978) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Jílek (22. května 1913 Židenice[1] – 16. září 1993 Brno) byl český dirigent, klavírista a skladatel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval reálné gymnázium a obchodní školu. Teprve poté vstoupil na brněnskou konzervatoř. Klavír a skladbu studoval u Jaroslava Kvapila a dirigování u Zdeňka Chalabaly a Antonína Balatky. Studia dokončil na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. Nejprve učil na hudební škole Brněnské Besedy a byl druhým sbormistrem jejího pěveckého sboru. V roce 1937 se stal korepetitorem a příležitostným dirigentem brněnské opery. V letech 1939–1948 působil jako dirigent opery v Ostravě. V roce 1948 se stal dirigentem opery Národního divadla v Brně a po odchodu Zdeňka Chalabaly do Prahy i jejím šéfem.
Vedle klasického českého a světového operního repertoáru věnoval svou pozornost zejména dílu Leoše Janáčka a soudobých českých skladatelů. Již v Ostravě uvedl poprvé na scénu operu Veselohra na mostě Bohuslava Martinů. Jako interpret Janáčkových oper proslul i v zahraničí. Hostoval v řadě operních scén (Lipsko, Helsinky, Drážďany, Záhřeb). V roce 1958 provedl poprvé operu Osud a za nahrávku Její pastorkyně (v zahraničí uváděné jako Jenůfa) obdržel cenu Orphée d'Or de l'Academie National du Disque Lyrique (Prix Arturo Toscanini-Paul Vergnes).
Kromě operních představení řídil i symfonické orchestry v Ostravě i v Brně. V letech 1978–1983 převzal umělecké vedení Státní filharmonie Brno. Byl rovněž vynikající klavírista. Kromě sólových koncertů spolupracoval s Moravským kvartetem a byl znám jako výborný improvizátor. Již v době studií na konzervatoři získal za tuto schopnost Zeleného cenu.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Jako hudební skladatel vycházel z díla svých učitelů Jaroslava Kvapila a Vítězslava Nováka. Skladatelské dílo není příliš rozsáhlé. K nejznámějším dílům patří:
- Suita pro klavír, flétnu a klarinet
- Smyčcové kvartety
- Symfonie
- Romance a Burleska pro velký orchestr
- Scénická hudba k činohrám (Molière: Zdravý nemocný, William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Vítězslav Nezval: Manon Lescaut, Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena aj.)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matrika 17272, sn. 315 [online]. MZA [cit. 2022-11-19]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
- Jaroslav Smolka: Malá encyklopedie hudby. Praha, Editio Supraphon, 1983.
- Jiří Ort: Pozdní divoch. Láska a život Leoše Janáčka v operách a dopisech. Praha, Mladá fronta, 2005. ISBN 80-204-1256-5
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Jílek (1913–1993)
- František Jílek v Encyklopedii dějin města Brna
- Národní divadlo Brno
- ZUŠ Františka Jílka, Brno
- Životopis a diskografie (en)
- Česká hudba – životopis Archivováno 14. 4. 2016 na Wayback Machine.
