František I. Francouzský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

(Přesměrováno z František I. (francouzský král))

Portrét panovníka od Jeana Cloueta.

František I. Francouzský (francouzsky: François I^er de France) nazývaný jako otec a obnovitel dopisů (le Père et Restaurateur des Lettres) (12. září 1494 – 31. července 1547) byl významný francouzský král v letech 1515 až 1547.

František I., člen Dynastie Valois, je ve Francii považován za prvního renesančního monarchu. Doba jeho panování je známa překotným rozvojem kultury a umění ve Francii. Byl současníkem krále Jindřicha VIII. Anglického, římského císaře Karla V., kteří byli jeho velcí političtí soupeři a Sulejmana I., který byl naopak Františkovým spojencem.

[editovat] Život

Portrét Františka I. z roku 1515

František I. se narodil u Cognac v Charenteu jako syn Karla z Angoulême (1459 – 1. ledna 1496), (což byl bratranec krále Ludvíka XII.) a Louisy Savojské (11. září 1476 – 22. září 1531). Později si vzal za ženu Klaudii Francouzskou, dceru Ludvíka XII. a Anny Bretaňské.

[editovat] Vláda

František I. byl králem Francie korunován v katedrále u Reims v roce 1515, když mu bylo 21 let. Jeho vláda se už odpočátku podstatně lišila od vlády jeho dvou předchůdců, Karla VIII. a Ludvíka XII.. Oba monarchové pokračovali ve stejném stylu chování i uvažování, které ovládalo francouzskou monarchii po celá staletí. František I. se od svých předchůdců značně odlišoval a proto jsou oba jeho předchůdci považováni za poslední středověké francouzské monarchy, zatímco František I. položil pevné základy k francouzské renesanci.

Pevné kontakty mezi Francií a Itálií v dlouho běžící sérii válek za Karla VIII. a Ludvíka XII. přinesli do Francie nové myšlenky, které znatelně ovlivnili i mladého Františka. Mezi jeho dvorní učitele patřil Desmoulins, učitel latiny, a Christophe de Longeuil, vzdělanec v nových způsobech, kteří se snažili mladému Františkovi vštípit do hlavy ty nejnovější myšlenky a nový styl chování. I Františkova matka projevovala veliký zájem o renesanční umění, který se později přenesl i na jejího milovaného syna. Objevují se názory, že mladý František získal humanistické vzdělání; většina jeho učitelů však nebyla zasažena novým stylem - renesancí. Jiní vědci ale zase dodávají, že František získal vzdělání zaměřené na humanismus více, než jiný předchozí král.

Portrét od Joose van Clevea

[editovat] Zastáncem umění

V době kdy František usedl na trůn, v roce 1515, se renesance pomalu, ale jistě, ujímala v oblasti kultury vlády a František byl jejím důležitým zastáncem. Stal se i hlavním francouzským patronem umění, poskytl finanční podporu mnohým z největších umělců své doby a povzbudil je k tomu, aby navštívili Francii. Někteří z těchto umělců pro něj pracovali, například i takoví velikáni jako Andrea del Sarto nebo Leonardo da Vinci, kterého František dlouhé měsící přesvědčoval, aby opustil Itálii a přestěhoval se do Francie. Zatímco Leonardo da Vinci namaloval za svého pobytu ve Francii jen méně významné obrazy, přinesl s sebou z Itálie řadu svých špičkových děl, jako byla např. Mona Lisa, která zůstaly ve Francii i po jeho smrti.

Mezi jiné umělce, které František zaměstnával patřil např. i zlatník Benvenuto Cellini a malíř Rosso a Primaticcio, kterým dával za úkol zdobit své luxusní paláce. Musíme však zmínit i Michelangela, Tiziana a Rafaela, které nechal František do Francie pozvat. František I. se pokusil představit širší veřejnosti i obraz da Vinciho Poslední večeře, tento pokus se však stal neúspěšným. Za jeho vlády byly jeho paláce vyzdobeny obrovským množstvím obrazů a soch od těch největších velikánů doby. Tím vytvořil obrovskou sbírku umění, která patří dodnes mezi největší na světě.

[editovat] Architektura

František I. byl také vášnivým stavitelem, který do nových fascinujících architektonických děl investoval obrovské množství peněz z královské pokladny. Dokončil zámek Amboise, který rozstavěli už jeho předkové a odstartoval kompletní renovaci zámku Blois. Brzy poté se rozhodl vybudovat velkolepý a jedinečný zámek Chambord, který byl zřejmě inspirovaný italskou renesancí, a možná i navržený Leonardem.

Kompletně také zrenovoval zahrady Louvre, kde bývalé středověké pevnosti přebudoval v renesančním stylu. Financoval stavbu nového Hôtel de Ville v Paříži, postavil zámek Madrid a přestavěl zámek Saint-Germain-en-Laye. Nejvíce je Františkův vliv patrný na přestavbě zámku Fontainebleau, který celkově zrekonstruoval a který se stal oblíbeným bydlištěm jak Františka, tak později i jeho titulární milenky, Anne de Pisseleu d'Heilly, věvodkyně z Etampes. Každý z objektů buď vystavěný či zrekonstrulovaný Františkem I. byl zdoben působivými dekoracemi jak ve vnitřním zařízení, tak na fasádě a před objektem. Důkazem toho je i to, že na svém zámku Fontainebleau měl na nádvoří fontánu, kde teklo víno smíchané s vodou.

František I. ve válce u Marignana

[editovat] Vojenství a politika

Františkovo panování jak po vojenské, tak po politické stránce, nesklidilo příliš mnoho úspěchů. Během několika let propadl nezkrotitelné touze stát se římským císařem, kvůli čemuž vedl několik krutých válek v Itálii.

Vítězství nad švýcary získal v bitvě u Marignana (1515), které mu umožnilo pokračovat směrem k Milánu. V roce 1516 podepsal s papežem Bolognský konkordát, který zaručil králi právo jmenovat církevní hodnostáře ve Francii (Galikanismus). Prodělal však i několik zdrcujících porážek, např. v bitvě u Pavie (1525), kde byl zajat římským císařem Karlem V.; Hercolani zranil jeho koně a František byl zajat španěly Juanem de Urbietem, Diegem Dávilem a Alfonsem Pitem. František musel ze žaláře vydávat ústupné rozkazy svému vojsku. Po svém propuštění a návratu do Francie František konstatoval, že jeho dohoda s Karlem V. byla vynucena ve vazbě a je tím pádem neplatná.

[editovat] Bureakratická reforma

Na svém zámku ve Villers-Cotterêts v Aisneu podepsal František I. v roce 1539 edikt, kterým učinil francouzštinu administrativním jazykem místo latiny. Stejný edikt vyžadoval, mimo jiné, i kněze při narození dítěte, při uzavření manželství nebo při úmrtí a založil také matriku v každé farnosti. Tento edikt patřil mezi první svého druhu a způsobil velký rozruch v Evropě.

Důležitou událostí v celé evropské historii byla Františkova dohoda s osmanskými Turky. Františkovi se dokonce podařilo spojit dvě síly - francouzskou a tureckou - dohromady proti Karlovi V., na kterého měl František stále zlost. V roce 1543 se tyto síly dokonce spojily v námořním útoku na Niceu.

[editovat] Nový svět

Jako král v roce 1524 finančně pomohl občanům Lyona k expedici Giovannie da Verrazano do Severní Ameriky; po této expedici Verrazano prohlásil, že Newfoundland patří pod francouzskou korunu.

V roce 1534 finančně zabezpečil plavbu Jacquese Cartiera, který měl prozkoumat řeku St. Lawrence v Quebecu, s posláním objevit certaines îles et pays où l'on dit qu'il se doit trouver grande quantité d'or et autres riches choses (“jisté ostrovy a země, kde se podle pověstí udává, že tam musí být velké množství zlata a jiného bohatství”). V roce 1541 poslal František Jean-Françoise de la Roque de Robervala do Kanady, s úkolem usadit se a rozšiřovat "Svatou katolickou víru".

[editovat] Spisovatelem

František byl ve své době také proslulým spisovatelem a skvělým básníkem. I jeho básně a spisovatelská tvorba měly velkou zásluhu na rozvoji francouzské kultury v 16. století.

František si dal také za úkol zlepšovat a rozšiřovat královskou knihovnu, což se mu podařilo až neuvěřitelným způsobem. Jmenoval velkého francouzského humanistu Guillaume Budého jako hlavního knihovníka a začal aktivně rozšiřovat knihovní sbírku, jejíž některé kusy byly starší několika desítek let. Zaměstnal také veliké množství lidí, kteří měli za úkol hledat vzácné knihy a rukopisy, ale i on sám se dal do aktivního pátrání po uměleckých dílech a výtiscích knih. Za jeho vlády se knihovna rozrostla až neuvěřitelným způsobem a objevila se v ní celá řada prestižních rukopisů a knih, které za celá léta hledání nalezl. František však knihy jen nesbíral, ale i bedlivě pročítal. V královské knihově trávil i hodně času. Svou důležitost a oblíbenost si upevnil i tehdy, kdy knihovnu zpřístupnil učencům z celého světa, s cílem usnadnit získávání nejrůznějších informací.

[editovat] Ekonomický dopad

František I. byl pro Francii po umělecké stránce doslova „klenotem“. Po ekonomické stránce svou zemi ale totálně zruinoval. Jeho velkolepé paláce a několik delších válek byly pro zemi tak nákladné, že už v posledních letech své vlády měl co dělat, aby se jeho země ekonomicky nezhroutila.

Hrob Františka I. v bazilice svatého Denise

Aby František vůbec finančně zachránil svou zemi, začal extrémně zvyšovat daně, čímž se nechvalně proslavil u chudých občanů Francie: daně rolníků se více než zdvojnásobily, zatímco gabelle a daň za sůl se více než ztrojnásobily. František se také snažil objevit nové způsoby, jak zvýšit příjmy. Začal prodávat cenné korunovační klenoty, začal „okrádat“ ostatní země a prodával i vybavení ze svých zámků. Začal zkrátka obchodovat se vším, co se dalo prodat. Naštěstí v této době nerozprodal nejvzácnější umělecká díla ze svých sbírek. František I. zemřel na svém zámku de Rambouillet a je pohřben po boku své první manželky, Claude Francouzské, vévodkyně z Bretagne, v bazilice svatého Denise. Na trůnu ho vystřídal jeho syn Jindřich II..

[editovat] Manželství a potomstvo

Se svou první ženou Klaudií Francouzskou (13. října 1499 – 20. července 1524), s kterou se vzal 18. května 1514 měl František následující děti:

Ludvík (19. srpen 1515 - 21. září 1517) - Zemřel mladý, žádné manželství.
Charlotte (23. října 1516 - 8. září 1524) - Zemřela mladá, žádné manželství.
František (28. února 1518 - 10. srpna 1536) - Zemřel mladý, žádné manželství.
Jindřich II. (31. března 1519 - 10. července 1559) - V roce 1533 si vzal Kateřinu de Medici (1519 - 1589), měl potomky.
Madeleine (10. srpna 1520 - 2. července 1537) - V roce 1537 si vzala Jakuba V. Skotského (1512 - 1542), neměla potomky.
Karel (22. ledna 1522 - 9. září 1545) - Zemřel mladý, žádné manželství.
Marguerite (5. června 1523 - 14. září 1574) - V roce 1559 si vzala Emmanuela Philiberta, Savojského vévodu (1528 - 1580), měla potomky.

Se svou druhou ženou, Eleonorou Habsburskou (15. listopadu 1498 - 25. února 1558), s kterou se vzal 7. srpna 1530 neměl František žádné děti.

[editovat] Související odkazy

[editovat] Literatura

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Francis I of France na anglické Wikipedii.

Clough, C.H., „Francis I and the Courtiers of Castiglione’s Courtier.“ European Studies Review. vol viii, 1978.
Denieul-Cormier, Anne. The Renaissance in France. trans. Anne and Christopher Fremantle. London: George Allen and Unwin Ltd., 1969.
Grant, A.J. The French Monarchy, Volume I. New York: Howard Fertig, 1970.
Guy, John. Tudor England. Oxford: Oxford University Press, 1988.
Jensen, De Lamar. Renaissance Europe. Lexington: D.C. Heath and Company, 1992.
Knecht, R.J. Renaissance Warrior and Patron: The Reign of Francis I. Cambridge: Cambridge University Press, 1994.
Major, J. Russell. From Renaissance Monarchy to Absolute Monarchy. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1994.
Seward, Desmond. François I: Prince of the Renaissance. New York: MacMillan Publishing Co., 1973.