František Ferdinand d'Este

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Ferdinand Habsbursko-Lotrinský
Rakouský, uherský a český korunní princ
Franz ferdinand.jpg
Generál jezdectva (1899)
Doba vlády nevládl
Úplné jméno František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria Habsbursko-Lotrinský Rakouský - d'Este
Tituly jeho královská výsost korunní princ
rakouský arcivévoda
Narození 18. prosinec 1863
Štýrský Hradec, Rakouské císařství
Úmrtí 28. červen 1914 (50 let)
Sarajevo, Rakousko-Uhersko
Nástupce Karel I.
Manželky Žofie Chotková
Potomci Žofie z Hohenbergu
Maxmilián z Hohenbergu
Ernst Hohenberg
Syn, zemřel při porodu
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec Karel Ludvík Rakousko-Uherský
Matka Marie Annunziata Neapolsko-Sicilská

František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský - Este (18. prosince 1863 Štýrský Hradec28. června 1914 Sarajevo) byl následník rakousko-uherského trůnu a synovec císaře a krále Františka Josefa I. V zemích Koruny české vlastnil panství a zámky Konopiště a Chlum u Třeboně. 28. června 1914 byl v Sarajevu na něj a jeho manželku vévodkyni Žofii z Hohenbergu spáchán atentát, kterému oba manželé podlehli. Atentát připravila skupina srbských nacionalistů, vykonal jej Gavrilo Princip, který byl následně vězněn ve vojenské trestnici Terezín, kde také zemřel. Tento atentát se stal vhodnou záminkou pro začátek první světové války v Evropě.

František Ferdinand d'Este [1] měl v plánu uskutečnit po usednutí na trůn jako František II. přeměnu Rakousko-Uherské monarchie ve federaci Spojených států Velkého Rakouska a hodlal odstranit státní dualismus, který monarchii dělil na rakouskou a uherskou část.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Ferdinand se narodil v habsbursko-bourbonské rodině. Jeho otec Karel Ludvík byl arcivévoda rakouský (mladší bratr císaře Františka Josefa I.) a jeho matka, dcera bourbonského krále obojí Sicílie Ferdinanda II., Marie Annunciata. V jeho žilách tedy kolovala krev dvou nejvýznamnějších a nejvlivnějších dynastií, které ovlivňovaly dějiny prakticky celé Evropy. Právě díky svému původu ho tehdejší, ale i současní historikové označovali za "nehabsburského a nerakouského"; byl "příliš rázný, nevstřícný, jednoznačný a nepopulární".

Jedinečnost osobnosti Františka Ferdinanda vysvětloval spojením habsburského a bourbonského rodu v jedné osobě muž, který jej znal od dětství a jenž vstoupil do dějin jako rakousko-uherský ministr zahraničí, který svou říši vedl do světové války, hrabě Leopold Berchtold: "Byl potomkem dvou příslušníků obou nejskvělejších dynastií světových dějin – Habsburků a Bourbonů. Krví zcela odlišné knížecí rody se svými specifickými, hojně kontrastujícími vlastnostmi vtiskly mu těmito protiklady jistou nevyrovnanost a originalitu. To, co bylo v jeho povaze jednoduché, přirozené, družné, smysl pro patriarchální život a klid mysli, ušlechtilé dbání na osobní důstojnost a na udržování rodové tradice – to tak říkajíc starorakouské – zdědil po svém otci Karlu Ludvíkovi. To bylo habsburské dědictví od císaře Františka a od velké Marie Terezie. Naproti tomu vášnivost, hněvné vzplanutí, pýcha, autokratické a nesnášející odpor, které byly vlastní jeho naturelu, právě tak jako smyslné potěšení z krásy, z tvaru a barvy, z výtvarného umění, z vkusné nádhery – to bylo bourbonské."

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Arcivévoda František Ferdinand byl nejstarší z dětí Karla Ludvíka. V roce 1865 se narodil jeho první bratr Otto František Josef, v roce 1868 pak přibyl i druhý bratr Ferdinand Karel Ludvík. V roce 1870 pak se narodila i sestra Markéta Žofie. Pro jeho matku ale byly porody a nemoc (tuberkulóza) příliš: zemřela v roce 1871 ve věku osmadvaceti let.

V osmi letech se tedy František Ferdinand stal polovičním sirotkem, ke své matce, oslabené rychle za sebou následujícími těhotenstvími a především rychle postupujícími souchotinami, si však nevytvořil hluboký vztah – kvůli dlouhotrvající nemoci byl její kontakt s okolím silně omezen. Upřímné mateřské lásky se jemu i ostatním osiřelým sourozencům dostalo od jeho macechy, třetí manželky jeho otce, Marie Terezy Portugalské, jež věnovala dětem veškerou péči a především hluboký cit.

Dostalo se mu přísné výchovy, jež byla běžná pro habsburské arcivévody: důraz na historii a formování morálního profilu dítěte. V letech 18651876 byl jeho vychovatelem historik Onno Klopp. V roce 1878 František Ferdinand vstoupil do armády – císař jej 23. dubna jmenoval poručíkem uherského 32. pěšího pluku.

Léto trávívala rodina ve vile u Reichenau an der Rax. Zde ze všech dětských zábav mu největší potěšení působil lov; ten se stal později velkou Františkovou vášní. (Jak plyne z dochovaných střeleckých záznamů, skolil František Ferdinand během svého života 272 511 divokých zvířat.) Se svým bratrancem, korunním princem Rudolfem, synem vládnoucího císaře Františka Josefa I., byli velmi blízcí přátelé.

Jeho další velkou vášní bylo i cestování. V roce 1883 navštívil poprvé Itálii, aby viděl své majetky, jež zdědil po Františku V. z Modeny. V roce 1885 navštívil Egypt, Palestinu, Sýrii a Turecko, v roce 1889 procestoval Německo. Roku 1892 vyrazil na svou vysněnou čtrnáctiměsíční cestu kolem světa, během které urazil vzdálenost 70 tisíc kilometrů.[2] Rád a často cestoval i v pozdějších letech. Např. jeho druhý salonní vůz podle záznamů v letech 19021909 najezdil celkem 415 895 km![3]

Ani František Ferdinand neušel onemocnění tehdy častou tuberkulózou, projevila se u něj v roce 1895. Ačkoliv jeho zdravotní stav byl zpočátku velmi vážný, po třech letech se mu podařilo z nemoci se uzdravit. Nutno dodat, že k neskrývané nelibosti mnohých lidí z Uher, kde kvůli svému odmítavému postoji k rakousko-uherskému vyrovnání nebyl příliš oblíben.[4]

Následníkem trůnu[editovat | editovat zdroj]

Když se František Ferdinand narodil, nebyl důvod předpokládat, že by se mohl stát následníkem trůnu. V roce 1889 se však jeho život radikálně změnil, když jeho bratranec, císařův syn a následník trůnu korunní princ Rudolf spáchal se svou milenkou v loveckém zámečku v Mayerlingu sebevraždu; kromě něj měl císař jen tři dcery. Následníkem trůnu se tak stal druhý bratr císaře Františka Josefa I., otec Františka Ferdinanda Karel Ludvík, neboť mladší bratr císařův Maxmilián byl již v roce 1867 popraven v Mexiku, nezanechav potomků. Dalším v pořadí byl František Ferdinand jako nejstarší syn Karla Ludvíka.

Nikdy nepovedu válku proti Rusku. Obětuji všechno, aby k ní nedošlo, protože tato válka by skončila buď svržením Romanovců nebo Habsburků – anebo možná i svržením obou dynastií.[5]

Dědictví rodu d’Este[editovat | editovat zdroj]

Erb rodiny Austria-Este, který František Ferdinand užíval.

František V. Modenský, bezdětný vévoda z Modeny, Massy, Carrary a Gustally († 20. listopadu 1875), hlava vedlejší habsbursko-lotrinské linie Rakouských d´Este, nabídl otci Františka Ferdinanda, že ustaví jednoho z jeho synů svým dědicem, a to pod podmínkou, že chlapec přijme rodové jméno Este a naučí se během 12 měsíců obstojně italsky. Karel Ludvík informoval své dva starší syny (nejmladší, arcivévoda Ferdinand Karel, byl ještě příliš mladý). Mladší syn Otto požadavek naučit se italsky striktně odmítl; František Ferdinand naopak se k jeho splnění zavázal. Poté, co císař František Josef I. udělil svolení, bylo k habsburskému jménu Františka Ferdinanda připojeno jméno Este a on podstoupil výuku italštiny. To bylo pro něj velmi svízelné, neboť na rozdíl od ostatních členů rodiny neměl jazykové nadání; získal tak averzi k tomuto jazyku, kterou přenesl i na Italy jako takové a v důsledku toho své majetky v severní Itálii neužíval. Kromě výše uvedených dvou podmínek podle testamentu nesmělo být dědictví nikdy zcizeno (tj. změněn majitel prodejem, darováním ap.).

František V. z Modeny zemřel, když bylo Františku Ferdinandovi pouhých dvanáct let. Nabytým dědictvím se stal jedním z nejbohatších lidí v Rakousku.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
otec Karel Ludvík
19. květen 1896
(ve věku 62 let)
matka Marie Annunziata
4. květen 1871
(ve věku 28 let)
manželka [6] Žofie Chotková
28. červen 1914
(ve věku 46 let)
dcera [7] Žofie z Hohenbergu
27. říjen 1990
(ve věku 89 let)
syn Maxmilián z Hohenbergu
8. leden 1962 (ve věku 59 let)
syn Ernst Hohenberg
5. únor 1959 (ve věku 49 let)
syn zemřel při porodu (*/† 1908)
bratr Ota František Josef
1. listopad 1906
(ve věku 41 let)
bratr Ferdinand Karel
12. březen 1915
(ve věku 46 let)
sestra Markéta Žofie
Arcivévoda František Ferdinand d´Este a vévodkyně Žofie z Hohenbergu (rozená hraběnka Chotková) se svými dětmi

František Ferdinand se oženil [8] 1. července 1900 v Zákupech (v kapli sv. Františka z Assisis) Žofií Chotkovou původem z českého šlechtického rodu Chotků. František Ferdinand si manželství s Žofií vyvzdoroval na císaři Františkovi Josefovi, který je v duchu svazujících zákonů habsburského panovnického domu, podle nichž členové dynastie mohli uzavírat sňatky pouze s příslušníky panovnických dynastií, striktně odmítal pro nevěstinu nerovnorodost,[9] Chotkové mezi tyto rodiny nepatřili, i když v ženské linii mezi jejich předky jsou velkovévodové bádenští, Hohenzollernové-Hechingen a Liechtensteinové. František Ferdinand se však odmítl oženit s kýmkoli jiným. Papež Lev XIII., ruský car Mikuláš II. i německý císař Vilém II. posílali císaři žádosti v jeho prospěch, argumentujíce tím, že nesoulad mezi císařem a následníkem by byl rušivým prvkem pro stabilitu monarchie.

Žofie byla dcerou hraběte Bohuslava Chotka a jeho manželky Vilemíny hraběnky Kinské z Vchynice a Tetova a byla dvorní dámou arcivévodkyně Isabely z Croy, manželky rakouského arcivévody a těšínského vévody Bedřicha Rakousko-Těšínského (známý markýz Gero ze Slezských písní Petra Bezruče). S Františkem Ferdinandem se seznámila roku 1896 v Praze. Oba mladí lidé se do sebe zamilovali a začali si dopisovat. Návštěvy Františka Ferdinanda u strýce Bedřicha Rakousko-Těšínského v jeho sídle u Prešpurku byly také častější než dříve, takže jeho teta se strýcem byli přesvědčeni, že důvodem návštěv je některá z jejich dcer a žili v naději, že se jednou stanou blízkými příbuznými příštího rakouského císaře.

Znak Chotků spojený se znakem Habsbursko-lotrinské dynastie, udělil císař Žofii roku 1900

Roku 1898 však arcivévodkyně Isabela našla Františkův medailonek s Žofiinou podobenkou, čímž vyšlo najevo, že se následník trůnu neuchází o její dceru, ale pouze o její dvorní dámu. Arcivévodkyně vyvolala skandál. Žofie i František Ferdinand věděli, že přesvědčit císaře, aby svolil k sňatku, nebude snadné, ale po mnoha rozmluvách (či spíše hádkách) s císařem si František Ferdinand prosadil svou. Císař František Josef však v zájmu monarchie dal svolení pouze k morganatickému sňatku; František Ferdinand musel podepsat dokument, v němž se za své budoucí potomky vzdával jakýchkoli nároků na trůn monarchie. Svatba se uskutečnila 1. července 1900 v Zákupech a nezúčastnil se jí nikdo z císařské rodiny, ani Františkovi bratři. Z ženichovy strany dorazily pouze nevlastní matka Marie Tereza a obě její dcery, Františkovy nevlastní sestry. Téhož dne byla Žofie povýšena na kněžnu z Hohenbergu s titulem Její Jasnost (Ihre Durchlaucht).

Manželé žili střídavě v oficiálním sídle následníka trůnu – zámku Belvedere ve Vídni, v zámku Zákupy v Čechách, kde se konala jejich svatba, a především na jejich domovském sídle na zámku Konopiště, který František Ferdinand zakoupil v roce 1887 jako lovecký zámeček a který nechal přestavět (zámek platil za nejmoderněji vybavené historické sídlo v monarchii). Žofie porodila na zámku dvě ze tří dětí a vedla zde klidný a šťastný rodinný život. Svého manžela nesměla oficiálně doprovázet a jejím prvním vystoupením na veřejnosti byla cesta do Sarajeva. Celou rodinu několikrát navštívila arcivévodova nevlastní matka Marie Tereza a jejich hostem byl i německý císař a pruský král Vilém II., který hostitelce daroval drahocenný servis.[10]

Krypta s ostatky Františka Ferdinanda a jeho ženy na zámku v Artstettenu v Rakousku.

V říjnu 1909 byla Žofie povýšena do vévodského stavu ad personam – stala se vévodkyní z Hohenbergu s titulem Její Výsost (Ihre Hoheit). To patřičně pozvedlo její status, neboť dosud byla při ceremoniálních příležitostech v nižším postavení nežli kterákoli byť sebebezvýznamnější arcivévodkyně a docházelo tak často k ponižujícím situacím, kdy byla z tohoto důvodu oddělena od svého manžela.

Ze šťastného, často jako romantické označovaného manželství Františka Ferdinanda a Žofie se narodili čtyři potomci:

Poslední cesta[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Atentát na Františka Ferdinanda d'Este.
Krví potřísněná uniforma, kterou měl František oblečenou při atentátu
Gräf und Stift Double Phaeton z roku 1910, v němž byl František Ferdinand v Sarajevu zavražděn

Oba manželé zemřeli při atentátu v Sarajevu a tyto výstřely signalizovaly i konec celé monarchie a vlastně celé předchozí epochy. Do osudového Sarajeva měla rodina z Chlumu u Třeboně cestovat vlastním salonním vozem (dodnes se zachoval v provozuschopném stavu) do Terstu a odtud lodí. Tehdy však musel být vůz z vlaku odstaven již při příjezdu do Chlumu kvůli kouřícímu ložisku. Do Vídně tedy museli jet běžným vozem I. třídy, z Vídně pak pokračovali narychlo přistaveným soukromým salonním vozem; v tom však zase nefungovalo elektrické osvětlení a muselo se svítit svíčkami. Podle poznámek arcivévodova osobního sekretáře Paula Nikitsche se s ním František Ferdinand loučil slovy: "Co říkáte tomu osvětlení? Jako v hrobce, ne? Nejprve přijede můj vůz hořící do stanice a tenhle cizí vůz také nechce zjevně spolupracovat. Na, žijte blaze. Na shledanou." Jeho opravený vůz byl poté odeslán do Terstu, aby byl k dispozici pro zpáteční cestu. Těla zavražděných manželů však zpáteční cestu absolvovala v jiném voze, v rakvích.[3]

Tituly[editovat | editovat zdroj]

František Ferdinand d'Este byl císařský princ a arcivévoda rakouský, královský princ uherský, český, velkovévoda toskánský atd., následník trůnu a také rytíř několika řádů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.franzferdinand.cz/frantisek-ferdinand/
  2. Cesta kolem světa 1892 - 1893; franzferdinand.cz
  3. a b LOSOS, Ludvík; MAHEL, Ivo. Osudy salonního vozu Aza 86. Svět železnice. srpen 2010, roč. 2010, čís. 35, s. 63 - 71. ISSN 1213-7219.  
  4. Nemoc; franzferdinand.cz
  5. GALANDAUER, Jan, HONŽÍK, Miroslav. Osud trůnu habsburského. Praha : Panorama, 1986. 400 s.  
  6. http://www.franzferdinand.cz/zofie-z-chotkova-a-vojnina/
  7. http://www.franzferdinand.cz/zofie-z-chotkova-a-vojnina/deti/
  8. http://www.franzferdinand.cz/zofie-z-chotkova-a-vojnina/svatba/
  9. Žofie Chotková; franzferdinand.cz
  10. Žofie Chotková, svatba; franzferdinand.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]