Franta Sauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franta Sauer
Narození4. prosince 1882
Praha
Úmrtí26. března 1947 (ve věku 64 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatel, vydavatel a herec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franta Sauer (4. prosince 1882 Praha[p 1] – 26. března 1947 Praha[1]) byl český spisovatel, příslušník pražské umělecké bohémy. Byl blízkým přítelem spisovatele Jaroslava Haška.

Život

Mládí

František Sauer pocházel z chudých poměrů, byl sedmé z osmi dětí Jana Sauera a matky Barbory, rozené Hájkové.[2][p 2] Rodiče byli negramotní, otec vykonával nejrůznější povolání (kotlář, uzenkář[3]), matka byla služebná. Své vzdělání ukončil po několika propadnutích ve 2. ročníku měšťanské školy a vyučil se zámečníkem. Po tovaryšských cestách se vrátil na Žižkov, kde žil s matkou a sestrou na různých adresách (jedna z nich byla v Jeronýmově ulici 3).[4][5]

Žižkovský bouřlivák

Vystřídal mnoho povolání,[p 3] názorově byl blízký nejprve sociální demokracii (jejíž byl krátkou dobu členem), později anarchistům. Jeho vystupování bylo často na hranici zákona, byl opakovaně odsouzen k pokutám[6] i vězněn (za pašování cukerinu).[4] Historky ze Sauerova života kolovaly v tisku[7][8][9] či jím byly parafrázovány.[10]

V listopadu 1918 zorganizoval stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.[11] [p 4][12] V článku v Rudém právu z 5. 11. 1923 (po vytištění publikace s popisem události) se k činu veřejně přihlásil.[13] Během soudu se hájil, že nechtěl sloup poškodit, pouze odstranit z vlasteneckých důvodů. Soud, který se konal roku 1924, považoval čin za promlčený.[14]

Na Žižkově měl, podle vlastních vzpomínek, po roce 1918 organizovat spolek Černá ruka, který do zatajených bytů nastěhovával nebydlící.[15] (Takto je též zmíněn v románu Anna proletářka Ivana Olbrachta, ve kterém Anně zajistí byt.)[p 5]

Haškův přítel

František Sauer byl přítelem Jaroslava Haška, mezi další jeho přátele patřili Zdena Ančík (1900–1972), Vratislav Hugo Brunner (1886–1928), Zdeněk Matěj Kuděj (1881–1955), Josef Lada (1887–1957), Emil Artur Longen (1885–1936), Xena Longenová (1891–1928), Jaroslav Panuška (1872–1958) a jiní.

V letech 1921 a 1922 byl spolu s Haškem vydavatelem prvního sešitového vydání Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války (díl I. a II.)[16] Sauer zajistil pro vydání prvního dílu potřebný kapitál a po získání prostředků z jeho prodeje přesvědčil Haška, aby psal pokračování.[4]

Protektorát a osvobození

Na konci války byl zatčen pro šíření spisů T. G. Masaryka a převezen do Terezína. Na jaře 1945 byl propuštěn pro onemocnění tuberkulózou, která byla příčinou jeho smrti v roce 1947.[4] Před smrtí vykonal generální zpověď v klášteře františkánů u kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Zemřel v nemocnici Pod Petřínem opatřen posledním pomazáním a před smrtí prý litoval svého stržení Mariánského sloupu a prosil kněze za odpuštění. Jeho duchovní přerod je popsán v básni Václava Renče Pražská legenda.[17][18]

Posmrtná připomínka

V Praze 3-Žižkově je po něm pojmenována ulice Sauerova nedaleko Olšanských hřbitovů.[19][20]

Dílo

František Sauer psal též pod pseudonymy Fr. Habán, Franta Habán ze Žižkova, Franta Kysela[p 6].

Příspěvky do perodik

V letech 1911–1935 přispíval do řady deníků a časopisů, např. České slovo, Právo lidu, Rudé právo a Trn.[4]

Knižní vydání

  • Naše luza jesuité a diplomaté (historický doklad svržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, napsal Franta Sauer-Kysela ze Žižkova, Praha, nákladem vlastním, 1923)
  • In memoriam Jaroslava Haška (naps. František Sauer a Ivan Suk, Praha, nákl. vydav., 1924)
  • Pašeráci (V Praze, Pokrok, 1929)
  • Emil Artur Longen a Xena (aut. Franta Sauer, Stanislav Klika, obrazy opatřil a grafickou úpravu provedl Sláva Kittner, vzpomínku na E.A. Longena od E. E. Kische přeložila Jarmila Haasová, Praha, Franta Sauer, 1936)
  • Pašeráci (il. František Bidlo, Praha, Knihovna Rudého práva, 1947; další vyd. Svoboda, 1948, Práce 1950, 1951, 1957 a 1968-il. František Freiwillig)
  • Haškův poslední podnik (Veselohra o šesti obrazech, Praha : Dília, 1953
  • Franta Habán ze Žižkova (obrázky z doby popřevratové,k vydání připravila, předmluvu, ediční poznámku a vysvětlivky napsala Marie Šolleová, Praha, Nakladatelství politické literatury, 1965)

Hry

  • Franta Habán ze Žižkova (1933)[21]
  • Haškův poslední podnik (1946)[22]

Filmografie

Franta Sauer vystoupil v několika drobnějších rolích v českých filmech:

Umělecké inspirace

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Některé zdroje uvádějí jako místo narození Žižkov, v žižkovských matrikách narozených k uvedenému datu nenalezen.
  2. ↑ Osmé dítě, neuvedené na příhlášce, byl bratr Heinrich (Jindřich, *1877), který pravděpodobně zemřel v dětském věku.[1]
  3. ↑ Lexikon české literatury jich uvádí jedenáct.
  4. ↑ Podle Jana Bradny ze Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu tak tak měl učinit pro příslib odměny domněle zlatých hvězd z koruny Panny Marie. (web)
  5. ↑ Na 500. výročí bitvy na Vítkově roku 1920 Sauer údajně zorganizoval rekonstrukci bitvy na Vítkově (ústní informace zazněla v pořadu ČT, od 00:21:50 [2]), v dobovém tisku ale akce nedohledána.
  6. ↑ Německé sauer znamená kyselý.

Reference

  1. ↑ (dostupné online v NK ČR). Rudé právo. 28. 3. 1947, s. 1. Dostupné online. 
  2. ↑ Policejní přihlášky, Praha, Sauer Johann, 1845
  3. ↑ Souboj viřtlářů. Národní politika. 2. 9. 1896, s. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Franta Sauer, s. 39-41. 
  5. ↑ Bouřlivé volby do živnostenského soudu v Karlíně. Národní listy. 26. 11. 1908, s. 5. Dostupné online. 
  6. ↑ František Sauer a - rakouská hymna. Lidové noviny. 15. 9. 1925, s. 3. Dostupné online. 
  7. ↑ např.: (Artur Longen). Lidové noviny. 24. 4. 1933, s. 1. Dostupné online. 
  8. ↑ Ze soudní síně/Vlasta Burian contra Franta Sauer. Národní politika. 19. 5. 1932, s. 11. Dostupné online. 
  9. ↑ E. A. Longen: Pan hrabě trampuje. Tramp. 16/1929, s. 4. Dostupné online. 
  10. ↑ Rrračte vstoupit. Rudé právo. 24. 2. 1957, s. 4. Dostupné online. 
  11. ↑ K nedělnímu stržení Mariánského sloupu. Národní listy. 5. 11. 1918, s. 3. Dostupné online. 
  12. ↑ Česká televize: Z metropole, 31. 10. 2009 (web)
  13. ↑ Kdo povalil mariánskou sochu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918?. Národní listy. 26. 1. 1944, s. 2. Dostupné online. 
  14. ↑ Trestní řízení pro svržení Mariánského sloupu. Národní politika. 15. 2. 1924, s. 6. Dostupné online. 
  15. ↑ Franta Sauer: kapitola z knihy Franta Habán ze Žižkova. Existence. 4/2012, s. 15. Dostupné online. 
  16. ↑ ÚČL AV ČR, Edice E, s.189: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  17. ↑ BRADNA, Jan. Obnova zaniklých památek. www.marianskysloup.cz [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  18. ↑ NOVOTNÁ, Věra. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Soukromá filokartie [online]. [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Hlas trojky 10/2004, Tajemství ulic a náměstí
  20. ↑ Zeměpisné souřadnice: 50°5′ s. š., 50°5′ v. d.
  21. ↑ Program divadel/Jiráskovo divadlo. Národní politika. 26. 2. 1933, s. 10. Dostupné online. 
  22. ↑ (dostupné online v NK ČR) Program divadel/Veseloherní divadlo. Svobodné noviny. 17. 5. 1946, s. 4. Dostupné online. 

Externí odkazy

Literatura

  • MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Franta Sauer, s. 39-41. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Franta_Sauer&oldid=16303570“