Frane Bulić
| Frane Bulić | |
|---|---|
 Frane Bulić | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1885 – 1889 | |
| Ve funkci: 1907 – 1910 | |
| Poslanec Dalmatského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1887 – 1889 | |
| Ve funkci: 1907 – 1910 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní strana |
| Narození | 4. října 1846 Vranjic  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 29. července 1934 (ve věku 87 let) Záhřeb .svg){kind=small} Království Jugoslávie |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | Řád Albrechtův komtur 2. třídy Řádu Albrechtova |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Frane Bulić (4. října 1846 Vranjic[1] – 29. července 1934 Záhřeb[1][2]) byl rakouský římskokatolický duchovní, historik, archeolog a politik chorvatské národnosti z Dalmácie, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
Vystudoval gymnázium ve Splitu v letech 1861–1865. Pak studoval teologii v Zadaru v letech 1865–1868 a v roce 1869 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1869 studoval klasickou filologii a slavistiku na Vídeňské univerzitě, ale od roku 1873 změnil obod a studoval klasickou archeologii. Po dokončení školy byl středoškolským učitelem ve Splitu (v roce 1873) a v Dubrovníku (v období let 1874–1877). V letech 1877–1878 pobýval ve Vídni, kde studoval epigrafiku u Otto Benndorfa a Otto Hirschfelda. Zabýval se též studiem dalmatské a istrijské lidové hudby. Později byl ustanoven školským inspektorem v okrese Zadar a Benkovac. V této funkci podpořil zavádění chorvatštiny do školství. V roce 1883 se přestěhoval ze Zadaru do Splitu, kde byl ředitelem klasického gymnázia a ředitelem archeologického muzea. V letech 1912–1915 byl zemským konzervátorem v Dalmácii. Z funkce ředitele gymnázia ve Splitu odešel v roce 1896 na zásah státních úřadů po politických vystoupeních místních studentů.[1]
Ve své archeologické činnosti se zasloužil o výzkum Dalmácie. Šlo zejména o areál Diokleciánova paláce ve Splitu a o antické památky v nedalekém Solinu (Salona).[2] Podnikl i výzkumy v Řecku, Malé Asii, Sýrii, Palestině a Egyptu. Byl členem mnoha odborných společnosti.[1]
Byl aktivní i veřejně a politicky. Když zemřel Mihovil Pavlinović, stal se Bulić poslancem Dalmatského zemského sněmu, na kterém zastupoval Split. Zemským poslancem byl v období let 1887–1889 a 1907–1910. V politické činnosti podporoval sjednocení Dalmácie a Království chorvatsko-slavonského.[1]
Působil také jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1887 za kurii venkovských obcí v Dalmácii, obvod Sinj, Imotski atd. Nastoupil 11. října 1887 místo Mihovila Pavlinoviće, rezignace byla oznámena na schůzi 3. prosince 1889.[3] Do vídeňského parlamentu se ještě vrátil počátkem 20. století. Uspěl ve volbách roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Mandát získal za obvod Dalmácie 06. Rezignoval 24. února 1910.[3] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Franz Bulić, ředitel gymnázia, bytem Split.[4] V roce 1907 byl uváděn coby papežský komoří a ředitel muzea.[5] Poslanecké diety ukládal do nadace na podporu studentů archeologie. V roce 1929 založil nadaci Frane Buliće.[1]
V 80. letech 19. století byl členem chorvatské Národní strany, ale jeho rezignace na mandát v Říšské radě i na zemském sněmu roku 1889 měla být motivována nespokojeností s údajně oportunistickou politikou této strany.[1] V roce 1907 se uvádí, že na Říšskou radu byl zvolen coby kompromisní kandidát Chorvatů a chorvatské Strany práva, přičemž porazil kandidáta Chorvatské demokratické strany Josipa Smodlaku.[6]
Veřejně aktivní byl i po zániku Rakouska-Uherska. Byl pozván Ante Trumbićem na mírová jednání v Paříži, kde působil jako expert na otázky Dalmácie. Aktivní politickou dráhu už v té době nevykonával, ale o politiku se nadále zajímal. Po zavraždění Stjepan Radić a následnému zavedení královské diktatury v Jugoslávii byl zklamán poměry. V roce 1923 odešel na penzi z postu ředitele splitského archeologického muzea. Ve 20. letech také po desítkách let ukončil svou činnost ve vedení časopisu Vjesnik za arheologiju i historiju dalmatinsku.[1]
Zemřel v červenci 1934 v Záhřebu.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h BULIĆ, Frane [online]. Hrvatski biografski leksikon [cit. 2015-10-31]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ a b c V Záhřebě zemřel známý jihoslovanský archeolog Frano Bulič. Národní politika. Srpen 1934, roč. 52, čís. 209, s. 7. Dostupné online.
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0010&page=62&size=45
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0018&size=45&page=92
- ↑ Arbeiterwille, 25. 5. 1907, s. 8.
