Francis Rossi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francis Rossi
Francis Rossi v Örebru v roce 2007
Francis Rossi v Örebru v roce 2007
Základní informace
Rodné jméno Francis Dominic Nicholas Michael Rossi
Narození 29. května 1949 (65 let)
Londýn, Anglie
Žánry hard rock, boogie rock, blues rock, psychedelický rock
Povolání hudebník
Nástroje kytara, zpěv
Aktivní roky 1962−dosud
Vydavatel Pye Records, Vertigo Records, Fourth Chord Records
Příbuzná
témata
Status Quo
Ocenění důstojník Řádu britského impéria
Významný nástroj
Fender Telecaster
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francis Rossi (rodným jménem Francis Dominic Nicholas Michael Rossi; * 29. května 1949 Londýn) je britský rockový zpěvák a kytarista. Od roku 1967 působí ve skupině Status Quo na pozici sólového kytaristy a hlavního zpěváka.

Dětství a počátky kariéry[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v jižním Londýně dne 29. května 1949 jako prvorozený syn Anne a Dominica Rossiho.[1][p 1] Hudbě se začal věnovat v pěti letech, kdy začal hrát na foukací harmoniku a o rok později na akordeon; na kytaru začal hrát ve svých devíti letech.[2] Později, když mu bylo dvanáct let, se začal učit na trubku a začal hrát ve školním orchestru.[3] Právě zde potkal Alana Lancastera a Alana Keye, kteří se − stejně jako Rossi − zajímali o rock'n'roll.[3] Trojice spolu založila skupinu, kterou nazvala Scorpions, a následující rok zkoušela, ale žádný veřejný koncert neodehrála.[4] Po roce však ze skupiny Key odešel a náhradu zbylá dvojice našla v klávesistovi Jessi Jaworskim, jejich spolužákovi. Nedlouho poté se ke skupině přidal ještě bubeník John Coghlan; tou dobou si skupina začala říkat Spectres.[5] S Coglanem za bicími skupina začala hrát i veřejná vystoupení, při kterých představovala převážně instrumentální písně od skupin jako byli The Shadows a The Tornados.[6]

Prvním větším úspěchem pro skupinu bylo získání letního angažmá v rekreačním středisku ButlinsMineheadu. Krátce po úspěšném konkurzu však ze skupiny odešel Jaworski, ale brzy přišla náhrada v podobě Roye Lynese.[7] Během působení v Butlins potkal kytaristu Ricka Parfitta, se kterým i po ukončení angažmá v Butlins zůstal v kontaktu.[8] B červenci 1966 skupina podepsala smlouvu s vydavatelstvím Pye Records a vzápěti vydala singl s písní „I Who Have Nothing“ od Bena E. Kinga.[9] Následovali dva další singl, ale ani jeden neměl prakticky žádný komerční úspěch a skupina si tedy změnila název na The Traffic. Když však zjistila, že jiná skupina již tento název používá, změnili ho na The Traffic Jam.[10] Skupina vydala jeden singl, který opět zapadl, a manažer skupiny se tedy rozhodl, že do skupiny přijme druhého zpěváka, kterým se stal Rick Parfitt. S novým členem rovněž přišel i nový název The Status Quo.[11]

Status Quo[editovat | editovat zdroj]

Po odehrání několika koncertů s Prafittem v sestavě šla skupina do studia, aby zde nahrála svůj první singl nazvaný „Pictures of Matchstick Men“.[12] Singl se dostal na sedmé místo v britském žebříčku a skupina vystoupila v televizním pořadu Top of the Pops.[13] V září 1968 na singl navázalo první studiové album s názvem Picturesque Matchstickable Messages from the Status Quo.[14]

V pozdějších letech skupina v sestavě Rossi, Parfitt, Lancaster, Lynes a Coghlan vydala další dvě alba, následně Lynes odešel a kapela pokračovala v kvartetu. Na albu Hello! z roku 1973 se podílel nový klávesista Andy Bown, který se oficiálním členem skupiny stal až v roce 1976. Následovalo několik dalších alb a v roce 1981 ze skupiny odešel Coghlan; ten byl nahrazen Petem Kircherem. V roce 1984 skupina přestala být aktivní; v době neaktivnosti se však s Parfittem sešel, aby nahráli své party pro dobročinnou nahrávku „Do They Know It's Christmas?“ projektu Band Aid vedeném Bobem Geldofem.[15] Po úspěchu singlu dvojici Geldof opět kontaktoval, jestli by nevystoupili na koncertu Live Aid. Zprvu nechtěli, protože byla skupina dlouhou dobu neaktivní, ale nakonec souhlasili.[16] Koncem roku 1985 skupina, již bez Lancastera a Kirchera, zahájila práce na novém albu. Novými členy se stali baskytarista John „Rhino“ Edwards a bubeník Jeff Rich.[17] V této sestavě skupina hrála až do roku 2000, kdy odešel Rich, kterého nahradil Matt Letley. Letley v prosinci 2012 ozmánil svůj odchod, ale ještě na počátku roku 2013 se skupinou odehrál několik koncertů, než se najde náhrada. Tou se nakonec stal Leon Cave, který v minulosti působil v Rossiho doprovodné skupině. Toho roku byla rovněž krátce obnovena klasická sestava skupiny, tedy Rossi, Parfitt, Lancaster a Coghlan.

Francis Rossi (vpravo) a Rick Parfitt v roce 2013

V roce 1981 hrál na kytaru a produkoval album Line-Up zpěváka Grahama Bonneta. Rovněž se s několika dalšími členy Status Quo podílel na albu The World's Not Big Enough hudebníka Johna Du Canna; vedle kytary byl Rossi rovněž jeho producentem. Své první sólové album nazvané King of the Doghouse vydal v roce 1996; druhé One Step at a Time následovalo o čtrnáct let později.

V létě 1967 se Rossi oženil s Jean a brzy po svatbě se jim narodil syn Simon.[18]

V roce 2010 mu byl udělen Řád britského impéria.

Sólová diskografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. O dva roky později se narodil bratr Dominic.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ROSSI, Francis; PARFITT, Rick; WALL, Mick. Autobiografie Status Quo. Praha : Volvox Globator, 2009. 313 s. ISBN 978-80-7207-753-3. S. 6.  
  2. Autobiografie, s. 15
  3. a b Autobiografie, s. 19
  4. Autobiografie, s. 20
  5. Autobiografie, s. 23
  6. Autobiografie, s. 24
  7. Autobiografie, s. 26
  8. Autobiografie, s. 85
  9. Autobiografie, s. 61
  10. Autobiografie, s. 62
  11. Autobiografie, s. 65
  12. Autobiografie, s. 90
  13. Autobiografie, s. 91
  14. Autobiografie, s. 73
  15. Autobiografie, s. 229
  16. Autobiografie, s. 230
  17. Autobiografie, s. 234
  18. Autobiografie, s. 63

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]