Francis Parkman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francis Parkman

Francis Parkman (16. září 1823, Boston8. listopadu 1893, Jamaica Plain) byl americký historik, známý pro své dílo o Severní Americe v období kolonialismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze zámožné rodiny, jeho rodiči byli reverend Francis Parkman a jeho druhá žena Caroline Hall Parkmanová. Měl pět sourozenců: Caroline, Mary, Eliza, Johna Eliota a Sarah z otcova prvního manželství. Od dětství jej sužovaly zdravotní problémy. V mladém věku byl poslán na lesní farmu svého dědy u Medfordu v Massachusetts, aby si upevnil zdraví životem v přírodě. Často spával v lese, jezdil na koni bez sedla a naučil se lovit. Od roku 1831 studoval na privátní Chauncy Hall a v roce 1840[1] vstoupil na Harvard. Ještě před ukončením studií ho rodiče poslali na cestu po Evropě. Plavil se po Středozemním moři, kde navštívil některé ostrovy, viděl Itálii, Švýcarsko, Francii a Skotsko. Cesta trvala od listopadu 1843 do června 1844. Na podzim 1844 nastoupil na harvardská práva. V roce 1845 publikoval své první články v Knickerbocker Magazine. V roce 1846 získal právnický titul a pokračoval ve svých studijních cestách. Strávil i nějakou dobu mezi Siouxy. Tato zkušenost ho velmi ovlivnila. Jeho dřívější poměrně sympatické nazírání na Indiány se výrazně změnilo. Začal je považovat za divochy a opilce, jejichž úpadek, porážky ve válkách a zkáza byly nevyhnutelným triumfem civilizace nad barbarstvím. Tento způsob nazírání se objevuje i v jeho historických dílech, za což sklidil tvrdou kritiku některých moderních historiků. V té době procestoval různé další části USA. Zároveň se u něj opět objevily zdravotní a psychické potíže. V květnu 1850 se oženil s Catherine Scollay Bigelowou, dcerou známého bostonského lékaře, se kterou měl tři děti: Grace Parkmanovou Coffinovou, Francise Parkmana III. a Katharine Parkmanovou Coolidgeovou.[2] Syn zemřel ve třech letech na spálu. V roce 1856 procestoval Kanadu. V roce 1858 zemřela jeho žena po narození jejich posledního dítěte. Sám se téhož roku odjel léčit do Francie.[2] Cestoval, vesměs za vědeckými účely, až do pozdního věku. Titul doktor práv obdržel v roce 1889. Zemřel ve svém domě po krátké nemoci.

V Bostonu stojí jeho památník, zhotovený sochařem Danielem Chesterem Frenchem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • The Oregon Trail, 1847
  • The Conspiracy of Pontiac, 1851
  • Vassall Morton, 1856 (román)
  • The Pioneers of France in the New World, 1865
  • The Jesuits in North America in the Seventeenth Century, 1867
  • La Salle and the Discovery of the Great West, 1869
  • The Old Régime in Canada, 1874
  • Count Frontenac and New France under Louis XIV, 1877
  • Montcalm and Wolfe, 1884
  • A Half Century of Conflict, 1892
  • The Journals of Francis Parkman, 1947.
  • The Letters of Francis Parkman, 1960.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. APPLEGATE, Edd. Literary journalism: a biographical dictionary of writers and editors. [s.l.] : Greenwood Publishing Group, 1996. S. 201. (anglicky) 
  2. a b GALE, Robert L.. Francis Parkman. New York : Twayne Publishers, 1973. S. 16. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]