Francesco Feo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Francesco Feo
Francesco Feo
Francesco Feo
Narození ? 1691
Neapol, Itálie
Úmrtí 28. ledna 1761
Neapol, Itálie
Občanství Itálie
Povolání hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Feo (? 1691 - 28. ledna 1761), byl italský operní skladatel, představitel Neapolské operní školy. Narodil se a zemřel v Neapoli, kde byla také většina jeho děl uvedena.

Život[editovat | editovat zdroj]

Feo studoval na konzervatoři Conservatorio di Santa Maria della Pietà v Neapoli v letech 17041712. Mezi jeho spolužáky byli např. Leonardo Leo, Niccolò Jommelli a Giuseppe de Majo (který se později oženil s jeho neteří. Jeho prvním učitelem byl Andrea Basso a po roce 1705 i Nicola Fago.

V roce 1713 uvedl svou první operu L’amor tirannico, ossia Zenobia (Krutá láska aneb Zenobia) a hned pro karneval v následujícím roce oratorium Il martirio di Santa Caterina (Utrpení svaté Kateřiny v Egyptě). Velmi úspěšné byly jeho církevní skladby pro místní chrámy, jako např. Missa defunctorum (Mše za zemřelé) z roku 1718. Proslul rovněž recitativy, áriemi a komickými scénami komponovanými pro představení oper jiných autorů uváděných v Neapoli.

V roce 1719 složil operu La forza della virtù (Síle ctnosti) a vzápětí Teuzzone ve stylu opera seria. Skutečné slávy se dočkal v roce 1723 operou Siface, re di Numidia (Syphax - Numidský král) psanou pro divadlo Teatro San Bartolomeo. Libreto bylo prvním pokusem o hudební drama tehdy pětadvacetiletého Pietra Metastasia, který právě začínal svou životní dráhu v Neapoli.

Na základě svých úspěchů byl v témže roce jmenován jako "primo maestro" konservatoře Conservatorio di Sant'Onofrio a Capuana, kde ve funkci vystřídal Nicola (Francesca) Grillo. V té době zde vyučoval např. Ignazio Prota a mezi jeho žáky byly významní skladatelé jako Nicola Sabatino, Niccolò Jommelli a Gennaro Manna.

V roce 1739 přešel na Conservatorio dei Poveri di Gesù Cristo, kde nahradil Francesca Duranta, který odešel na odpočinek. Zde u něj studoval např. Giacomo Insanguine, známý pod přízviskem „Monopoli“.

Většinu svých oratorií, kantát a další duchovní hudby zkomponoval Feo v letech 17231743. Jeho nejznámějším oratoriem se stalo San Francesco Salesio, Apostolo del Chablais z roku 1734, které bylo mnohokrát provedeno v celé Itálii. Pro Řím a Turín zkomponoval šest oper a několik intermezz. Pro Madrid byla určeny serenády Oreste a Polinice (1738).

Na objednávku řádu křižovníků v Praze složil v roce 1739 pro Prahu oratorium La distruzione dell’esercito dei Cananei con la morte di Sisara (Zničení vojsk Kanánců a smrt Sisary). Jeho poslední opera Arsace, byla uvedena v roce 1740 v Turíně při znovuotevření divadla Teatro Regio a poslední oratorium (Ruth) v Římě roku 1743.

V tomto roce bylo Conservatorio dei Poveri di Gesù Cristo zrušeno a přeměněno na kněžský seminář. Feo odešel na odpočinek, ale dál pokračoval v komponování pro neapolské kostely, zejména pro chrám Santissima Annunziata, kde byl již od roku 1726 ředitelem kůru (maestro di cappella). Zemřel 28. ledna 1761. Poslední skladbou byla árie pro tenor a smyčcové nástroje Quoniam tu solus sanctus.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery

  • L'amor tirannico, ossia Zenobia, libreto D. Lalli (18.1.1713 Neapol)
  • Duello d'amore e di vendetta (19.11.1715 Neapol )
  • Lucio Papirio (11.12.1717 Neapol)
  • La forza della virtù, libreto F. A. Tullio (22.1.1719 Neapol)
  • Teuzzone, libreto A. Zeno (20.1.1720 Neapol)
  • Siface, re di Numidia, libreto P. Metastasio (4.11.1720 Neapol)
  • Ipermestra (1728 Řím)
  • Arianna, libreto Pariati (1728 Turín)
  • Tamese, libreto Lalli (1729 Neapol)
  • Andromaca, libreto Zeno (5.2.1730 Řím)
  • L'Issipile libreto P. Metastasio (1733 Turín)
  • Il castello d’abbiate (1734, spolu s L. Leo)
  • Arsace, libreto P.Metastasio (26.12.1740 Turín)

Intermezza

  • Morano e Rosina (13.5.1723 Neapol)
  • Coriando lo speciale (1726 Řím)
  • Don Chisciotte della Mancia (1726 Řím)
  • Il vedovo (1729 Neapol)

Serenády

  • Oreste (20.1.1738 Madrid)
  • Polinice (19.6.1738 Madrid)

Oratoria

  • Il martirio di s. Caterina (Neapol, 1714);
  • S. Giovanni (Neapol, 1715);
  • 4 oratori per i defunti (Neapol, 1723, 1725, 1728, 1731);
  • Il genere umano in catena liberato da nostra signora (Neapol, 1731);
  • S. Francesco di sales (Neapol, 1734);
  • Gesù adorato dai tre magi, in collaborazione con d. Sarro (Janov, 1737);
  • La distruzione dell’esercito dei cananei con la morte di Sisara (Praha, 1739);
  • Tobias (Neapol, 1741);
  • La ruth (Řím, 1743).

Další chrámová hudba

  • 9 dialoghi con strumenti o continuo;
  • 9 arie per voce e continuo;
  • 27 mottetti;
  • 3 passioni (1 secondo Giovanni e 2 secondo Matteo);
  • 18 messe di cui 2 pastorali;
  • 1 Requiem;
  • 8 Credo;
  • 1 Sanctos,
  • 1 Agnus;
  • 2 Quoniam;
  • 1 Qui sedes;
  • 1 Et incarnatus est Crucifixus;
  • 2 Dies irae e altre 4 parti di messa;
  • 7 Beatus vir;
  • 8 Confitebor;
  • 11 Dixit;
  • 8 Laudate pueri;
  • 3 Laetatus sum;
  • 7 Magnifcat;
  • 7 Nisi Dominus;
  • 2 Miserere;
  • 6 Gloria Patri e altre parti di salmi;
  • 6 notturni per la vigilia di Natale;
  • 7 per il giovedì santo,
  • 5 per il venerdì santo,
  • 3 per il sabato santo,
  • 5 per i defunti,
  • 3 antifone,
  • 13 inni;
  • 1 Improperium;
  • litanie, responsori e sequenze;

Kromě toho zkomponoval 31 kantát: Cantate profane e solfeggi per soprano

Zdroje[editovat | editovat zdroj]