Françoise Dolto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Françoise Dolto

Françoise Dolto (6. listopadu 1908 - 25. srpna 1988) byla francouzská psychoanalytička a pediatrička. Proslula především klinickou prací s malými dětmi a páry dětí s matkou, v teorii se zaobírala především problémem tělesného obrazu, tvrdila, že děti mají "jazyk před vznikem jazyka", jazyk těla. Pro svá rozhlasová a televizní vystoupení patří k nejznámějším psychoanalytikům ve Francii, proto se také umístila v první stovce ankety Největší Francouz z roku 2005, a to jako jediná ze slavné generace francouzských analytiků (Jacques Lacan, Jean Laplanche, André Green, Janine Chasseguet-Smirgelová). K její popularitě rovněž přispělo to, že její sestrou byla Jacques Marette, ministryně pošt a telekomunikací v 1. vládě George Pompidoua, a jejím synem známý francouzský zpěvák Carlos.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Psychanalyse et pédiatrie (1971)
  • Le Cas Dominique (1971)
  • L'Évangile au risque de la psychanalyse
  • Au jeu du désir (1981)
  • Séminaire de psychanalyse d’enfants (1982)
  • Sexualité féminine (1982)
  • L'image inconsciente du corps (1984)
  • Séminaire de psychanalyse d’enfants (1985)
  • Solitude (1985)
  • La Cause des enfants (1985)
  • Enfances (1986)
  • Libido féminine (1987)
  • L'Enfant du miroir (1987)
  • La Cause des adolescents (1988)
  • Quand les parents se séparent (1988)
  • L'Échec scolaire (1989)
  • Autoportrait d'une psychanalyste (1989)
  • Paroles pour adolescents ou le complexe du homard (1989)
  • Lorsque l'enfant paraît (1990)
  • Les Étapes majeures de l'enfance (1994)
  • Les Chemins de l'éducation (1994)
  • La Difficulté de vivre (1995)
  • Tout est langage (1994)
  • Le sentiment de soi: aux sources de l'image et du corps (1997)
  • Le Féminin (1998)
  • La vague et l'océan: séminaire sur les pulsions de mort (1970-1971) (2003)
  • Lettres de jeunesse: correspondance, 1913-1938 (2003)
  • Une vie de correspondances: 1938-1988 (2005)
  • Une psychanalyste dans la cité. L'aventure de la Maison verte (2009)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jean-François de Sauverzac: Françoise Dolto itinéraire d'une psychanalyste, Aubier, Paris 1993.
  • Daniela Lumbroso: Françoise Dolto, la vie d'une femme libre, Plon, Paris 2007.
  • Didier Pleux: Génération Dolto, Odile Jacob, Paris, 2008.