Fosilie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Fosílie)
Skočit na: Navigace, Hledání
zkamenělina prvohorního trilobita druhu Asaphiscus wheeleri z období kambria
zkamenělý otisk prehistorické ryby
zkamenělé pozůstatky druhohorní lilijice druhu Isocrinus nicoleti z období střední Jury

Fosilie (nepřesně zkameněliny) jsou v širším slova smyslu zkamenělé i nezkamenělé zbytky a otisky jiných než recentních organismů nebo jejich stopy a výkaly.

Studiem fosilií a fosilních zbytků se zabývá paleontologie. Nejznámějšími fosiliemi jsou například pozůstatky pravěkých živočichů (trilobitů, dinosaurů, mamutů,...).

Původ slova a pravopis[editovat | editovat zdroj]

Slovo fosilie má původ v latinském fossilis - vykopaný. To pochází od fodere (příč. trp. fossum) - kopat, hrabat.

V češtině se slovo fosilie gramaticky správně píše jen bez čárky, může se však vyslovovat krátce [-si-] i dlouze [-sí-].

Znaky fosilie[editovat | editovat zdroj]

  • je zřetelným důkazem existence organismu
  • podává alespoň základní představu o tvaru a stavbě organismu
  • nepochází ze současnosti (Holocénu), musí pocházet z předchozích geol. období (Pleistocén a dříve, je tedy starší více než 10 000 let)
  • vznikla přirozenou cestou (nebyla vytvořena člověkem)

Co nejsou fosilie[editovat | editovat zdroj]

fosilní horniny a minerály

zkamenělý organismus i ze současnosti (mladší 10000 let)

pseudofosilie - útvary připomínající fosilie, které jsou původu:

  1. anorganického - např.:
  2. antropogenního - artefakty

Vývoj poznatků o fosiliích[editovat | editovat zdroj]

V dřívějších dobách lidé neznali pravou podstatu vzniku zkamenělin. Označovali je tedy např. jako:

Georg Bauer (Agricola) - studoval rudní ložiska, pouze otisky rybích koster považoval za zkameněliny

Konrad Gesner - roku 1565 publikuje obrázky a popis zkamenělin v kompendiu De omni rerum fossilium genere, gemmis, lapidibus metallis, et huiusmedi (dostupné zde)[p 1]

Nicolaus Stenonius - princip superpozice: V normálním vrstevním sledu leží mladší vrstvy sedimentů nad staršími.

William Smith - zákon stejných zkamenělin (1815): Vrstvy obsahující stejné druhy zkamenělin jsou stejně staré.[p 2]

Thomas Huxley - princip homotaxe: Shodné postavení všech sledovaných znaků v různých geologických profilech ukazuje na jejich shodnou uspořádanost, nikoli na jejich jistou (přesnou) současnost. (Organismy se do jiných částí světa šíří se zpožděním, a proto ani fosilie stejných druhů na dvou či více různých místech nemusí svědčit o shodném stáří hornin.)

Klasifikace fosilií[editovat | editovat zdroj]

Podle velikosti[editovat | editovat zdroj]

makrofosilie - viditelné pouhým okem; jejich studiem se zabývá makropaleontologie

mikrofosilie - mikroorganismy, pyl; jejich studiem se zabývá mikropaleontologie

Podle míry zachovalosti / přeměny[editovat | editovat zdroj]

Fosilie jsou obvykle ne zcela přesně chápány jen jako zkameněliny (petrefakty) organismů, které prošly procesem zkamenění (petrifikací). Proces fosilizace může mít různý průběh, který je však zásadní a odráží se v míře zachovalosti fosilie.

Pravé fosilie (fosilie v užším slova smyslu)[editovat | editovat zdroj]

Pravé fosilie jsou zachovalé nepřeměněné (nebo jen málo přeměněné) zbytky organismů. V jejich složení nedošlo k podstatným změnám v důsledku fosilizačních a diagenetických procesů.

  1. Nejčastěji se dochovávají tvrdé části organismů:
  2. může se ale dochovat i měkká tkáň

Nepravé fosilie (fosilie v širším slova smyslu)[editovat | editovat zdroj]

U takto zachovaných fosilií došlo k nahrazení jejich původních schránek nebo tkání jinou minerální látkou, a to dokonce i opakovaně (původně pyritické fosilie mohou v oxidačních podmínkách přejít na limonitizované atd.).

  • (kamenné) jádro - sediment vyplňuje vnitřní prostor schránky. Na vnějším povrchu jádra, se otiskují vnitřní struktury schránky (svalové vtisky, otisky pláště, vaskulární systém ap.).
    1. jádro úplné - sediment vyplní celý vnitřní prostor schránky
    2. jádro neúplné - nedojde k vyplnění celé schránky (sedimentu stojí v cestě např. přepážky ve fragmokonu u hlavonožců)
    3. jádro skulpturní - na povrchu jádra se otiskne skulptura povrchu schránky (schránka se rozpouštěla v nezpevněném sedimentu)
    4. jádro složené - na povrchu jader prolínají struktury jádra vnitřního i struktury povrchu krunýře (k tomu někdy dochází u plochých krunýřů trilobitů)
  • otisk - znázorňuje charakter vnějšího povrchu organizmu, např.zachovaného jako jádro. Jedná se tedy o protiotisk (útvar konkávní). Z čistě deskriptivního hlediska se otisk označuje jako negativ a jádro (či zachovaná schránka) jako pozitiv (má konvexní reliéf).
  • výlitek - jedná se o jádro v širším slova smyslu. Po vytvoření jádra (vnitřního) a po rozpuštění schránky vznikne mezi jádrem a protiotiskem dutina. Jestliže se vyplní sedimentem nebo fosilizačním minerálem vznikne výlitek.
  • odlitek - vznikne vyplněním dutiny po schránce i jejího vnitřního prostoru.

Mezi fosilie v širším slova smyslu se přiřazují též fosilní stopy po činnosti organizmů - ichnofosilie či ichnity (dříve označované jako problematika, hieroglyfy či bioglyfy[p 3]). Jedná se zejm. o otisky končetin, nebo jen drobné dírky po vrtání či cestičky po lezení. Patří sem také zkamenělé výkaly (koprolity)

Odvětví paleontologie, které se zabývá výzkumem fosilních stop se nazývá ichnologie (též palichnologie či paleoichnologie).

Vznik fosilií[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji tak, že živočich nebo rostlina uvízne v usazeninách, obvykle pod vodou. I když se masité části těla takto pohřbených živočichů rychle rozloží, tvrdé složky, kosti a skořápky zůstanou zachovány, v některých případech prakticky bez poškození. Většinou však prosakující voda částečně nebo úplně zanese spáry a dutiny nerostnými usazeninami a promění je v kámen. V případě dřeva může být původní hmota postupně, molekulu za molekulou, nahrazována minerály, především oxidem křemičitým. V tomto případě se zachovají původní charakteristické rysy včetně letokruhu, ba dokonce i buněčné struktury. Fosilizace může proběhnout i tak, že původní struktury zcela zmizí a zanechají po sobě buď dutinu, nebo jakousi přírodní "formu" ve skále. Občas do těchto forem pronikají jiné materiály, které pak vytvářejí odlitek originálu. Formám "na listy" a jiné tenké struktury se říká otisky. Původní obrysy listu a živočichu s měkkým tělem se můžou uchovat také v jemném nánosu bahna. Zvlášť krásné jsou takto vzniklé jemné prokreslené otisky kapradin.

Horniny, ve kterých nalézáme zkameněliny[editovat | editovat zdroj]

Největší množství fosilií se nachází v sedimentárních horninách, v jílovitých břidlicích, ve vápenci a v pískovci, kam byl ten či onen organismus pohřben v období jejich vzniku. Mimořádně vzácné jsou zkameněliny v metamorfovaných horninách, protože fosilie v původní hornině byly obvykle zničeny při její transformaci. Některé sedimentární horniny jsou prakticky ztuhlými nánosy fosilií. Bílé útesy u Doveru na březích Lamanšského průlivu jsou mocnými vrstvami naplavené křídy. Tento typ vápence se téměř výlučně skládá z úlomků miniaturních mušliček a uhličitanu vápenatého, pocházejícího z pozůstatku malých mořských živočichů. Velmi vzácné jsou nálezy „forem“ rostlin a zvířat v magmatických horninách. V Oregonu objevili zcela ojedinělou „formu“ jednoho druhu nosorožce, který zahynul při sopečném výbuchu zhruba před dvaceti miliony let.

Jantar[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Baltský jantar.

Skoro by se dalo říct, že kousek jantaru s nedotčeným exemplářem drobného hmyzu jsou vlastně dvě zkameněliny zároveň, protože tento odpradávna ceněný žlutý sklovitý organický minerál je zkamenělým kouskem stromové pryskyřice. Jantar samotný ale za fosilii považovat nemůžeme, protože nevypovídá nic o stavbě a tvaru organismu, ze kterého pochází. Označujeme jej tedy jako fosilní pryskyřici.

Jantar se většinou nachází na pobřeží Baltského moře, kde kdysi bohaté jehličnaté lesy bývaly zdrojem jantarotvorné suroviny. Hmyz, listy a jiné kousky rostlin se občas v lepkavé pryskyřici zachytily a ta pak zkameněla. Hmyz se zachoval tak dokonale, že vidíme dokonce i jemné žilky v křídlech, a vypadá to, jakoby stále v kousku jantaru fyzicky byl. Ve skutečnosti tomu tak není. Zbyla z něj jen pouhá forma s obtiskem.

Fosilní koncentrace[editovat | editovat zdroj]

Fosilní koncentrace je jakákoli relativně velká akumulace fosilií bez ohledu na taxonomické složení, stav zachování nebo stupeň postmortální modifikace.

Posuzují se dle:

Lagerstätten[editovat | editovat zdroj]

Fossil-Lagerstätte (Fossillagerstätte, Lagerstatte, Lagerstaette)[p 4] je hornina obsahující fosilie, které jsou dostatečně dobře zachovány, nebo jsou dostatečně hojné pro odběry.

Významné paleontologické lokality[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší fosilie[editovat | editovat zdroj]

prokaryota (ca před 3,8 mld. let)

eukaryota (ca před 2 mld. let)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Kompendium je sestaveno z prací několika autorů. Gesnerův vlastní příspěvek (pojednání o zkamenělinách a drahých kamenech) je v knize uveden jako poslední. (Odkaz vede přímo na něj.)
  2. Nemusí to platit vždy, během fosilizace může dojít k přeplavení fosilií do jiných vrstev. Zřetel je třeba brát i na princip homotaxe.
  3. Bioglyfy jsou definovány jako nerovnosti vrstevních ploch organického původu.
  4. v množném čísle je koncovka -n

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Malá Československá encyklopedie
  • Fejfar, O.: Zkamenělá minulost. Albatros, Praha, 1989. 2. vyd. 304 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]