Fluorid křemičitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fluorid křemičitý
Obecné
Systematický názevFluorid křemičitý
Ostatní názvyTetrafluorsilan
Anglický názevSilicon tetrafluoride
Německý názevSiliciumtetrafluorid
Sumární vzorecSiF4
Vzhledbezbarvý plyn nebo kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS7783-61-1
PubChem24556
UN kód1859
Číslo RTECSVW2327000
Vlastnosti
Molární hmotnost104,078 g/mol
Teplota tání−86,8 °C (220 kPa)
Teplota varu−65 °C (241 kPa)
Teplota sublimace−95,7 °C
Hustota2,17 g/cm3 (−170 °C)
1,66 g/cm3 (−90 °C)
0,004 69 g/cm3 (0 °C)
Kritická teplota Tk−14,06 °C
Kritický tlak pk3 718 kPa
Rozpustnost ve voděreaguje
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnicea=0,425 1 Pam6mol−2
b= 55,71×10−6 m3mol−1
Struktura
Krystalová strukturakubická plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížkya=541 pm (−170 °C)
Tvar molekulytetraedr
Dipólový moment0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1 548 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt90,1 J/g
Entalpie varu ΔHv147,6 J/g
Entalpie sublimace ΔHsub56,8 J/g
Standardní molární entropie S°282 J K−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−1 506 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,707 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR23, R35
S-větyS9, S26, S36, S45
NFPA 704
0
3
2
W
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid křemičitý (neboli tetrafluorosilan) je chemická sloučenina křemíku a fluoru s chemickým vzorcem SiF4.

Jde o těkavou látku s bodem varu pouhé 4 °C nad jejím bodem tání. Poprvé jej syntetizoval John Davy v roce 1812.[2] Je mimo jiné součástí sopečných plynů,[3] kde vzniká reakcí fluorovodíku s oxidem křemičitým: 4HF + SiO2 → SiF4 + 2H2O.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Silicon tetrafluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. John Davy. An Account of Some Experiments on Different Combinations of Fluoric Acid. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 1812, roč. 102, s. 352–369. Dostupné online. DOI 10.1098/rstl.1812.0020. 
  3. T. Mori, M. Sato, Y. Shimoike, K. Notsu. High SiF4/HF ratio detected in Satsuma-Iwojima volcano's plume by remote FT-IR observation. Earth Planets Space. 2002, s. 249–256. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]