Fluorid antimoničný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fluorid antimoničný
Antimony-pentafluoride-2D.png Antimony-pentafluoride-monomer-3D-balls.png
Obecné
Systematický název Fluorid antimoničitý
Anglický název Antimony pentafluoride
Německý název Antimon(V)-fluorid
Sumární vzorec SbF5
Vzhled Bezbarvá viskózní kapalina
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 216,74 g/mol
Teplota tání 8,3 °C
Teplota varu 149,5 °C
Hustota 2,997 g/m3 (23 °C)
Rozpustnost ve vodě reaguje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpouští se v kapalném SO2 a SO2FCl
Tlak páry 13 hPa (25 °C)
Termodynamické vlastnosti
Entalpie varu ΔHv 200,2 J/g
Měrné teplo 0,496[jednotka?] (konst. tlak, 25 °C, plyn)
Bezpečnost
Dráždivý
Dráždivý (Xi)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R20/22, R51/53
S-věty S2, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
4
1
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fluorid antimoničný je sloučeninou antimonu a fluoru, jeho chemický vzorec je SbF5. Za normálních podmínek to je bezbarvá kapalina. Má velmi silné korozivní účinky a je toxický. S vodou reaguje za vzniku plynného fluorovodíku.

Fluorid antimoničný je součástí kyseliny fluoroantimoničné, která je nejsilnější známou kyselinou o 100% koncentraci.[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  
  1. Olah, G. A.(2001). A Life of Magic Chemistry: Autobiographical Reflections of a Nobel Prize Winner.John Wiley and Sons, 100–101. ISBN 0-471-15743-0.