Fluidní kotel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled ke dnu kotle

Fluidní kotel (z lat. fluidus, tekutý) je zařízení pro fluidní spalování zejména práškového uhlí. Pro vysokou účinnost i další výhody se užívá ve všech větších teplárnách a elektrárnách.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Jemně rozemleté uhlí (případně i jiné látky) smíšené se vzduchem nabývá nad fluidním roštem vlastností tekutin. Práškové uhlí má daleko větší povrch než stejný objem kusového uhlí, takže rychle a stejnoměrně shoří na jemný popel, vhodnou regulací teploty lze dosáhnout snížení nežádoucích zplodin, zejména NOx. Protože vlastní hoření probíhá téměř okamžitě, dá se fluidní kotel dobře regulovat, a do směsi lze přidávat i další práškové látky, které na sebe váží například oxid siřičitý. Fluidní kotel dosahuje vysoké účinnosti (37 - 48 %), je to však zařízení poměrně složité, které se musí ze studeného stavu při najíždění postupně ohřívat až na provozní teplotu 850 °C. Při spalování uhlí je zpravidla před kotlem instalován drtič na uhlí, aby zrnitost na vstupu do kotle nepřesáhla 10 mm. Při zacházení s uhlím jsou potom třeba různá opatření, aby nedocházelo k samovznícení, k explozi uhelného prachu a podobně. Proto se používá ve středních a větších energetických provozech, kde se ale dnes tímto způsobem vyrábí asi 50 % světové elektrické energie.

Princip fluidního spalování byl poprvé vyzkoušen v USA začátkem 20. století (Milwaukee 1918) a byl výjimečně zkoušen i u parních lokomotiv a lodí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]