Florence Nightingalová
| Florence Nightingalová | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 12. května 1820 Florencie |
| Úmrtí | 13. srpna 1910 (ve věku 90 let) Londýn |
| Místo pohřbení | Wellow |
| Bydliště | Spojené království Velké Británie a Irska |
| Povolání | všeobecná sestra, statistička, spisovatelka, politička a učitelka |
| Ocenění | Fellow of the Royal Statistical Society (1858) Decoration of the Royal Red Cross (1883) Řád Za zásluhy (1907) |
| Nábož. vyznání | anglikánství |
| Rodiče | William Nightingale[1][2] a Frances Smith[3][1][2] |
| Příbuzní | Frances Parthenope Verney[1][2] (sourozenec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Florence Nightingalová (12. května 1820 Florencie, Itálie – 13. srpna 1910, Londýn) byla anglická ošetřovatelka šlechtického původu, autorka odborné literatury a průkopnice srovnávací lékařské statistiky. Byla známá jako "dáma s lucernou" ("The Lady with the Lamp").
Životopis
Florence Nightingalová se narodila 12. května 1820 v Itálii ve Florencii, a proto dostala jméno Florence. Její rodiče, William Edward a Frances Nightingalová, byli zámožní a asi dva roky pobývali na svatební cestě v Evropě. Měla o rok starší sestru Parthenope. V Anglii přebývali převážně v Lea Hurst v Derbyshire. Na zimu se stěhovali do Embley v Hampshire. Florence i její sestru učil již od mala jejich otec, který vystudoval Cambridge. Učil je matematiku, dějepis, filozofii, ale i cizí jazyky (francouzštinu, italštinu, němčinu, řečtinu a latinu). Florence na rozdíl od její sestry učení bavilo. Vyrostla z ní mladá atraktivní žena, která ale neměla zájem, jak bylo v té době zvykem, vdát se a uzavřít do rodinného kruhu. Již od mala měla v sobě hodně sociálního cítění, kterému ji naučil William Smith, dědeček z matčiny strany. Ten byl členem hnutí abolicionistů, tj. hnutí za osvobození otroků v Evropě a Americe.
„Bůh promluvil ke mně a vyzval mne do svých služeb.“
Doma se nesetkala s velkým pochopením ani oporou, jelikož v té době mělo postavení zdravotní sestry velice špatnou pověst. Navíc v 19. století ženy z lepších domácností většinou nepracovaly. Proti tomu Florence velice protestovala, nelíbilo se ji žít v tzv. zlaté kleci, na které byly ženy v té době zvyklé. Trvalo přes 10 let než její rodiče souhlasili s tím, aby z ní byla zdravotní sestra.
Její zájem o nemocnice a práci zdravotní sestry se začal rozvíjet, když navštěvovala nemocné v jejich domovech v okolí Dörfern. Své zkušenosti potom získala hlavně v Londýnské a Edinburské nemocnici, kde se taky seznámila s Elisabeth Fryovou. Elizabeth velice zaujala sociální reforma s níž Florence přišla. V roce 1844 se stala vůdčí osobností za zlepšení lékařské péče v nemocnicích podporou Charlese Villiersea, tehdejšího prezidenta organizace za práva chudých. To vedlo k její aktivní roli v hnutí za práva chudých.
Zdravotní sestrou se rozhodla stát v roce 1845. Problémem doby nebylo jenom prostředí ve kterém se nemocní nacházeli, ale také nedostatečná vzdělanost sester. V nemocnicích se nedodržovaly základy hygieny, chyběla organizace práce a lidský přístup k nemocnému. Proto se taky vydala spolu s rodinnými přáteli na cestu do Itálie, Řecka a Egypta a v roce 1850 do Německa. V Německu navštívili nemocnici faráře Theodora Fliednera a školu diakonie v Kaiserswerthu nedaleko Düsseldorfu. Theodor Fliedner byl evangelický farář a tuto nemocnici a školu založil v říjnu 1836 s cílem poskytnout humanitární pomoc. V roce 1849 se Florence zúčastnila tříměsíčního kurzu v tamějších ústavech. Následně pracovala u Milosrdných sester v Paříži. V srpnu 1853 nastoupila na post superintendantky Institutu péče o nemocné dámy v Londýně, kde působila až do října 1854.
V září 1853 začala Krymská válka, která s sebou přinesla tisíce zraněných vojáků, na které nebyla zdravotnická zařízení v Turecku připravena. Když se o špatné situaci vojáků v lazaretech začalo psát v novinách pro britskou veřejnost, ministr války Sidney Herbert poprosil Florence, aby zorganizovala ošetřovatelskou péči pro vojáky. Florence dala dohromady 38 zdravotních sester, se kterými 21. října odjela do Turecka (do Scutari, což je řecký název pro istanbulskou čtvrť, nyní samosprávný obvod Istanbulu s názvem Üsküdar; nachází se na asijském břehu Bosporu), kde zprvu nenašla pochopení - lékaři nechtěli sestry k nemocným pouštět.
Válka přinesla kolem 400 000 mrtvých vojáků, ale mnohem více jich zemřelo vlivem špatné hygieny na choleru, tyfus a krvavé průjmy. Proti únavě, špatné výživě a životním podmínkám se Florence snažila bojovat hlavně s pomocí hygienických opatření jako je pravidelná výměna ložního prádla, adekvátní osvětlení, pravidelné větrání, zdravější strava a lepší jídelní vybavení. Zároveň podporovala aktivitu nemocných a zlepšení dodávek léčiv. Všechna tato opatřením přinesla větší šance na uzdravení zraněných a nemocných vojáků.
Hygienická komise z Anglie přijela až 6 měsíců po příjezdu Florence a zajistila vymytí odpadních stok a kanalizace a zlepšení větrání. Florence se povedlo dát dohromady nakonec 125 dobrovolných zdravotních sester a svou činností snížila úmrtnost ze 42 na 2 %. Rapidní pokles úmrtnosti potvrdil souvislost mezi hygienou a zdravím. Získaná praxe byla později podkladem pro její práci pro Královskou komisí pro zdraví armády o vlivu životních podmínek na zdraví.
Přezdívku „dáma s lampou“ získala od vojáků, kteří si ji tak pamatovali z jejích večerních obchůzek u pacientů a veřejně známou se stala díky otištění v anglických Timesech.
Zatímco byla ještě stále v Turecku, vedlo 29. listopadu 1855 veřejné shromáždění na podporu práce Florence k ustanovení nadačního fondu Nightingalové pro výcvik sester, který z počátku obdržel mnoho štědrých darů. Čestným tajemníkem tohoto fondu se stal Sidney Herbert a předsedou pak vévoda z Cambridge.
Stále bylo potřeba doplnit vzdělání sester. K tomu došlo v roce 1860, kdy Florence otevřela první zdravotnickou školu v Anglii. Zdravotní sestry a porodní asistentky byly vedeny místními lékaři, kteří vycházeli z vědeckých a moderních norem. Tato škola vznikla v nemocnici Sv. Tomáše a dnes se jmenuje Škola Florence Nightingalové pro zdravotní sestry a porodní asistentky. První zde vystudované sestry začaly pracovat roku 1865 v ošetřovně chudobince v Liverpoolu. Vzdělání sester vedlo nejen ke zvýšení úrovně zdravotnictví, ale i ke zlepšení kreditu povolání zdravotní sestry. V čele této nové školy stála Sarah Wardrop. Studium trvalo jeden rok, během kterého budoucí sestry navštěvovaly různé přednášky, ale hlavně absolvovaly praxi pod dohledem zkušené sestry. Roku 1869 Florence spolu s Dr. Elizabeth Blackwellovou otevřely vysokou školu medicíny pro dívky.
První publikovaná práce Florence vzniká po jejích zkušenostech z Keiserswerthu roku 1851, byla anonymní a obsahovala její první nápady vedoucí k přípravě diakonek pro práci v nemocnici. V roce 1860 vzniká slavné dílo Florence Nightingalové Notes on Nursing, kde se autorka zaměřuje na práci sestry, a která je základním kamenem jejího učebního plánu. Zmiňuje nutnost pečlivého pozorování a taky potřebu reagovat na pacientovo přání. Tato kniha vyšla dohromady v 11 jazycích. Mezi její další známé publikace patří také Poznámky k nemocnici, kde popisuje uplatňování hygienických technik ve zdravotnických zařízeních. V roce 1874 vydává Florence další knihu s názvem Život a smrt v Indii. Zde popisuje budování královské zdravotní komise pro indickou armádu a díky které se stala vedoucí figurou boje za zlepšení zdravotní péče a veřejného zdraví v Indii.
Celkem vydala Florence 200 knih, dokumentů, zpráv a letáků věnujících se sociálním problémům, záležitostem ovlivňujícím zdraví, efektivitě a nemocniční administrativě britské armády. Hrála hlavní roli v ustanovení královské komise pro zdraví armády, jejíž předsedou se stal Sidney Herbert. Přestože Florence jako žena nemohla být součástí komise, napsala pro ni zprávu o více než tisíci stranách a byla nápomocna k realizaci svých doporučení. Její zpráva vedla k zásadnímu zlepšení péče o vojáky a ustanovení armádní zdravotnické školy a detailního systému armádních lékařských záznamů.
Florence je také považována za průkopnici lékařského turismu a to na základě jejích dopisů z roku 1856, kde píše o lázních v Turecku a detailně popisuje zdravotní podmínky, fyzický popis míst, informace o stravě a jiné důležité detaily o pacientech. Dá se předpokládat, že směřovala pacienty se skromnými prostředky k cenově dostupné léčbě.
Práce Florence sloužila jako inspirace pro sestry i v Americké občanské válce a vláda Unie se na Florence obrátila s prosbou o pomoc při organizaci polních nemocnic. Poskytla také znalosti zakladatelce ošetřovatelství v Americe Lindě Richardové.
Florence od mala vynikala v matematice a stala se tak průkopnicí v použití statistických údajů v oblasti epidemiologie a analýzy veřejného zdraví. Pod jejím vedením britská vláda zavedla systematické shromažďování statistických údajů o počtu obyvatel. Byla také průkopnicí ve vizuální prezentaci informací a statistických grafů a to hlavně ve svých zprávách pro členy parlamentu a úředníky, kteří neradi četli klasické statistické zprávy. Mimo jiné hojně používala koláčový graf, který byl vyvinut roku 1801.
Florence se stala příkladem nejen pro Anglii, ale i pro celý svět. Sám Jean Henri Dunant, zakladatel Červeného kříže roku 1864, potvrdil, že největším příkladem pro něj byla právě Florence.
„Sice jsem zakladatelem Červeného kříže a tvůrcem Ženevské konvence, ale o úctu, která se mi dostala, se dělím s jednou anglickou dámou. To, co mě přimělo jet během války do Itálie a bitevní pole u Solferina a pomáhat, byl ten velký vzor, který nám Florence na Krymu dala.“ Zbytek svého života strávila Florence propagováním zřizování a rozvoje zdravotnických profesí a jejich organizací do moderní podoby. Byla zastáncem zlepšování péče a podmínek ve vojenských a civilních nemocnicích v Británii.
Florence Nightingalová zemřela v 13. srpna 1910 doma v Londýně. Jako uznání její práce obdržela od královny Viktorie Královský Červený kříž a jako první žena britský Řád za zásluhy pro britské impérium. Na počest jejího narození se slaví 12. květen jako Mezinárodní den sester(ošetřovatelství). Je druhou nejznámější osobností z viktoriánské doby po královně Viktorii[zdroj?].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Florence Nightingalová na Wikimedia Commons 
Osoba Florence Nightingaleová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Florence Nightingalová
