Fimfárum - Do třetice všeho dobrého

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fimfárum - Do třetice všeho dobrého
Země Česko
Jazyk čeština
Délka 75 minut
Žánr loutkový
Námět Jan Werich
(tři pohádky z knihy Fimfárum)
Scénář Jiří Kubíček
Martin Vandas
Režie Vlasta Pospíšilová
Kristina Dufková
David Súkup
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Jan Werich
Jiří Macháček
Miroslav Krobot
Ota Jirák
Roman Říčař
Miroslav Vladyka
Produkce Martin Vandas
Hudba Karel Holas
Vladimír Merta
Jaroslav Uhlíř (píseň)
Kamera Hubert Hesoun
Zdeněk Pospíšil
Výroba a distribuce
Premiéra 10. února 2011 Česko
Distribuce Bioscop
Rozpočet 29 018 793 Kč[1]
Předchozí a následující díl
Fimfárum 2 (2006)

Fimfárum - Do třetice všeho dobrého (2011) je třetí ze série celovečerních loutkových filmů podle pohádek z knihy Jana Wericha Fimfárum. Je složen z pohádek Jak na Šumavě obři vyhynuli (9 minut; režie: Kristina Dufková, výtvarník: Denisa Grimmová), O kloboučku s pérkem sojčím (25 minut; režie: Vlasta Pospíšilová, výtvarník: Petr Poš) a Rozum a Štěstí (40 minut; režie: David Súkup, výtvarník: Patricia Ortiz Martinez). Film byl natočen stereoskopicky (3D).

Pohádky ve filmu jsou umístěné do 60. let 20. století, tvůrci do nich ale vložili odkazy na dnešní dobu. Např. v pohádce Rozum a Štěstí je k vidění počítač.[2]

V Česku a na Slovensku film v kinech vidělo 80 000 diváků a byl uveden na 30 festivalech. V lednu 2012 měl premiéru v kinech ve Francii. Hlavní roli vypravěče nadaboval francouzský herec André Wilms. Do poloviny roku 2012 ho pak ve Francii vidělo cca 50.000 diváků.[3]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Natáčení ve studiích animovaného filmu Anima a Hafan film trvalo 24 měsíců (od února 2008), celková výroba trvala tři roky. Pro film vzniklo 70 loutek, některé mají až 40 pohyblivých částí. V největší scéně hrálo najednou 29 loutek.[1] Originální loutka Štěstí byla do 14. února v charitativní internetové aukci pro Centrum Paraple.[1] Aukce začínala na jedné koruně, v neděli 13. února byla její cena 66 766 Kč.[4] Nakonec se vydražila za 100 300 Kč.

Film se nenatáčel na kameru, ale (podobně jako u Fimfára 2) na digitální fotoaparát. Jednu sekundu filmu tvoří 25 políček (25 fotografií). Natočilo se asi 234 000 políček (10 terabitů dat).[5] Natáčelo se na 3 scénách zároveň, na čtvrté už souběžně vznikala další dekorace.[6]

Producent filmu se rozhodl natáčet ve 3D až po natočení první pohádky O kloboučku s pérkem sojčím, poté, co se přesvědčil, že do 3D půjde převést i již natočená část. Pro film pak vznikla vlastní technologie natáčení ve 3D (zařízení na snímání dvěma paralelními kamerami se ukázalo být příliš drahé), která spočívá v plynulém pohybu kamery – jedna kamera tak snímala obraz pro obě oči.[6]

Hudbu k filmu skládal Karel Holas, pak si ale zlomil obě ruce při havárii na motorce a hudbu k pohádce Rozum a Štěstí rychle složil Vladimír Merta.[1] Ve filmu zazní také píseň Němá pana Jaroslava Uhlíře s textem Zdeňka Svěráka.

Počítalo se s až stovkou kopií filmu do kin,[5] nakonec jich jde 16 klasických a 70 digitálních.[6] Film stál zhruba 30 milionů Kč, další 3 až 4 miliony stála distribuce a marketing.[6]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Pohádka Rozum a Štěstí získala v roce 2012 ocenění na festivalu v Bělorusku a ve Valencii.[7]

Recenze[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d SPÁČILOVÁ, Mirka: Fimfárum by zabralo 4 460 DVD nosičů. Ve 3D je kvůli dětem a trhu. iDNES.cz 9. února 2011. [cit. 2011-02-13]. Dostupné online.
  2. GREGOR, Jan: Trojrozměrný Werich. Respekt 6/2011, 7. února 2011: s. 59–61.
  3. KOŘÍNEK, Petr: Krátké animované filmy předních českých tvůrců hubí reklama. iDNES.cz 22. února 2012. [cit. 2012-02-28]. Dostupné online.
  4. [1]
  5. a b voj: Třetí Fimfárum má za sebou poslední klapku. Lidové noviny 8. října 2010: s. 9.
  6. a b c d PROCHÁZKA, Michal: Třetí Fimfárum má být alternativou k líbeznému Disneymu. Aktuálně.cz 9. února 2011. [cit. 2011-02-09]. Dostupné online.
  7. kul: Pohádka Rozum a Štěstí bodovala v zahraničí. Mladá fronta DNES 27. listopadu 2012: s. C11.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]