Filosofie mysli

Filosofie mysli je obor filosofie, který studuje povahu mysli, duševních schopností a vědomí a jejich vztah k fyzickému tělu, především k mozku.

Za ústřední téma filosofie mysli se obvykle považuje tzv. problém mysli a těla (též psychofyzický problém). Existují ovšem i další sporné otázky, které se netýkají vztahu mysli a fyzického těla.

Dvěma základními přístupy snažícími se řešit problém mysli a těla jsou dualismus a monismus.

Dualistický přístup lze vysledovat až k Platónovi, Aristotelovi a hinduistickým učením sánkhja a jóga. Nejjasněji byl formulován René Descartem, představitelem substančního dualismu. Substanční dualismus prohlašuje, že mysl je zásadně jiná než tělo a je na tělu nezávislá. Dualismus vlastností tvrdí, že mysl a tělo jsou vzájemně neredukovatelnými aspekty téže bytosti.

Monismus je přesvědčení, že mysl a tělo nejsou ontologicky rozdílné entity. Tento postoj zaujímal v západní filosofii nejprve Parmenides a později jej přijal Baruch Spinoza. Fyzikalismus tvrdí, že existují pouze entity obsažené ve fyzikálních teoriích, a že vědecký rozvoj nakonec umožní vysvětlit mysl v pojmech této teorie. Idealismus tvrdí, že existuje pouze mysl a že vnější svět je buď sám mentální, nebo se jedná o myslí vytvořenou iluzi. Neutrální monismus postuluje existenci nějaké další, neutrální substance, a hmotu a mysl považuje za vlastnosti této neznámé substance.

Reference

• V tomto článku je použit překlad textu z článku Philosophy of mind na anglické Wikipedii.