Filip Švábský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Filip Švábský
římskoněmecký král, toskánský markrabě a švábský vévoda
Portrét
Korunovace1198
Narozenísrpen 1177
Úmrtí21. června 1208
Bamberk
PohřbenKatedrála v Bamberku
Katedrála ve Špýru
ManželkaIrena Angelovna
PotomciBeatrix Štaufská
Kunhuta Štaufská
Marie Štaufská
Alžběta Štaufská
Rainald
Fridrich
Beatrix
RodŠtaufové
OtecFridrich I. Barbarossa
MatkaBeatrix Burgundská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Švábský, či jen Filip Šváb (německy Philipp von Schwaben, srpen 1177 – 21. června 1208, Bamberg) byl od roku 1198 do své násilné smrti římský král.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vražda v Bamberku (středověká iluminace)

Filip Karel Heinz byl nejmladší syn císaře Fridricha Barbarossy a jeho druhé manželky Beatrix Burgundské. Původně se mu dostalo duchovního vzdělání a v letech 1190 až 1193 byl také biskupem würzburským a byl jmenován vévodou franským. Teprve po smrti starších bratrů[pozn. 1] opustil mladík duchovní cestu a v roce 1195 byl zvolen vévodou z Tuscie a roku 1196 převzal titul švábského vévody.

V květnu 1197 se v Gunzelechu u Augsburgu oženil s Irenou, vdovou po mladém sicilském králi Rogerovi. Týž rok na malárii zemřel Filipův starší bratr a císař Jindřich VI. Říše osiřela a ač byl již roku 1196 korunován římským králem Jindřichův malý syn, králem se i pro šířící se zvěst o chlapcově úmrtí[1] po nezbytných vyjednáváních stal Filip. V září 1198 byl v Mohuči korunován římským králem. Současně si však welfská strana zvolila za krále Otu IV. Brunšvického z rodu Welfů. Rozpoutal se urputný boj o trůn, kterého využil český král Přemysl, přikláněje se hned na tu, hned na onu stranu, až získal od obou rivalů potvrzení dědičného královského titulu, který mu navíc přiznal i papež Inocenc III., jenž ve sporu o římskou korunu podporoval Otu Brunšvického.[2]

„ ... stavíme se proti [Filipovi], neboť jestliže by měl bratr nastoupit po bratrovi stejně, jako syn po otci, zdálo by se, že říše... není udělována volbou, ale [rodovým] následnictvím. Proto by se to, co by mělo být svobodné, zdálo dědičným... “
— Inocenc III.[3]

V následujících letech se Filipova pozice na římském trůně vylepšila, protože po porážce Anglie, k níž byl soupeř Ota poután příbuzenskými vztahy, přišel o anglickou finanční podporu. Mnoho jeho spojenců včetně bratra Jindřicha poté přešlo na Filipovu stranu. V bitvě u Wassenbergu 27. července 1206 byl Ota zraněn a poražen. Poté byl nucen vzdát se svých území v okolí Brunšviku a ztratil dokonce i papežskou podporu.

K nečekanému zvratu došlo 21. června 1208 na sněmu v Bambergu, kdy se stalo něco u Němců dosud neslýchaného. Bavorský falckrabě Ota VIII. z Wittelsbachu prořízl při siestě v biskupském paláci nic netušícímu Filipovi krční tepnu a poté se mu i se společníky[4] podařilo utéct. Vražda byla pravděpodobně odplatou na zrušené zasnoubení s Filipovou dcerou Beatrix.

„ Císař Filip byl zabit od falckrabího Oty. “
— Druhé pokračování Kosmovy kroniky[5]

Tělo zesnulého bylo pohřbeno v bamberském dómu. O pět let později nechal Fridrich II. strýcovy ostatky přenést do Špýru, kde byly 29. prosince 1213 v olověné rakvi uloženy po boku jeho předků. Roku 1900 byl Filipův hrob znovu otevřen. Pozůstatky krále byly zavinuté do hedvábných rouch, z nichž některá pocházela z textilních dílen v Palermu[6] a podařilo se je částečně zrekonstruovat.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Oženil se s byzantskou princeznou a vdovou po sicilském králi Irenou Angelovnou. Z manželství se narodilo celkem sedm dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři dcery:

Vývod předků[editovat | editovat zdroj]

Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Švábský
 
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Švábský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Anežka z Waiblingenu
 
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Barbarossa
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich IX. Bavorský
 
 
 
 
 
 
 
Judita Welfská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Wulfhilda z Billungu
 
 
 
 
 
 
 
Filip Švábský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Štěpán I. Burgundský
 
 
 
 
 
 
 
Renaud III. Burgundský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Beatrix Lotrinská
 
 
 
 
 
 
 
Beatrix Burgundská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Gerard I. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 
Agáta Lotrinská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Hedvika Namurská
 
 
 
 
 
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Fridricha († 1191 před Akkonem při třetí křížové výpravě) a Konráda II. († 1196 při osobní potyčce).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. S. 176. Dále jen Zlatá bula sicilská. 
  2. ↑ Zlatá bula sicilská, str. 48
  3. ↑ MUNDY, John Hine. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-927-0. S. 230. Dále jen Evropa vrcholného středověku. 
  4. ↑ WIHODA, Martin. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha: Argo, 2005. 316 s. ISBN 80-7203-682-3. S. 184. 
  5. ↑ Pokračovatelé Kosmovi. Příprava vydání Marie Bláhová, Zdeněk Fiala; překlad Karel Hrdina, Václav Vladivoj Tomek, Marie Bláhová. Praha: Svoboda, 1974. S. 94. Dále jen Pokračovatelé Kosmovi. 
  6. ↑ RADER, Olaf B. Fridrich II. Sicilan na císařském trůně. Praha: Argo, 2016. ISBN 978-80-2571929-9. S. 62. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CSENDES, Peter. Philip von Schwaben : ein Staufer im Kampf um die Macht. Darmstadt: Primus, 2003. 240 s. ISBN 3-89678-458-7. (německy) 
  • MUNDY, John Hine. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha: Vyšehrad, 2008. 446 s. ISBN 978-80-7021-927-0. 
  • SCHNITH, Karl Rudolf, a kol. Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln: Verlag Styria, 1990. 388 s. ISBN 3-222-11973-2. (německy) 
  • Andreas Bihrer: König Philipp von Schwaben – Bamberg, 21. Juni 1208. In: Michael Sommer (Hrsg.): Politische Morde. Vom Altertum bis zur Gegenwart. Darmstadt 2005, S. 117–126.
  • Joachim Heinzle: Philippe – des rîhes krône – der weise. Krönung und Krone in Walthers Sprüchen für Philipp von Schwaben. In: Thomas Bein (Hrsg.): Walther von der Vogelweide. Textkritik und Edition. Berlin 1999, S. 225–237.
  • Bernd Ulrich Hucker: Der Königsmord von 1208 – Privatrache oder Staatsstreich? In: Die Andechs-Meranier in Franken. Europäisches Fürstentum im Mittelalter. Mainz 1998, S. 111–128 (nicht unproblematisch).
  • Hans Martin Schaller: Der deutsche Thronstreit und Europa 1198–1218. Philipp von Schwaben, Otto IV., Friedrich II. In: Mario Kramp (Hrsg.), Krönungen. Könige in Aachen. Geschichte und Mythos. Mainz 2000, S. 398–406.
  • Bernd Schütte: König Philipp von Schwaben. Itinerar - Urkundenvergabe - Hof. Hannover 2002, ISBN 3-7752-5751-9.
  • Eduard Winkelmann: Philipp von Schwaben und Otto IV. von Braunschweig, 1.Bd., König Philipp von Schwaben, 1197–1208, Leipzig 1873, Neudruck Darmstadt 1963
  • Egon Boshof: Innozenz III. und der deutsche Thronstreit, Papst Innozenz III. Weichensteller der Geschichte Europas, hg. von Thomas Frenz, Stuttgart 2000, S. 51-67.
  • Klaus von Eickels: Otto IV. (1198–1218) und Philipp (1198-1208), in: Die deutschen Herrscher des Mittelalters. Historische Portraits von Heinrich I. bis Maximilian I., hg. von Bernd Schneidmüller – Stefan Weinfurter, München 2003, S. 272-292.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Předchůdce:
Kristián I. 		Znak z doby nástupu Toskánský markrabě
1195–1197 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
–
Předchůdce:
Jindřich VI. 		Znak z doby nástupu Římsko-německý král
Filip II.
1198–1208 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ota IV.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Filip_Švábský&oldid=22981868“