Filip I. Kastilský

Filip I. Kastilský
	spolukrál Kastilie a Leónu
Doba vlády	1504–1506
Narození	22. července 1478; Bruggy
Úmrtí	25. září 1506 (ve věku 28 let); Burgos
Pohřben	katedrála v Granadě
Předchůdce	Isabela Kastilská
Nástupce	Jana I. Kastilská
Manželka	Jana I. Kastilská
Potomci	Eleonora; Karel V.; Isabela; Ferdinand I.; Marie; Kateřina
Dynastie	Habsburkové
Motto	Dominus adjutor meus/; Bůh je mým pomocníkem
Otec	Maxmilián I. Habsburský
Matka	Marie Burgundská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip I. Sličný (22. července 1478, Bruggy – 25. září 1506, Burgos) byl rakouský arcivévoda, vévoda burgundský, lucemburský, brabantský a geldernský, hrabě flanderský a holandský a kastilský a leónský spolukrál jako manžel Jany I. Kastilské pocházející z habsburské dynastie.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako prvorozené dítě v manželství burgundské vévodkyně Marie Burgundské, dědičky bohatých držav Karla Smělého, a jejího manžela Maxmiliána, pozdějšího císaře Svaté říše římské.

Dědictví po matce[editovat | editovat zdroj]

Jeho matka zemřela již v dubnu 1482 a tři dny před svou smrtí nechala vyhotovit testament, v němž odkázala všechny své državy právě synu Filipovi, tehdy čtyřletému, a dceři Markétě. Maxmiliána stanovila pouze jejich poručníkem a regentem až do Filipovy plnoletosti. Smrt milované choti byla pro Maxmiliána velmi skličující, její politické důsledky však byly ještě závažnější. Jedinou právní základnou arcivévodovy moci byla nyní funkce poručníka. Nizozemské stavy se proto snažily urychleně omezit jeho pravomoci zřízením poručnické rady, bez jejíhož souhlasu nesměl Maxmilián nic podniknout, a dávaly mu zřetelně najevo, že by se měl vrátit do říše. Zároveň byl Maxmilián ve válečném stavu s Francií, neboť Ludvík XI. si jako lenní pán burgundského vévody nárokoval právo na navrácení francouzských lén (především burgundského vévodství).

Dlouhá a pro nizozemskou stranu vyčerpávající válka skončila v prosinci 1482 mírem v Arrasu, který Francii zaručil držení burgundského vévodství a hrabství, ale nizozemské provincie přisoudil Habsburkům. Součástí dohody bylo převzetí poručnictví nad vévodou Filipem nizozemskými stavy. Chlapec se prakticky stal rukojmím v rukách odbojných Genťanů. Pokud by zemřel bez potomků, zdědila by nizozemské provincie Markéta společně se svým předurčeným manželem, francouzským dauphinem Karlem. Filip měl v případě smrti své eventuálně bezdětné sestry právo na vrácení jejího věna, to znamená burgundského vévodství a hrabství a dalších drobnějších držav. Později si Maxmilián vynutil na nizozemských stavech uznání místodržících nad synovým poručnictvím.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Dne 21. srpna 1496 se v Lierre konala dvojitá svatba dětí katolických Veličenstev Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského s dětmi římského krále Maxmiliána. Filipovou manželkou se stala španělská infantka Jana a její bratr Jan, jediný syn Katolických veličenstev a dědic jejich trůnu si vzal za manželku Filipovu sestru Markétu.

Filipovo manželství bylo zpočátku šťastné, mladá infantka byla hezká a ve Filipovi probudila vášeň a touhu. Když pak po dceři Eleonoře přišel na svět syn Karel, zdálo se, že je vše na nejlepší cestě. Jenže Filip si hledal potěšení i jinde a jeho manželka se s tím rozhodně nehodlala smířit. Vyvolávala žárlivé scény a manželství se stalo pro Filipa peklem.

Filip králem Kastilie[editovat | editovat zdroj]

V době sňatku byla Jana třetí v pořadí následnictví na španělský trůn, následník trůnu Jan však zemřel již následujícího roku 1497 a jeho pohrobek záhy po něm. Janina nejstarší sestra Isabela zemřela o rok později (1498) při porodu syna; když po dvou letech zemřel i on, stala se Jana jako další v pořadí dědičkou kastilského a aragonského trůnu.

Po smrti královny Isabely v roce 1504 se manželé přesunuli do Španělska a ujali se opuštěného kastilského trůnu. Janino chování bylo čím dále podivnější, neboť se u ní projevila dědičná duševní choroba, dědictví po její babičce z matčiny strany Isabele Portugalské. Ferdinand Aragonský a Filip se proto rozhodli prohlásit královnu, která právě byla po šesté těhotná, za neschopnou vlády. Vzápětí mezi nimi ale vypukly spory o regentství v Kastílii. Již 25. září 1506 Filip v Burgosu zemřel, údajně poté, co se uhřátý napil ledové vody. Možná byl otráven na příkaz Ferdinanda, který byl tou dobu na návštěvě svých držav v jižní Itálii. Královna se o manžela v posledních dnech života obětavě starala a jeho ztrátu nesla velmi těžce, dlouhé hodiny truchlila. Nechala dokonce otevřít jeho rakev, obávala se, že ukradli tělo. V roce 1507 porodila Filipovu nejmladší dceru Kateřinu, krátce na to ji její otec nechal internovat v klášteře v Tordesillas.

Filipovy ostatky byly pochovány v kryptě v katedrále v Granadě. Později vedle nich spočinula i rakev jeho ženy.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

1. Eleonora Habsburská (1498–1558)
- ∞ 1519 portugalský král Manuel I. (1469–1521), syn vévody Ferdinanda z Viseu a portugalské infantky Beatrix Portugalské
- ∞ 1530 francouzský král František I. (1494–1547), syn vévody Karla z Angoulême a Luisy Savojské
2. Karel V. (I.) (1500–1558), arcivévoda rakouský, španělský král a císař Svaté říše římské
- ∞ 1526 princezna Isabela Portugalská (1503–1539), dcera Manuela I. a jeho druhé manželky Marie Aragonské
3. Isabela Habsburská (1501–1526)
- ∞ 1515 dánský král Kristián II. (1481–1559), syn Jana I. a princezny Kristiny Saské
4. Ferdinand I. (1503–1564), český a uherský král, císař Svaté říše římské
- ∞ 1521 princezna Anna Jagellonská (1503–1547), dcera Vladislava I. Jagellonského a jeho třetí manželky hraběnky Anna z Foix a Candale
5. Marie Habsburská (1505–1558)
- ∞ český a uherský král Ludvík Jagellonský (1506–1526), syn Vladislava I. Jagellonského a jeho třetí manželky hraběnky Anna z Foix a Candale
6. Kateřina Habsburská (1507–1578)
- ∞ 1525 portugalský král Jan III. (1502–1557), syn Manuela I. a jeho druhé manželky Marie Aragonské

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Leopold III.

Arnošt Habsburský

Viridis Visconti

Fridrich III. Habsburský

Zemovít IV. Mazovský

Cimburgis Mazovská

Alexandra Litevská

Maxmilián I. Habsburský

Jan I. Portugalský

Eduard I. Portugalský

Filipa z Lancasteru

Eleonora Portugalská

Ferdinand I. Aragonský

Eleonora Aragonská

Eleonora z Alburquerque

Filip I. Kastilský

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

GRÖSSING Sigrid-Maria, Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše, 1. vyd., Praha 2004, ISBN 80-249-0340-7
GRÖSSING Sigrid-Maria, Lásky trůnu habsburského, Praha 1992, ISBN 80-7023-136-X
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 111–113.