Fiat 500

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fiat 500
Výrobce Fiat
Roky produkce 1957 - 1975
Místa výroby Itálie Turín,Termini Imerese
Předchůdce Fiat 500 Topolino
Nástupce Fiat 126
Příbuzné vozy Autobianchi Bianchina
Karoserie sedan, kombi
Designér Dante Giacosa
Třída malý městský automobil
Technické údaje
Délka 2 970 mm
Šířka 1 320 mm
Výška 1 320 mm
Rozvor 1 840 mm
Pohotovostní hmotnost 470 kg
Motor
Motor čtyřválec
Objem 479 cm3, 499 cm3, 0,6 l
Fiat 500 1965
Fiat 500

Fiat 500, označovaný také jako Nuova 500 je malý osobní automobil vyráběný italskou automobilkou Fiat mezi lety 19571975. Nástupce úspěšného modelu Topolino se stal díky svým módním zakulaceným tvarům, malým rozměrům a nízké ceně jedním z nejúspěšnějších lidových vozů. Za 18 let produkce sjelo z výrobních pásů přes 3 500 000 exemplářů a dokázalo tak doslova postavit velkou část Itálie.[1] na kola, stejně jako Ford T počátkem 20. století Ameriku.

Fiat 500 nahradil v roce 1975 model 126, který se prodával souběžně s modelem 500 od roku 1972. V roce 2007 byl uveden na trh nový retro model s označením 500 či Nuova 500.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Fiat 500 byl představen v červenci 1957 jako nástupce modelu Topolino, se kterým měl společné především miniaturní vnější rozměry a malý motor. Konstrukce vozu, jehož celková délka činila necelé 3 metry, byla téměř shodná s větším příbuzným modelem 600. Dvouválcový, vzduchem chlazený motor byl uložen vzadu a poháněl zadní nápravu. Objem 479 cm3 stačil k max. výkonu 13 koní (10 kW). Díky nízké hmotnosti, pouhých 470 kg dokázal vůz dosáhnout nejvyšší rychlosti 85 km/h.[2] Fiat 500 měl nezávislé zavěšení všech čtyř kol (přední na vrchních příčných ramenech a spodním příčném listovém peru, zadní náprava byla úhlová s šikmou kyvnou osou), čtyřstupňovou nesynchronizovanou převodovku a bubnové brzdy, které spolu s převodovkou zůstaly beze změn až do konce výroby. K typickým znakům patřily také vzadu zavěšené dveře, které zůstaly až do roku 1965. Vůz poskytoval místo čtyřem cestujícím, kteří mohli ocenit srolovatelnou plátěnou střechu u původních modelů. Zadní okénka nebylo možno otevřít, přední byla výklopná. Mezi největší přednosti patřila také nízká spotřeba vozu, která činila necelých 5,5 litru na 100 km.[3] Ideálně se tak hodil do městského provozu. Díky nízkým nákladům na pořízení a provoz se stal automobil dostupný i pro obyčejné Italy, úspěch zajišťovala také neustálá modernizace a uvádění nových modelů.

Úspěch lidového Fiatu 500 dokazuje také jeho výroba kromě v Itálii také v jiných evropských zemích. Licenčně se vyráběl od roku 1961 v německé továrně v Heilbronnu, patřící dříve automobilce NSU. Vyráběl jej také Seat nebo firma Motor Holdings na Novém Zélandu. V licenci jej vyráběla také Steyr-Puch v rakouském Štýrském Hradci, od roku 1957 až 1969. Tato značka se také postarala o výkonnou variantu nazvanou Steyr-Puch 500, která konkurovala italskému konkurentu od Abarthu nebo vozům Mini Cooper.

Modely[editovat | editovat zdroj]

První velká změna přišla v roce 1960, kdy byl představen model 500D. Objem motoru byl zvýšen na 499 cm3, výkon stoupl na 18 koní (13,5 kW) a došlo také ke změně střechy. Větší změny nastaly až při uvedení modelu 500F. Především došlo k výměně vzadu zavěšených dveří za konvenční. Výkon motoru se opět zvýšil, nyní na 21 koní (16 kW), došlo také na revidování převodovky a změnu zadní nápravy.

V roce 1968 přišla na trh nová luxusnější verze Fiatu 500 s označením "Lusso" nebo pouze L. Toto nejvyšší provedení se vyznačovalo oproti modelu 500F, který hrál úlohu základního modelu, předně novým interiérem. Přístrojová deska se podobala té z většího modelu 600D, cestující mohli také ocenit nastavitelná opěradla, sklopné sedačky či koberečky na podlaze. Vnějším rozdílem mezi modely F a L byly chromované lišty na náraznících. 500L se vyrábělo do roku 1972.

Poslední verzí modelu 500 bylo provedení R, nazývané "rinnovata". Nabízelo se od roku 1972 do roku 1975. Mělo nový motor o objemu 594 cm3 z modelu 126, který dával mu poskytoval historicky nejvyšší výkon 23 koní (17 kW) a max. rychlost 95 km/h.[4] Právě především model 126, který se prodával souběžně s modelem 500R od roku 1972, zapříčinil klesající prodeje Fiatu 500 a jeho následné ukončení výroby v roce 1975.

Giardiniera (1960-1972)[editovat | editovat zdroj]

Fiat 500 Giardiniera

V roce 1960 byl Fiat 500 představen také v karoserii kombi, které překvapovalo svojí prostorností. Kvůli většímu kufru musel být motor přemístěn zezadu vodorovně pod podlahu vozu. Byl také prodloužen rozvor. Naopak beze změny vydržely až do ukončení výroby vzadu zavěšené dveře. Od roku 1966 byla Giardiniera vyráběna italskou firmou Autobianchi, pod jejímž označením přežila původní Fiat 500 o dva roky.

Abarth Fiat 500[editovat | editovat zdroj]

Podvozek Fiatu 500 často posloužil nejrůznějším úpravcům. Dvorní úpravce Fiatu - Abarth , vyráběl v letech 19571971 svoji vlastní výkonnější variantu modelu 500. Byl připraven pro závody, ale několik vozů se dostalo i do prodeje. Na výběr byly dva motory - 594 cm³ o výkonu 23,5 kW a 695 cm³ o výkonu 27,9 kW.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (podle publikace Encyklopedie klasických automobilů , David Lillywhite)
  2. Fiat 500 a 600, www.auto.cz
  3. (podle publikace Klasické automobily , Martin Buckley)
  4. (podle publikace Svět automobilů , Rob de la Rive Box)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

« předchozíAutomobily značky Fiat S.p.A. 1960 – 1989 (evropský trh)další »
Třída 1960 1970 1980
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Mini 500 126
600 133 Panda
Malé 850 127 Uno
Nižší střední 1100 128 Ritmo Tipo
1300 124 131 Regata
Střední 1500 125 132 Argenta Croma I
Vyšší 2300 130
Kupé / Roadster Dino 124 Sport Spider
124 Coupé
Sportovní 850 Spider X1/9
Panel van Fiorino I Fiorino II
Compact MPV 600 Multipla
Dodávka 600 T 850 T 900 T
1100 BLR / ELR / I / T 238
241 242
Daily*
Ducato I
Off-road Campagnola (1101) Campagnola (1107)
*licence Iveco